Tuto poznámku podnítila velice zajímavá programová úvaha úřadujícího předsedy České strany sociálně demokratické Bohuslava Sobotky nazvaná Sociální demokracie 2014. Úvaha obsahuje řadu vynikajících námětů, které by současnou ČSSD proměnily v jednu z nejmodernějších a nejotevřenějších stran u nás, kdyby se je podařilo opravdu realizovat.

Bohuslav Sobotka například navrhuje: „Je také nutno využít všechny možnosti pro posílení vazeb mezi členy a vedením sociální demokracie, včetně možnosti vyjadřovat se přímo prostřednictvím internetového hlasování k důležitým otázkám politiky ČSSD.“

Něco takového se nepodařilo prosadit dokonce ani ve Straně zelených, i když původně měla nejlepší vůli tak učinit. Aparát strany si prostě rychle uvědomil, co by to pro něj znamenalo. Stejně, jako si současné vedení ČSSD rychle uvědomilo, co by to pro něj znamenalo, kdyby připustilo přímou volbu předsedy strany.

V České republice stále platí, že řadoví členové stran jsou tou nejzneužívanější skupinou ze všech. Jsou dobří pouze k tomu, aby se v dostatečném počtu scházeli na stranických schůzích, tam si trochu poklábosili, nakonec odhlasovali potřebné dokumenty, ale stranické aparáty všech úrovní úzkostlivě dbají na to, aby do ničeho nemluvili. Mohou si za to sami, protože nejsou schopni aparátům strany vnutit svou vůli, ale to by vyžadovalo vzájemnou spolupráci řadových členů a organizovanou aktivitu zdola a to by si vyžadovalo mnoho času a energie, které profesionální politici mají, zatímco řadoví členové nikoli. A to je jen jeden problém.

Záměry Bohuslava Sobotky jsou tedy podnětné a zajímavé, nicméně právě proto si položme otázku: „Co je hlavním problémem ČSSD v současnosti (tedy v roce 2010)?“ Pro mne je odpověď na tuto otázku mimořádně důležitá, protože stejně jako ČSSD podporuji princip solidarity ve společnosti. A kdyby se tato strana skládala z takových důvěryhodných a dobře rozpoznatelných lidí, jako je bývalý eurokomisař Vladimír Špidla, nebo poslanec Evropského parlamentu Jiří Havel, neváhal bych poskytnout svoji podporu ani na okamžik.

Kdyby se skutečně podařilo realizovat záměr, který hlásá Vladimír Špidla, aby se ČSSD stala jádrem hnutí, které by tvořilo široký proud zahrnující směry od levých liberálů až po zelené a bylo by do sebe schopno pojmout i různé alternativní směry a také družstevní hnutí, stala by se ČSSD opravdu velice přitažlivým politickým subjektem. Z Vaší programové úvahy mám dojem, že i Vám by se, pane Sobotko, takováto představa líbila. Kdo Vám ji ale pomůže ve straně prosadit takové osvědčené kádry jako bývalý ministr Milan Urban, nebo další z nich tentokrát zasloužilý mladík pražské ČSSD Karel Březina?

Situace je však daleko složitější. Současné ČSSD se stalo totéž, co současné ODS. Stojí uprostřed mimořádně obtížné krize důvěry. A to je odpověď na naši otázku. Vážený pane předsedo Sobotko, to je velice vážná věc a nenechte se zmýlit nedávným úspěchem ve volbách do Senátu, ba ani úspěchem v komunálních volbách. To je spíše zásluha politiky vládní koalice, než politiky ČSSD.
Vy dnes stojíte před neobyčejně obtížnou úlohou: totiž hrát s voliči čestnou hru. Mluvit pravdu a jen pravdu a za všech okolností, i když to bude pravda nepříjemná a bude se týkat chování členů Vaší vlastní strany a to třeba i významných členů. Jenom takovýto postup Vám ale přinese důvěru občanů. A ta se (jak známo) snadno ztrácí a velice nesnadno získává.

Je takové otevřenosti současné vedení ČSSD schopno? Má pro to rozhodně skvělou příležitost. Jestliže se tzv. „osvědčení“ členové pražské ČSSD skutečně dohodnou s pražskou ODS, vzniknou tím Vaší straně nenapravitelné škody. ODS se toho příliš nestane. Jak vidíte jen těžko si může někdo představit, že by v Praze dosáhla horší výsledky, než minulém volebním období a přesto se našlo dost voličů, které této straně dalo hlas. Ale straně jako je ČSSD, která hlásá sociální spravedlnost a solidaritu té jde přímo o duši. Pro ČSSD znamená důvěryhodnost naprostý základ všeho ostatního.

Jak řekl Jiří Dienstbier mladší v rozhovoru pro deník Právo: „Samozřejmě názory na možné koalice jsou různé. U některých lidí převládá důraz na programovou oblast. Říkají, že koalice by se měly uzavírat s tím, s kým budeme schopni vyjednat maximum ze svého programu. Já mnohem více zdůrazňuji stránku slušnosti a otevřenosti. Podle mého názoru, pokud bychom nedodrželi slovo dané občanům Prahy, že změníme poměry na radnici, tak bychom se před Pražany zdiskreditovali a znevěrohodnili se na dlouhá léta dopředu. Což vidím právě v koalici s ODS. Slova nejsou jenom fráze, na které se má zapomenout. Politici by se měli podle svých slov chovat nejenom před volbami, ale po celé volební období.“

I když není v ústředních orgánech ČSSD skutečná vůle takovému ostudnému jednání zabránit, nemůže zcela jistě Vám jako předsedovi nikdo bránit v prohlášení, že se pražská ČSSD dopustila zrady na voličích, jestliže jste o tom ale přesvědčen, stejně jako většina voličů. Právě zde musí začít snahy ČSSD získávat nové voliče a pokud nezačnou zde, všechny ostatní návrhy jsou téměř zbytečné. Problémem ČSSD je, že nemá žádné samočisticí mechanismy, stejně jako je nemají jiné strany a je tedy jen na osamělých disidentech, co v tomto směru podniknou. Snad alespoň Jiří Dienstbier mladší v tomto směru nezklame a půjde ve stopách svého otce. Obyvatelé této země neodpustili lhaní ani církvi svaté, proč by ho měli odpouštět ČSSD?