Občané států Evropské unie stárnou. Zvláště v poslední době si téměř všichni nějak uvědomujeme jen obtížně vypočitatelné důsledky, kterými tato okolnost předznamenává naši budoucnost. I vedení Evropské unie má pocit, že je třeba něco udělat a tak vyhlásilo Rok aktivního stárnutí 2012.

Cílem tohoto bohulibého projektu je dokázat, zřejmě těm mladším, protože ti starší to dávno vědí, že i starší člověk je schopen podat normální, ba vynikající pracovní výkon. I člověk kolem šedesátky, ale i starší může být pracovně velice aktivní. Světe div se!

A svět se skutečně diví. Zvláště svět starších lidí. Je Vám padesát a ztratíte v České republice práci? Dopisujete si s různými agenturami a divíte se, že odpověď nepřichází. Udělali jste chybu. Poskytli jste agentuře tolik informací, aby si mohla vypočítat váš věk. Že máte ještě dvanáct let do důchodu a za sebou prokazatelně mnoho vynikají práce? Máte hodně zkušeností a jste na vrcholu tvůrčích sil? To je zřejmě váš subjektivní pohled. Z hlediska většiny zaměstnavatelů již nejste perspektivní.

Politici na jedné straně zvyšují povinnou dobu, kterou je nutné odpracovat, aby vznikl nárok na důchod, ale ti, kteří chtějí pracovat, nemají kde. To se týká nejen těch, kteří teprve začínají stárnout, ale i aktivních seniorů všech věkových skupin. A stejně málo perspektivní jsou pro ně i mladí lidé po ukončení školy. Ti naopak proto, že ještě nemají vůbec žádnou praxi. Proč bychom jim měli tedy dávat práci? Snad proto, aby nějakou praxi získali? Je to logické, ale ne pro zaměstnavatele. Ti se řídí jinou logikou.

Zdá se mi, že podobnou logikou, jakou se řídí ti, kteří u nás organizují projekty pod heslem Padesát plus. A nejen v současnosti, i v minulosti. Proč? Tyto projekty jsou většinou jako podle šablony. Skupina expertů patřičně vysokoškolsky kvalifikovaných napíše projekt s úmyslem školit jiné experty (například manažery a podnikatele), jak mají zacházet se staršími občany a zaměstnanci, jak pro ně mají vytvářet pracovní místa a podobně. Pro všechny skupiny expertů je taková aktivita nadmíru výhodná. Jedni mají zajištěné vynikající živobytí nejméně po dobu jednoho roku, ale i déle a druzí se mohou účastnit výhodných akcí.

Takové projekty podporuje ráda dokonce i Evropská unie. Má to však drobnou chybu. Žádné prostředky se nedostanou k těm, o kterých se v rámci oněch projektů neustále mluví, tedy ke skupině lidí, kteří překročili padesátku. Nic na nová pracovní místa. Nic na jejich další vzdělávání. Jen samé hromady expertýz a seminářů, které by se vůbec konat nemusely. Ty nové expertýzy se tváří učeně a chytře, ale většinou obsahují jen to, co věděla každá moudrá vesnická babka. Totiž, že starší člověk ocení, když s ním okolí jedná slušně, když okolí dokáže ocenit jeho kvality a když se nemusí zbytečně hrbit před nadřízenými.

Podobným způsobem, jako při projektech na téma Padesát plus postupujeme u nás i případě Roku aktivního stárnutí 2012. Evropský dům v Jungmannově ulici v Praze pořádá každý měsíc (mimo letní prázdniny) na toto téma seminář. 7. března se konal seminář pod názvem „Kdo s koho? Střet generací na pracovním trhu“. V sále byla větší skupina zcela jistě aktivních seniorů, ale i mladší posluchači. Poté, co panelisté krátce referovali každý ze své oblasti působnosti, vyzvala mladá moderátorka publikum, aby kladlo přítomným expertům dotazy. Dotazy ale nesmí být delší než jedna minuta, tak jako v Parlamentě EU.

A je to. Když se jedná o problémy seniorů, proč by do toho měli ti senioři vůbec mluvit, a zvláště ti aktivní? Mladí dynamičtí experti přece vědí lépe, co potřebují, mají na to své dobře zaplacené expertýzy. A navíc, jak si to ti lidé vůbec představují? Přijdou sem se zájmem diskutovat! Mladá moderátorka jim ale vysvětlila, že na nic takového není čas. Za chvíli začíná ve stejném sále další bohulibá akce EU.

Je vidět, že ani všechny dosavadní projekty nenaučily tyto odborníky to jediné, co od nich generace seniorů očekává, totiž že budou ctít jejich důstojnost a nevyužívat je pouze jako kompars při pořádání akcí, při kterých se s jejich reálnou účastí vlastně vůbec nepočítá. Jenže, co kdyby jim na to Evropská unie přišla a takové akce, kam by žádní lidé nechodili, nebyla ochotna proplácet? Nebo že bychom přece jenom nechali ty pozvané seniory diskutovat? Je to ale opravdu těžké odborné dilema, že ano, dámy a pánové? V takovýchto otázkách žádná odborná expertýza obvykle neporadí. Takže zbývá snad jen ta příslovečná baba, která jak známo, je druhým schopna i moudře radit. Možná, že by jí mohli alespoň trochu naslouchat.