Netrvalo dlouho a pan ministr Karel Schwarzenberg jakoby odpovídal na otázky, které jsme mu ve svém včerejším článku kladli. Samozřejmě, že náš článek téměř jistě (díky své velké zaneprázdněnosti) nečetl. Tyto odpovědi si vynutil tlak současné politické situace. A možná, kdyby četl náš článek, snad by přece jenom ve svém rozhovoru pro deník Právo trochu více vážil svá slova. Jak může zrovna Karel Schwarzenberg odpovědět na otázku, zdali by měl pan premiér odejít: Kdyby se ukázalo, že k tomu dal pokyn, tak ano. Pokud to udělala samostatně, tak bych řekl ne.

Pan premiér si přece svou nejbližší spolupracovnici paní Janu Nagyovou přivedl na Úřad vlády a je tedy za její činnost odpovědný. To je přece v demokratickém světě, kde Karel Schwarzenberg tak dlouho žil standardní postup politického jednání. Právě tak postupoval kancléř Willy Brandt, když jeho důvěry zneužil jeho nejbližší spolupracovník. A také o jeho protizákonné činnosti nevěděl.

Pan ministr Schwarzenberg se ptá: Kde je ale obvinění pana Janouška a jiných kmotrů? Ale nic se prozatím neděje. Především bych se rád zeptal jak pan ministr ví, že se nic neděje, tj. že orgány činné v trestním řízení proti kmotrům nic nepodnikají? A potom, nejnebezpečnější nejsou samotní kmotři, ale právě ti politici, kteří jim poskytují ve státní správě prostor, jako paní Jana Nagyová, nebo bývalý starosta Prahy Pavel Bém, v naději, že jim tito lidé nabídnou výhody, kterými oplývají. Tyto výhody získali právě díky silnému propojení na významné lidi ve státní správě. To je třeba přerušit nejdříve. A to se děje právě v tuto chvíli.

Nakonec říká pan ministr Schwarzenberg, že se jedná o fungování právního státu. Přesněji: Nejde ale o to, jestli mi budou lidé nadávat, ale o fungování právního státu. A pokud jde o právní stát a poslaneckou korupci, poslechněme si hlas nad jiné povolaný, paní Elišku Wagnerovou. Jak uvedla bývalá ústavní soudkyně a současná senátorka Eliška Wagnerová pro kanál ČT24, nepochybně k odměnám v tomto duchu docházelo i v minulosti, nepamatuje si však případ, kdy k něčemu podobnému došlo v souvislosti se zkreslováním vůle parlamentu potažmo jednotlivých poslanců.

„Oni prostě nechtěli hlasovat pro určité návrhy zákonů, a tak s nimi bylo dojednáváno, aby odešli. Poslanec má právo hlasovat i proti vůli jeho strany. On tam není proto, aby chránil zájmy této strany, ale slibuje věrnost České republice a že svůj mandát bude vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“, zdůraznila Eliška Wagnerová.

Podle jejích slov směřuje povinnost poslance pouze k povinnosti vyplývající z jeho slibu. Není vázán žádným příkazem, říká doslova Ústava a ta má normativní povahu, zdůraznila bývalá ústavní soudkyně. Ministerský předseda Petr Nečas při vystoupení před poslanci označil kauzu vyvolanou rozsáhlou razií Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) za mediálně-politickou bramboračku. Když pak hovořil o okolnostech odchodu tří exposlanců ODS z dolní komory a to, že získali nové funkce, mluvil o „vyvažujícím politickém dealu“, který je běžnou součástí politiky. „Tato politická praxe by neměla být kriminalizována“, domnívá se Nečas s tím, že v opačném případě by šlo o konec dosavadní stranické politiky. Jenže pan ministr Schwarzenberg říká: „… zatím je to podle mého slabý čaj.“

Podle mého soudu je to až příliš silný „čaj“ o tom by snad nemusel právě Karla Schwarzenberga nikdo přesvědčovat. Pokusíme se tedy na závěr připomenout ještě jednu závažnou skutečnost, která svědčí o tom, že pan premiér nese jistou a nepochybnou odpovědnost, které se nemůže odříct a které ho také nemůže nikdo zbavit.

Česká televize si pozvala generála Jiřího Šedivého, bývalého náčelníka Generálního štábu Armády ČR, aby se dozvěděla od kvalifikované osoby, kdo je zodpovědný za zneužití Vojenského zpravodajství. Pan generál Šedivý řekl, že se do čela Vojenského zpravodajství dostali příliš mladí vojáci, kteří nemají pro danou funkci potřebné zkušenosti. A jak je to možné? Neexistuje zde kariérní řád. A kdo je za to zodpovědný? Ten, kdo je v této zemi zodpovědný za výzvědné služby, pan premiér.

To je přibližně obsah odpovědí generála Jiřího Šedivého. Jestliže je tomu tak, je zcela jasné, proč velitelé Vojenského zpravodajství poslouchali paní Janu Nagyovou. Ona totiž mohla jednoduše zařídit, aby o svou funkci přišli. Tím spíše, že všichni dobře věděli, jaký vliv má na premiéra Petra Nečase. Nevnímali tedy ani žádný rozdíl mezi její vůlí a jeho vůlí a to má být ten „slabý čaj“? Podle mne by takový „čaj“ porazil i vola, pane ministře Schwarzenbergu.