Bylo to hrozné, ale logické. Česko – Litva 0:1. Před několika lety ještě překvapení, ale dneska? Pravděpodobně věrný obrázek úrovně českého fotbalu v roce 2010.

Je teď nejméně o patro nebo dokonce o dvě níž, než kdysi býval. Kvalifikace na ME 2012 je jedna věc, ostatní soutěže druhá – neméně důležitá.

Viděl jsem v sobotu utkání 1. B. třídy v Libereckém kraji. Ještě před deseti lety by obě mužstva měla problémy zachránit se v okresním přeboru. Kapitán domácích, dvojnásobný dědeček, který napřesrok na jaře oslaví padesátku, převyšoval většinu výrazně mladších protihráčů i spoluhráčů.

Proč by se nároďák měl vymykat tomu, co je kolem něj? Na vojně jsme pro to měli výstižnou trojkombinaci – humus, bordel, dezolát. Pro to, co zrálo dlouhá, dlouhá léta s péčí šlechtitelů typu Košťála, Obsta nebo toho posledního, jehož jméno si už ani nepamatuju. Mokrý?

Není lehké, aby si fanoušci zvykali na fotbalový život někde v přízemí Evropy. Ale je to stejné, jako když jdete na 1. B. třídu a říkáte si: „No, nazdar, tohle se jmenuje stejně jako to, co se hrálo v roce 1990?“