Co na sebe prozradili prezidentští kandidáti?

04. 01. 2013 | 17:32
Přečteno 16524 krát
Hned na úvod chci připomenout, že si dobře uvědomuji, že se prezidentských voleb účastní i několik dam. Jediným důvodem, proč titulek nezní „Co na sebe prozradili prezidentští kandidáti a kandidátky?“ je tedy stručnost, nikoli neúcta k ženské polovině lidstva. Nyní ale již k věci. Česká televize a Český rozhlas tentokrát poskytli pozorným posluchačům a divákům vynikající službu. Čím? Tím, že z vlastní iniciativy nabídli všem kandidátům stejný a přitom dostatečně velký prostor, který bylo třeba naplnit. Malý prostor se dá „okecat“. Do velkého musí kandidáti vstoupit celou svou osobností, jinak ho nemohou naplnit. Tím jsou dány jeho velké možnosti pro ty kandidáty, kteří jej dokáží využít ve svůj prospěch. Tedy pro ty důvěryhodnější. Pro ty ostatní je to spíše nevýhoda.

Jan Fischer je velice populární člověk, v průzkumech veřejného mínění zatím vede, ale kladu si otázku: Proč? Co nám vlastně nabízí? Připomeňme si to ve stručnosti: dobrou ekonomickou kondici, abychom udrželi zaměstnanost a sociální smír, efektivní a nezávislou veřejnou správu, odstranit plýtvání, korupci a zbytečnou byrokracii, kvalitní podnikatelské prostředí, energetickou bezpečnost bez závislosti na jednom zdroji energie.

Aby toho dosáhl, má v úmyslu: podporovat investice do vzdělání a inovativních technologií, pracovat na zlepšení kvality života zdravotně postižených, rodin s dětmi a především seniorů, prosazovat moderní zákon o státní službě, podporovat všechna opatření, která povedou k větší transparentnosti při nakládání s veřejnými prostředky, dbát na maximální svobodu a dobré podmínky pro podnikání, prosazovat rozumné využití všech zdrojů energie, včetně jaderné a efektivních obnovitelných zdrojů.

Ale něco takového nabízejí v zásadě všichni kandidáti. Důvod, že zrovna Jan Fischer získal tolik preferenčních hlasů není tedy kvalita jeho programu, ale spíše jakási podivná sympatie, která má kořeny v jeho minulé politické činnosti. Tím spíše, že Jan Fischer dobrovolně vstoupil do KSČ v nejhorších letech normalizace a musel tedy odpovídat na dvě otázky: Především na to, zdali souhlasí s tak zvaným „Poučením z krizového vývoje“, tj. zdali souhlasí s tím, že komunistický režim existenčně zlikvidoval všechny, kteří podporovali tzv. socialismus s lidskou tváří a zdali souhlasí také s tím, že ani jejich rodinní příslušníci nebudou moci studovat, ani jinak se uplatnit v nějakém atraktivním zaměstnání? Druhá otázka se týkala souhlasu s okupací České republiky sovětskou armádou. Ten, kdo chtěl být členem strany, musel na obě otázky odpovědět kladně a Jan Fischer na ně kladně odpověděl. Člověk, který tak zásadním způsobem selhal, je zcela diskvalifikován jako budoucí Český president.

Druhým nejpopulárnějším kandidátem (alespoň podle výzkumů veřejného mínění) je Miloš Zeman. Miloš Zeman byl rovněž krátce členem KSČ, ale bylo to v letech všeobecného nadšení roku 1968, kdy o vstupu do strany uvažovali i lidé, kteří do té doby neměli s komunistickou ideologií nic společného. Nicméně, když mu položili ony dvě výše zmíněné otázky, odpověděl záporně a ze strany byl vyloučen. Nemohl sice počítat s nějakou závratnou kariérou, ale na rozdíl od Jana Fišera se za svoje jednání nemusí stydět.

Dnes už bývalý kandidát Vladimír Dlouhý zlehčuje své členství v KSČ ve stejných letech jako Jan Fischer větou: „Byl jsem mladej a blbej.“ Jenže tak jednoduché to není. Člověk, který je tak inteligentní, že vystudoval dvě vysoké školy, z toho jednu velmi dobrou zahraniční univerzitu, nemohl být tak hloupý, aby dobře nechápal, co se kolem něj děje. A o tom, že velice dobře chápal co musí udělat, aby prosadil své osobní zájmy svědčí i skutečnost, že do KSČ vstoupil. To nebyla „blbost“, ale vychytralost. Ježe vychytralost není moudrost. Proto vychytrálci nejsou nikdy prozíraví. Lidé jako Vladimír Dlouhý a Jan Fischer prostě nepočítali s tím, že bývalý režim tak rychle skončí. Toť vše.

