Dejte mi „ježíška“ na protipovodňové konto
Pokud se Vánoc týká, můj starý kamarád je trochu jak Šmoula Mrzout. Nemá Vánoce rád. Nejvíc mu na nich vadí, když ho příbuzní vytrvale obtěžují otázkami, jaké dárečky by si přál.
„Chtěl bych celoroční permanentku na pivo k Tygrovi, ale tu mi nikdo nedá. Prý že bych umřel ještě mladší, než umřu. A taky že jsou na světě levnější a užitečnější věci,“ postěžoval si mně loni.
Letos se ale na našem obvyklém předježíškovském posezení U Jelínků přiznal, že svou rodinu před Vánocemi poprvé mile překvapil. Jako že věděl, co by si pod stromeček přál. Tedy spíš pod těch pár smrkových haluzí, co si nastrká na Štědrý den doma do vázy.
„Jak byly v srpnu na Liberecku ty povodně, tak jsem těm lidem poslal pár stovek přes Člověka v tísni. Ale fakticky jen pár stovek, protože jsem byl tak trochu lakomej a bál jsem se, aby mně ty darovaný peníze jednou nechyběly,“ pokračoval kamarád. On na Liberecku kdysi dávno bydlel, než se přestěhoval do Prahy.
„Ale hryzalo mě svědomí, protože jsem na tom přece jen o hodně líp, než ty vyplavený ubožáci.“
„No a co to má společnýho s Vánocema?“ zeptal jsem se.
Kamarád si významně zaťukal na čelo, jako že je vážně velká bedna. „No přece to, že jsem ty svoje otravný příbuzný odpálkoval, že jestli mně teda chtěj dát mermomocí nějaký dárečky, tak ať vezmou peníze, co jsou do mě ochotný investovat, a pošlou je na nějaký to
protipovodňový konto.“
Na rozdíl od permanentky k Tygrovi ho poslechli.
Musím uznat, že kamarád je vážně velká bedna. Poněvadž i já něco obětem bleskové záplavy dal. Jenomže taky jen tolik, abych netrpěl „trýznivejma obavama“, že se budu muset ve svém dalším životě nějak přehnaně uskrovňovat. Abych si třeba nemusel dát příště U Jelínků čtyři plzně místo sedmi.
No, a co to má společnýho s Vánocema?
No přece to, že když moje dospělé dcery vyzvídaly, co si přeju k Ježíšku, tak jsem je „odpálkoval, že jestli mně teda chtěj dát mermomocí nějaký dárečky, tak ať vezmou peníze, co jsou do mě ochotný investovat, a pošlou je na nějaký to protipovodňový konto“.
Nejdřív se zdráhaly, ale pak souhlasily. „Když ti to udělá radost.“
Možná jsem už úplně zhloupnul, ale kamarád by si zasloužil Nobelovu cenu za ten svůj skvělý vynález s vánočním protipovodňovým dárkem. Když to srovnám s těmi stupiditami, co nám hrnou pod stromečky reklamy v masmédiích…
Kdybyste i Vy byli na stejné frekvenci, tak už stačí jen doopravdy málo. Doporučit svým blízkým:
http://www.frydlantsko.cz/cs/mikroregion/obce-mikroregionu-frydlantsko/
nebo
www. stránky měst a obcí Mníšek, Nová Ves u Chrastavy, Chrastava, Bílý Kostel nad Nisou, Chotyně nebo Hrádek nad Nisou. Čísla protipovodňových účtů tam, obávám se, zůstanou ještě hodně dlouho…
Kdo by věděl, ještě o někom, na koho jsem zapomněl, ať dá, prosím, rychle vědět. Díky.
A šťastné a veselé Vánoce
„Chtěl bych celoroční permanentku na pivo k Tygrovi, ale tu mi nikdo nedá. Prý že bych umřel ještě mladší, než umřu. A taky že jsou na světě levnější a užitečnější věci,“ postěžoval si mně loni.
Letos se ale na našem obvyklém předježíškovském posezení U Jelínků přiznal, že svou rodinu před Vánocemi poprvé mile překvapil. Jako že věděl, co by si pod stromeček přál. Tedy spíš pod těch pár smrkových haluzí, co si nastrká na Štědrý den doma do vázy.
„Jak byly v srpnu na Liberecku ty povodně, tak jsem těm lidem poslal pár stovek přes Člověka v tísni. Ale fakticky jen pár stovek, protože jsem byl tak trochu lakomej a bál jsem se, aby mně ty darovaný peníze jednou nechyběly,“ pokračoval kamarád. On na Liberecku kdysi dávno bydlel, než se přestěhoval do Prahy.
„Ale hryzalo mě svědomí, protože jsem na tom přece jen o hodně líp, než ty vyplavený ubožáci.“
„No a co to má společnýho s Vánocema?“ zeptal jsem se.
Kamarád si významně zaťukal na čelo, jako že je vážně velká bedna. „No přece to, že jsem ty svoje otravný příbuzný odpálkoval, že jestli mně teda chtěj dát mermomocí nějaký dárečky, tak ať vezmou peníze, co jsou do mě ochotný investovat, a pošlou je na nějaký to
protipovodňový konto.“
Na rozdíl od permanentky k Tygrovi ho poslechli.
Musím uznat, že kamarád je vážně velká bedna. Poněvadž i já něco obětem bleskové záplavy dal. Jenomže taky jen tolik, abych netrpěl „trýznivejma obavama“, že se budu muset ve svém dalším životě nějak přehnaně uskrovňovat. Abych si třeba nemusel dát příště U Jelínků čtyři plzně místo sedmi.
No, a co to má společnýho s Vánocema?
No přece to, že když moje dospělé dcery vyzvídaly, co si přeju k Ježíšku, tak jsem je „odpálkoval, že jestli mně teda chtěj dát mermomocí nějaký dárečky, tak ať vezmou peníze, co jsou do mě ochotný investovat, a pošlou je na nějaký to protipovodňový konto“.
Nejdřív se zdráhaly, ale pak souhlasily. „Když ti to udělá radost.“
Možná jsem už úplně zhloupnul, ale kamarád by si zasloužil Nobelovu cenu za ten svůj skvělý vynález s vánočním protipovodňovým dárkem. Když to srovnám s těmi stupiditami, co nám hrnou pod stromečky reklamy v masmédiích…
Kdybyste i Vy byli na stejné frekvenci, tak už stačí jen doopravdy málo. Doporučit svým blízkým:
http://www.frydlantsko.cz/cs/mikroregion/obce-mikroregionu-frydlantsko/
nebo
www. stránky měst a obcí Mníšek, Nová Ves u Chrastavy, Chrastava, Bílý Kostel nad Nisou, Chotyně nebo Hrádek nad Nisou. Čísla protipovodňových účtů tam, obávám se, zůstanou ještě hodně dlouho…
Kdo by věděl, ještě o někom, na koho jsem zapomněl, ať dá, prosím, rychle vědět. Díky.
A šťastné a veselé Vánoce