Na počátku byl úvod zprávy ČTK z 9. května: „Pojmy "kmotr" a "šedá eminence" jsou při zpravodajství o politice legitimní novinářskou zkratkou. Jejich užití samo o sobě nenarušuje věcnost a objektivitu zprávy. Dospěl k tomu Nejvyšší správní soud (NSS) v rozhodnutí o pokutě 100 000 korun, kterou Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v roce 2010 uložila České televizi.“


Zprávy ČTK se chopila další média a opepřila ji titulky a vlastními interpretacemi. Například: „Kmotři? To se říkat smí!“ (Blesk) nebo „Slovo "kmotr" se smí v souvislosti s ODS nebo jinou stranou používat, rozhodl soud“ (internetový server vydavatelství Economia ihned.cz). Martin Weiss ve svém komentáři v Lidových novinách „Potíže s kmotry“ ironicky označil za „téměř dojemnou“ snahu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání stanovit pravidla pro používání výrazů „kmotr“ či „šedá eminence“, čímž prokázal neznalost celého případu, který je trochu složitější, než by se dalo ze zprávy ČTK vyvodit.

Všechno začalo reportáží vysílanou ve zpravodajství České televize 11. dubna 2010 o klasickém lokálním jánabráchysmu, při kterém úřad regionální rady pro evropské dotace v Ústeckém a Karlovarském kraji si v centru Ústí nad Labem pronajal nové sídlo, za něž bude ve srovnání s dosavadními kancelářemi platit dvojnásobný nájem. Redaktorka Tereza Baldová upozornila na nejasnou vlastnickou strukturu nového pronajímatele, firmy, která byla kdysi spojená s kontroverzním podnikatelem Marečkem. Doslova zde řekla: „Navíc v představenstvu a dozorčí radě firmy jsou lidé spjatí jak se společnostmi Luboše Marečka, tak i s firmami kmotrů ODS Alexandra Nováka a Patrika Oulického,“ když o několik vět dříve zmínila Marečkovy styky – cituji: „se šedou eminencí tamní ODS Patrikem Oulickým.“

Správní řízení, které s Českou televizí za tuto reportáž zahájila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání 13. července téhož roku, zřejmě reagovalo na stížnost, jež do Rady doputovala. Vysílací zákon, na jehož dodržování by měla Rada dohlížet, totiž ve svém paragrafu 31 vyžaduje od provozovatelů vysílání dodržování zásad objektivity a vyváženosti. Porušení tohoto paragrafu, který je bolavým místem české mediální legislativy, rada trestá sankcí. Proč bolavým? Protože absolutní objektivita je pouze ideálním cílem, dá se jen těžko měřit a bez dalšího normativního výkladu či interpretace je právnicky neuchopitelná a obtížně přezkoumatelná. Také proto se kolem ní vedou tak četné diskuse. Nicméně Rada se stížností na reportáž Terezy Baldové zabývala, a protože došla k závěru, že paragraf o objektivitě se v daném případě porušil, udělila v říjnu 2010 České televizi pokutu 100 000 korun (viz tiskovou zprávu z 5.10., str.5).

Česká televize se obrátila na Městský soud, který svým rozsudkem rozhodnutí Rady zrušil, na což Rada reagovala kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu. Ačkoliv mediální ohlas citace rozhodnutí, že „šedá eminence“ a „kmotr“ jsou legitimní novinářskou zkratkou, by mohl vést k závěru, že Česká televize spor již vyhrála, rozsudek Nejvyššího správního soudu je trochu složitější: kasační stížnosti Rady se vyhovuje a celá věc se vrací k novému projednání k Městskému soudu.

Celý problém se točí kolem zdůvodnění skutkové podstaty porušení zákona. Pro Radu byla znakem neobjektivity – cituji: „nepodloženě hanlivá a zavádějící označení "šedá eminence", či "kmotři ODS" a odkazy na v reportáži blíže neosvětlené kauzy, které dával do vzájemných neodargumentovaných souvislostí.“ Městský soud však toto zdůvodnění Rady odmítl, a přístavky u jmen Patrika Oulického a Alexandra Nováka typu „kmotři“ a „šedá eminence“ neuznal za hodné potrestání. Zaštítil se judikaturou, která přiznává občanům a novinářům právo na názor, a oba přístavky za názor označil. Nejvyšší správní soud však tento přístup odmítl a proto vrátil věc k novému projednání.

Správní soudce se v tomto ohledu zachoval šalamounsky. „Šedou eminenci“ a „kmotra“ označil za legitimní novinářské zkratky, které samy o sobě objektivitu nenarušují, ale v případě, že by byly hodnotícím soudem – jak je označil městský soud – bez návaznosti na konkrétní souvislosti, pak by tady skutková podstata porušení objektivity byla. Naštěstí pro Českou televizi Nejvyšší správní soud se kloní k názoru, že k označení Patrika Oulického a Alexandra Nováka za kmotry existují dobré důvody, proto se asi Česká televize nakonec pokutě vyhne.

Na druhé straně je třeba odmítnout zjednodušující představy některých novinářů, že nálepkovat kohokoli bez jakýchkoli věcných podkladů a používat tyto nálepky v hanlivém kontextu je rozhodnutím Nejvyššího správního soudu jednou provždy dovoleno. Není tomu tak. Soudy budou vždy přihlížet ke zcela konkrétním okolnostem daných případů.

Rovněž je třeba vyvrátit omyl komentátora Lidových novin Martina Weisse, podle něhož je to Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která si vymýšlí pravidla pro používání slov „kmotr“ a „šedá eminence“. Rada si nic nevymýšlí, pouze se snaží dostát liteře zákona, který jí ukládá trestat porušení objektivity a vyváženosti ve vysílaném zpravodajství a publicistice. Že to dělá občas nešikovně, prokázal případ reportáže o kmotrech a šedých eminencích.

Kdyby se něco mělo kritizovat, pak je to paragraf o objektivitě a vyváženosti navázaný v našem vysílacím zákonu na sankce, což nemá v evropské mediální legislativě obdoby. Pokud se totiž v některých zahraničních vysílacích zákonech požadavek objektivity objevuje – například v Rakousku nebo Německu– tak pouze v podobě deklaratorního požadavku směřovaného výhradně k veřejnoprávním stanicím, za nějž se však netrestá.

x x x

Na téma objektivity dále:

Objektivita a vyváženost – nepříjemný, ale také nebezpečný paragraf

Téma – objektivita médií

Na téma objektivity RRTV:

Často kladené otázky - Objektivita a výváženost