Tento článek by se také mohl jmenovat „Jací jsme po třiceti letech (aneb Pohled do vlastní tváře)“. Proč? Protože v listopadu roku 2019 to bude právě třicet let, kdy skončil komunistický režim. Jestliže délku jedné generace určují statistici a sociologové přibližně na dobu asi dvaceti let, pak třicet let představuje přibližně délku jedné a půl generace. O to však nejde. Spíše o to, jací po těch třiceti letech vlastně jsme? V listopadu 1989 jsme byli přesvědčeni, že máme všechny předpoklady co nejrychleji dohnat především svou životní úrovní nám podobné středoevropské a západoevropské státy, například Rakousko a Německo.
Jak jsem již upozornil ve svém minulém článku, na toto téma vydal Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) varování před produkty čínských firem ZTE a Huawei. Tyto firmy jsou totiž podle úřadu NÚKIB rizikové kvůli jejich návaznosti na čínské zpravodajské a špionážní služby a jejich využívání je proto pro státy NATO mimořádně nebezpečné.