Bývalý předseda vlády České republiky Miloš Zeman je ale tak důležitým kandidátem, že ho nemůžeme odbýt těmito několika řádky. Je to navíc kandidát nadmíru rozporuplný. On sám sebe rád vydává za kandidáta levice a Jana Fischera kritizuje za jeho členství v KSČ v době nejhorší normalizace. Když mu ale novináři položí otázku, koho by podpořil, kdyby do druhého kola prezidentských voleb postoupil Jan Fischer a Jiří Dientsbier, bez váhání odpoví, že Jana Fischera. Důvod je jediný: politika je přece řemeslo a když někdo vykonával, byť krátkou dobu funkci ministerského předsedy, je pro funkci presidenta kvalifikován lépe, než ten holobrádek Dientsbier (jak neustále Miloš Zeman skrytě naznačuje). Konec konců něčím si svou bezprincipiálnost Miloš Zeman odůvodnit musí. Tak proč ne právě smyšlenou nezkušeností Jiřího Dientsbiera.

Kromě toho Miloš Zeman velice rád a zručně zdůvodňuje, proč jsou ti druzí (zvláště ti, kteří s ním nesouhlasí) na podstatně nižší intelektuální úrovni, než on sám. Například proč lze většinu novinářů zařadit do kategorie pitomců. Pitomec je pro něj rozdíl mezi ambicí nějakého konkrétního člověka (například novináře) a jeho schopnostmi. Projevilo se to názorně i při posledním televizním Hyde parku s Milošem Zemanem na ČT24. Novináři, který pořad moderoval naznačil, že spadá do této kategorie jen proto, že si dovolil připomenout, že řada respektovaných politologů a novinářů je přesvědčena o tom, že opoziční smlouva, kterou vždy tak hájil vedla v minulých letech v České republice k obrovské korupci. Miloš Zeman si to ale nemyslí a kdyby pan redaktor byl jen troch vzdělanější, musel by přece pochopit, že má pravdu. Jestliže to nepochopil, patří neodvolatelně do kategorie pitomců. Naopak všichni, kteří s ním souhlasí mají dostatečný přehled a vzdělání a této kategorii se bezpečně vyhnou. Nevím, koho může takovýto samolibý a arogantní president lákat. U nás je ale takových voličů zřejmě ještě dost. Vnímají takové vulgarity jako politické charisma. To je právě charakteristické pro psychologii davu. Dav nejen potřebuje, ale přímo vyžaduje někoho, kdo ho přehlíží, ba kdo po něm přímo šlape. Čím více, tím více je jím obdivován. Zvláště ženský dav je v tomto postoji nedostižný a tím více se před takovým kandidátem koří (ovšem za předpokladu, že je to muž). Miloš Zeman musí tyto lidi mimořádně přitahovat.

Zato Jiří Dientsbier je mimořádně odpuzuje. Jeho neustálé zdůrazňování lidské důstojnosti a pokory je něco, čemu tito lidé příliš nerozumí. Jiří Dientsbier je ale nebezpečným protikandidátem i pro Miloše Zemana. Právě on mu může odebrat nejvíce sociálnědemokratických hlasů, ba i hlasů, které mu jsou schopni odevzdat jeho příznivci z řad KSČM a v přímých volbách se přece počítá každý hlas. Kromě toho začíná být jasné, že autentickým levicovým kandidátem není Miloš Zeman, ale právě Jiří Dientsbier. O tom se jednoduše přesvědčí každý, kdo není líný si přečíst jeho program. Program u prezidenta není přece důležitý, namítnou zajisté čtenáři. Prezident přece nemá žádné prostředky, aby takový program prosadil. Kandidáti na prezidenta však nepředstavují své programy proto, aby je prosazovali v konkurenci s jinými, ale aby do nich promítli svou hodnotovou orientaci a svůj vztah k lidem. Jestliže se díváme na program Jiřího Dientsbiera, právě takto jsem přesvědčen, že by byl daleko lepším prezidentem než Miloš Zeman, i když není tak protřelým politickým řemeslníkem jako on. Na rozdíl od Miloše Zemana jsem přesvědčen, že je to spíše jeho výhoda.

A na řadě je Karel Schwarzenberg. Vždy jsem si pana předsedy Schwarzenberga vážil, ale řekl bych, že on si stále méně váží svých slibů a také svých závazků vůči lidem, kteří si váží jeho a kteří od něj také očekávali, že nebude jen obyčejným přitakávačem, ale že bude jako první nastavovat i svým spolupracovníkům zrcadlo a tím jim poskytovat zpětnou vazbu. Ani noblesa není nikomu dána na věčné časy. Tu si musí člověk stále znovu dobývat. V tomto ohledu ale kníže Karel Schwarzenberg zklamal, jak jen mohl. Raději si namlouvá, že neúspěchy současného vládního uskupení i jeho vlastní jsou dány jen tím, že vláda vyhlásila program úsporných opatření. Tak tomu však není. Kvůli tomu si ji konec konců lidé zvolili.

Jsou dány především skutečností, že vláda není schopna s lidmi komunikovat, ale zcela nesmyslně vnucuje všem jen a jen svá vlastní řešení. Stejně jako bývalý ministr TOP09 a místopředseda této strany Jaromír Drábek. Uvažujte se mnou, vážené čtenářky a vážení čtenáři, kdyby pan ministr Karel Schwarzenberg učinil přítrž těm nejhorším výstřelkům na Ministerstvu práce a sociálních věcí, například pochybnému projektu SKarta, nebo kdyby dokázal zabránit příliš rychlému přechodu na nový elektronický systém vyplácení sociálních dávek (před kterým bylo ministerstvo mimořádně naléhavě varováno). Představte si, jaké by to mělo pro pana ministra i pro TOP09 výhody, kdyby nečekal, až se proti těmto neudržitelným aktivitám stejně postaví koaliční partneři.

