Nemůžu si pomoci, ale když se ohlédnu za zážitky z prvních sedmi dnů olympijských soutěží, stojí na "mých" stupních vítězů i dva pády. Nejraději bych tyhle pochybné "medailisty" diskvalifikoval. Ale z hlavy je nedostanu, ať dělám, co dělám.

Sjezdařka Anja Pärsonová a běžkyně Petra Majdičová.


První pád vypadal na začátku hrůzostrašně a okamžitě jsem měl před očima itlaského sjezdaře Leonarda Davida na předolympijských závodech v Lake Placid v roce 1979. Letěl do vzduchu podobně vysoko jako Pärsonová. Na rozdíl od ní však dopadl na záda a na hlavu. Z bezvědomí se nikdy neprobral a zemřel v komatu po sedmi letech.

Druhý pád se zdál být zprvu komický. Majdičová zahučela při "prohlídce" sprinterské trati do potoka jak v nějaké němé grotesce. Ale ve dvanácti letech jsem viděl něco podobně "legračního" na vlastní oči na skále u řeky Kamenice a náš kamarád pak ležel tři týdny v nemocnici.

Majdičová po podobném "držkopádu" odjela další čtyři závody. Prý se čtyřmi zlomenými žebry a pneumotaraxem. V cíli srdceryvně sténala. Kolabovala. Nechala se odnášet. Bezvládná hadrová panenka. Vystrašila celý sportovní svět, ale nejvíc ze všech asi své příbuzné a kamarády.

Je to ještě vůbec sport? Ne, není. Je to vrcholový sport. A v něm platí jiná pravidla. A hodnota lidského života je v něm nižší. Nižší než vcelku hloupá bronzová medaile.

O Majdičové někdo mluví jako o hrdince. Dovolte příměr z jiné oblast, kde se bojuje. Aby se armáda mohla hrdinně probít z obklíčení, musí se tam předtím dostat. Většinou nějakou hloupou chybou. "Železná" a nakonec i bronzová Majdičová ji udělala. A vyhrabala se z ní. Ale o pohledy na tak obludně zničenou ženu při olympiádě nestojím.

Pärsonová se hnala za medailí na velmi těžké sjezdovce a před posledním skokem jí došly síly. Letěla vzduchem 60 metrů na pouťové atrakci postavené pro ... Chtěl jsem napsat pro diváky, ale stojíte vážně o taková lyžařská harakiri? Pořadatelé olympiády se ukázali jako "gumy", když na dámy na lyžích uchystali před cílem nebezpečnou past. I když sjezdařky mají dvakrát silnější stehna než průměrný muž...

Pokud si někdo z autorů trati opravdu myslí, že ke sportu extrémní riziko patří a láká k němu konzumenty reklamy, tak bych mu doporučil, ať příště za skokem vyrýpne ještě obrovskou 30 metrů dlouhou a deset metrů hlubokou díru a nasype do ní...třeba střepy. Nepřeskočíš, pořežeš se! Jak v nějakém stupidním americkém akčním filmu.

Nová doba si vzala z antiky kromě olympiády i její heslo. Rychleji, výše, silněji. Známe ovšem z antiky i něco jného. Se štítem, nebo na štítě. Vítězství, nebo smrt.
Jenže to byla válka. Olympiády by měly být symbolem míru.