Omluvy ve sportu? Věc leda pro slabochy
Dva rozhodčí ´zařízli´ v posledních třech dnech fotbalisty Plzně a Ostravy. A hokejista Slavie uškodil hokejistovi z Liberce. Ten pak předvedl nepěknou odvetu. Fotbalisté ztratili body kvůli nesmyslně odmávanému ofsajdu a chybně odpískané penaltě, hokejista málem přišel o koleno.
Profesionální sport, a zvláště ten český, není pro slečinky. O branky, body a vteřiny v něm nebojují Timur a jeho parta a ani žádná další bratrstva čestných a spravedlivých.
Vrcholový sport je ale zároveň věc veřejná. Na stadionech ho sledují tisíce a v televizích desetitisíce a někdy i statisíce diváků. Vrcholový sport ovlivňuje způsoby jejich chování. Co myslíte, bylo by mravné, kdyby se ti, kdo někomu veřejně ublížili, dokázali svým obětem taky veřejně omluvit?
Ale kdy naposledy nějaký český fotbalový rozhodčí řekl? Vážení hráči, funkcionáři a fanoušci. Udělal jsem chybu, která Vám ublížila. Ale neudělal jsem ji schválně. Je mi to líto. Moc líto. Omlouvám se Vám.
A případně dodal vysvětlení: Potkal mě Den blbec. Nebo: Do konce zápasu bylo jen pár minut a já už měl před očima svíčkovou s Prazdrojem v motorestu U Tří jedlí. Nebo: Jsem vášnivý ornitolog a koukal jsem, jak nad obzorem letí káně.
Nebo ten hokejista. Co by mu to udělalo, kdyby ze sebe do novin nebo na internet vymáčknul? Promiň, Petře Nedvěde. Fakticky, promiň. Je mi líto, že tě to koleno bolí a že proti nám třeba nebudeš v příštích zápasech hrát. Ale neudělal jsem to schválně. Jsem ještě takovej mladej janek, a šel jsem do toho bez rozmyslu.
A ten starší by odpověděl s vahou své zkušenosti ze zámoří. Oukej, Džordži Doležale. End, ájmsory, lejdýs end džents, za tu hozenou láhev s vodou na slávistickou střídačku, tam na Růžu. End, ájmsory za ten špatnej džouk, že jsem to s tou lahví udělal proto, že Vláďa byl dehydrovanej.
Kapánek mně po tom ošklivým faulu toho mladýho zajíce přepnulo a ještě jsem se z toho nedostal. Ale to víte, jsem už starší člověk, A nemám nervy jak někde v pětadvaceti.
Když se normální chlap zdrží v hospodě a přijde domů ve čtyři ráno místo do půlnoci, jak sliboval, a má dvě a půl promile místo jednoho, co tak asi ještě před obědem udělá?
Dopotácí se někam pro kytku, řekne ženě, že ho to zpoždění vážně, ale vážně moc mrzí. A když se aspoň trochu zmátoří, tak vytře kuchyň, obývák a možná i schody. Vztah se začne pomalu dávat dokupy a žena, omámená vůní růží, pustí toho ´ochlastu´ pod peřinu už večer. A ne až za týden.
Představa, jak ´slovácký´pomezní Moudrý leze pod duchnu ke Kolářovi, ´olomoucký´ hlavní Příhoda k Bolfovi a ´sešívaný´ hokejista Doležal k ´tygrovi´ Nedvědovi, je samozřejmě směšná. Stejně jako to, že by Moudrý s Příhodou měli donést ostravským či plzeňským ultras kytku.
Ale co by se jim asi tak stalo, kdyby tu pusu aspoň otevřeli?
Třeba by se vztahy v českém vrcholovém sportu aspoň trochu narovnaly.
Profesionální sport, a zvláště ten český, není pro slečinky. O branky, body a vteřiny v něm nebojují Timur a jeho parta a ani žádná další bratrstva čestných a spravedlivých.
Vrcholový sport je ale zároveň věc veřejná. Na stadionech ho sledují tisíce a v televizích desetitisíce a někdy i statisíce diváků. Vrcholový sport ovlivňuje způsoby jejich chování. Co myslíte, bylo by mravné, kdyby se ti, kdo někomu veřejně ublížili, dokázali svým obětem taky veřejně omluvit?
Ale kdy naposledy nějaký český fotbalový rozhodčí řekl? Vážení hráči, funkcionáři a fanoušci. Udělal jsem chybu, která Vám ublížila. Ale neudělal jsem ji schválně. Je mi to líto. Moc líto. Omlouvám se Vám.
A případně dodal vysvětlení: Potkal mě Den blbec. Nebo: Do konce zápasu bylo jen pár minut a já už měl před očima svíčkovou s Prazdrojem v motorestu U Tří jedlí. Nebo: Jsem vášnivý ornitolog a koukal jsem, jak nad obzorem letí káně.
Nebo ten hokejista. Co by mu to udělalo, kdyby ze sebe do novin nebo na internet vymáčknul? Promiň, Petře Nedvěde. Fakticky, promiň. Je mi líto, že tě to koleno bolí a že proti nám třeba nebudeš v příštích zápasech hrát. Ale neudělal jsem to schválně. Jsem ještě takovej mladej janek, a šel jsem do toho bez rozmyslu.
A ten starší by odpověděl s vahou své zkušenosti ze zámoří. Oukej, Džordži Doležale. End, ájmsory, lejdýs end džents, za tu hozenou láhev s vodou na slávistickou střídačku, tam na Růžu. End, ájmsory za ten špatnej džouk, že jsem to s tou lahví udělal proto, že Vláďa byl dehydrovanej.
Kapánek mně po tom ošklivým faulu toho mladýho zajíce přepnulo a ještě jsem se z toho nedostal. Ale to víte, jsem už starší člověk, A nemám nervy jak někde v pětadvaceti.
Když se normální chlap zdrží v hospodě a přijde domů ve čtyři ráno místo do půlnoci, jak sliboval, a má dvě a půl promile místo jednoho, co tak asi ještě před obědem udělá?
Dopotácí se někam pro kytku, řekne ženě, že ho to zpoždění vážně, ale vážně moc mrzí. A když se aspoň trochu zmátoří, tak vytře kuchyň, obývák a možná i schody. Vztah se začne pomalu dávat dokupy a žena, omámená vůní růží, pustí toho ´ochlastu´ pod peřinu už večer. A ne až za týden.
Představa, jak ´slovácký´pomezní Moudrý leze pod duchnu ke Kolářovi, ´olomoucký´ hlavní Příhoda k Bolfovi a ´sešívaný´ hokejista Doležal k ´tygrovi´ Nedvědovi, je samozřejmě směšná. Stejně jako to, že by Moudrý s Příhodou měli donést ostravským či plzeňským ultras kytku.
Ale co by se jim asi tak stalo, kdyby tu pusu aspoň otevřeli?
Třeba by se vztahy v českém vrcholovém sportu aspoň trochu narovnaly.