Přitom by prospěl nejen své pověsti kritického a moudrého ochránce těch, kteří takovou ochranu skutečně potřebují, ale i své straně. V tom ho nikdo jiný v jeho straně zastoupit nemůže a ani v minulosti nemohl. Stejně tak si dovedu představit, jak by se zlepšila důvěryhodnost tohoto kandidáta na prezidenta, kdyby dokázal přesvědčit svého ministra financí, aby přece jenom upustil od zdaňování pracujících důchodců. Je to zcela jistě opatření nesmyslné a kontraproduktivní, avšak jak říká pan ministr Kalousek: je systémové. To všechno svým chováním na sebe Karel Schwarzenberg prozradil, proto se velice obávám, že tím vážně poškodil možnost, že bude zvolen prezidentem této země. Myslím, že v tomto ohledu to nespraví ani volání „Karel, Karel, Karel je nejlepší.“, z jeho reklamních videomateriálů. Pouhá slova nikdy nemohou nahradit nezbytné činy.

A tím přicházíme ke třem ženám přímé prezidentské volby. Začněme tou nejnepříjemnější osobností, ať to nepříjemné máme co nejdříve za sebou. Paní Jana Bobošíková je z hlediska pocitu vlastní suverenity takový Miloš Zeman v sukních. Ale abychom zase Miloši Zemanovi nekřivdili, je třeba říci, že nikdy nebyl xenofobně orientován a nikdy neměl předsudky vůči Evropské unii. To vše Jana Bobošíková ztělesňuje měrou vrchovatou.

Nabízí české společnosti dvě důležité věci. Zvolte mne na hrad, jedině já vás ochráním před nepřizpůsobivými a před Evropskou unií (ona tomu ovšem říká ochrana před bruselskou byrokracií), včetně eura. „Já, Jana Bobošíková“, jak říká ve svém reklamním videomateriálu. Jana Bobošíková je bezpochyby krásná a chytrá žena. Její krása a chytrost mne ale trochu děsí, má v sobě něco mimořádně studeného. Její spravedlnost je přímočará, bez jakéhokoli milosrdenství. Je to spravedlnost těch, kteří si to mohou dovolit. Je to suverenita ledové královny, kterou je schopen každý paprsek slunce ohrozit. Proto jí nezbývá než se co nejvíce od života (tj. od ostatních) izolovat. A právě tomu říká Jana Bobošíková „suverenita“.

Prezidentské volby se účastní dvě skutečné dámy, paní Zuzana Roithová a paní Táňa Fischerová. Obě z nich by si zasloužily, aby byly zvoleny do funkce prezidentky České republiky. Paní Zuzana Roithová je velice zkušená a také úspěšná poslankyně Evropského parlamentu. Paní Táňa Fischerová má zkušenosti z práce v Parlamentu České republiky. Co obě dámy spojuje je zájem o problematiku občanské společnosti.

Paní Zuzana Roithová klade ve svém programu důraz na pojem „člověk“ ve všech podobách a souvislostech. Paní Táňa Fischerová zdůrazňuje právní stát (v této souvislosti hlavně zákon o státní službě) a sociální spravedlnost. Je přesvědčena, že ekonomické struktury současné společnosti jsou zastaralé a že je na čase, aby se lidé pokusili vytvářet jiné, spravedlivější. Když o něčem takovém mluví, dívají se na ni lidé zcela nechápavě i přesto, že může uvést konkrétní příklady, kde podobné hospodářské modely již úspěšně fungují. Tak tomu u nás ale bývá často.

Souhrn
Kdybychom měli současnou kampaň krátce shrnout, zdá se nejpravděpodobnější, že nejvíce hlasů získá Miloš Zeman. Jeho vystupování nejvíce ze všech oslovuje mentalitu davu a kromě toho se v minulých letech nemohl zdiskreditovat politickou činností (žádná nebyla), jako například Karel Schwarzenberg. Jan Fischer jako člověk v minulosti selhal a není tedy vhodným kandidátem na funkci prezidenta České republiky. Jiří Dientsbier, Zuzana Roithová a Táňa Fischerová nejsou pro většinu voličů přitažlivými osobnostmi, nutí je přespříliš přemýšlet. Což je naopak Jana Bobošíková nenutí. To je ale pro voliče naopak příliš velká kuriozita. A tedy rovněž něco zcela nezajímavého, alespoň z hlediska volby. Pokud se jedná o zpracování předvolebních televizních videomateriálů, jedná se skutečně o diletantské počiny, téměř ve všech případech. Výjimku tvoří opět videomateriály Miloše Zemana. Škoda, že si volební štáby kvalitních kandidátů téměř nikdy nenechají poradit.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy