Kdybych byl jako sportovní fanoušek úplná řepa – a to já často jsem – tak bych řek, že nám to v tom Bělehradě Berdych pěkně podělal. Hlavně v pátek s tím brejlovcem Tipsarevičem. Úplně celej se vosypu, když si vzpomenu, jak náš jindy neomylnej Tomáš zahrál v tie–breaku čtvrtý sady ten zbabělej forhend a z jasnýho míče pro nás pro Čechy byl balón ně pro Srby.

To utkání projel úplně zaslouženě!

No co já mu dal jmen! A jakejch! Kopyto mezi nima určitě nefigurovalo. Tak měkkej jsem teda nebyl. Jediná klika, že děti už spaly.

Ani s tím Djokovičem se ten náš slavnej wimbledonskej hrdina moc nevycajchnoval. Střídal hezký údery se strašnejma a hloupě se rozptyloval nesportovníma projevama jihoslovanskýho horkokrevnýho obyvatelstva. A já jako zkušenej borec, světová špička ve fandění, jsem nabeton věděl, že zase nemá vůbec žádnou šanci.

I když komentátor Český televize v první sadě trapně blekotal něco vo zpomalenejch reakcích toho Djokoviče. Prej že je způsobuje časovej posun severním Balkánem a Severní Amerikou, kde se ten zpropadenej Srb dostal do finále US Open. Tomáš si balil kufry vo dva tejdny dřív. A v tom ten komentátor viděl naši vobrovskou šanci. No to mě vomejvej!

Taky vode mě schytal jmen, vodborník jeden televizní na baterky. Pošuk. Djokovič byl tak čiloučkej, že si z tý naší hvězdy Berdycha dělal v Bělehradě placama docela velkou srandu.

Štěpánek už to s brejlovcem nezachránil. Aby taky jo, když v tie-breaku druhý sady ved a místo toho, aby v dobře rozehraný výměně statečně bojoval až do vítěznýho konce, tak zvednul ruku a něco vykřík - jako, že brejlovec zahrál autu. Doufal, že to dokáže takzvaný „Jestřábí oko“, jenže se mu asi zamžily ty jeho kontaktní čočky a šeredně se splet. Míček prokazatelně volíz lajnu a právě vo tenhle vosudovej vomyl Radek tie-break nevyhrál.

Ještěže před třiceti rokama takovýhle vymoženosti jako Jestřábí voka nebyly, to bysme se třeba taky mohli s vítězstvím v Davic Cupu rozloučit.

Ale Štěpánek mně jako úplný řepě nevadí. Za všechno může Berdych. Hlavně tím, že po vostudným vypadnutí v prvním kole US Open si dlouho jen válel šunky a nehrál žádný pořádný utkání. Leda tak se svou holkou Šafářovou a tyhle vysloveně přátelský mače se s lítejma bojema s Tipsarevičem a Djokovičem srovnat nedaj.

Každej z nás sportovních příznivců přece ví, že jen trénink nestačí. Natož s babou.

Správnej borec roste a získává jistotu a sebevědomí jen a jen při mistrákách. A Tomáš si dal před Davis Cupem skoro třítýdenní zápasovou pauzu. Von se snad zbláznil nebo, co?! Kurva práce, dyť je mně skoro padesát. A my tu „salátovou mísu“ za mýho života třeba taky až nikdy nevyhrajeme.

Co vy na to, kamarádi moji, fanoušci úplný řepy?