Slyšel jsem před mistrovstvím světa, že videorozhodčí nejsou potřeba. Jejich odpůrci tvrdili mimo jiné něco v tom smyslu, že při nižších soutěžích žádné videokamery nad brankami nejsou.

Ale mistrovství světa není česká třetí liga. A neprávem neuznaný anglický gól v duelu s Německem v JAR ukázal, jak hodně jsou videorozhodčí potřeba. Pokud je FIFA při svých vrcholných soutěžích nezavede, nebo alespoň neposadí k brance rozhodčího s obyčejnými očima, tak ať jde k šípku.

Technika na posuzování sporných situací se neplete. A argument „když ve fotbale videorozhodčí, tak všude, nebo nikde“ je hloupý. V kriminalistice se taky analýza vzorku DNA používá jen při nejzávažnějších zločinech, zatímco při vloupáních do garáží se bez ní detektivové obejdou.

Kdyby v historii měla platit slova předsedy FIFA Seppa Blattera, že by videokamery ubraly kopané na dramatičnosti a vytratil by se z ní lidský faktor, pak by – zůstaneme-li u kriminalistiky – soudy dodnes nepřijímaly jako důkazy otisky prstů. A boj mezi zločinem a spravedlností by byl o tolik dramatičtější…

Videokamery na hřištích uvítají všichni poctiví a slušní hráči, trenéři, rozhodčí i funkcionáři. Neomylná technika může vadit jen podvodníkům a jejich falešným trikům. Takovým, díky němuž se dostala na mistrovství světa Francie.