Karel Schwarzenberg riskuje svou pověst
Píšu záměrně, že svou pověst dává v sázku Karel Schwarzenberg, nikoli TOP 09, protože pověst politické strany TOP 09 je téměř totožná s pověstí ministra Karla Schwarzenberga. Včera pan ministr Schwarzenberg podpořil svého premiéra i s tím, že situace je velice závažná, ale že pokud se nic neví, bude TOP 09 podporovat postoj svého premiéra. Takový postoj je možné ještě pokládat za seriozní. Zvláště, když nikdo nevěděl (možná až na pana premiéra), z čeho byli pracovníci Úřadu vlády obviněni.
To, co se ale dnes odehrálo v Parlamentu ČR, je zcela bezpříkladné. Osobně jsem očekával, že po tiskové konferenci pan ministerský předseda vystoupí, uzná svou morální odpovědnost a podá demisi. Tak jedná nikoli zvlášť čestný, ale normální politik. Politik, který si zachoval smysl pro politickou realitu. Takovým politikem již pan ministerský předseda Nečas určitě není. Jeho výklady o tom, že aktivity jeho spolupracovníků na Úřadu vlády, případy exposlanců ODS a prominentních vyšetřovaných kmotrů ODS spolu vlastně vůbec nesouvisí a že z toho vyšetřovatelé vytvořili jakousi podivnou bramboračku, jsou poněkud pochybné. Dal sám sebe za příklad, že nikdy požadoval pro sebe, ani pro svou rodinu ochranku.
A bylo zcela jasné, že se snaží naznačit, že jeho horliví spolupracovníci se vlastně snažili chránit bezpečí jeho rodiny, protože, i když nepožadoval ochranku, občas prosakovaly zprávy, že členům rodiny hrozí přece jen nebezpečí. Jestliže tomu tak je, měl pan premiér požádat o řádnou policejní ochranu pro svou ohroženou rodinu. Jestliže tak neučinil, nemůže se na nic vymlouvat. Nakonec obvinil vyšetřovatele, že to jsou oni, kdo poškozují zájmy České republiky. Navíc se ukázalo, že pan premiér, ale nejen on, vůbec nevnímá rozdíl, například mezi koaličním vyjednáváním a politickou korupcí.
V této chvíli bych očekával, že vystoupí pan ministr Karel Schwarzenberg a upozorní pana premiéra, že bylo dosaženo mezí, které není možné překročit. A také, že TOP 09 v tomto postoji již ODS podporovat nebude. Jenže se stalo něco jiného. Vystoupil pan ministr Kalousek a začal si klást otázku, zdali policie musela postupovat tak, jak postupovala a to i v případě, že se paní Jana Nagyová dopustila zneužití Vojenského zpravodajství. Začal se ptát, zdali policie musela skutečně vstoupit do budovy Vojenského zpravodajství. Nešlo to vyřídit v tichosti? Zatknout oba generály i pracovníky Úřadu vlády, aniž by nebyla zpochybněna věrohodnost Vojenského zpravodajství? A je to náhoda, že vše proběhlo právě tak, jak to proběhlo? Já to nevím, říká pan ministr Kalousek, ale měli bychom o tom uvažovat. Oznámil, že TOP 09 podpoří pana premiéra v případě, že se zbaví všech obviněných spolupracovníků.
Já si ale myslím, že bychom měli uvažovat o jedné důležité věci. Zdali je vůbec věrohodné Vojenské zpravodajství, jehož velení přijímá rozkazy od asistentky pana premiéra. Jak říká advokát Tomáš Sokol: „obvinění tvrdí, že vše vnímali jako pokyn pana premiéra. A to je další důvod, proč je Vojenské zpravodajství, kterému velí lidé tohoto typu zcela nevěrohodné.“
Je tedy spíše výhodné, že policie odhalila situaci ve Vojenském zpravodajství dříve, než aby k tomu došlo později, třeba v mezinárodním kontextu. Kromě toho, vyšetřovatelé jednoznačně řekli, že zdánlivě nesourodé případy spojuje jméno paní Jany Nagyové, vedoucí kabinetu premiéra Nečase.
A nyní přichází na řadu pan Karel Schwarzenberg. Pan ministr má různé chyby, jako člověk i jako politik. Vždy byl ale příkladem důvěryhodnosti a statečnosti, jako člověk, i jako politik. Jako člověk se choval vždy jako šlechtic, tj. šlechetně. A jako politik vždy statečně hájil práva lidí, od kterých mnoho jiných politiků dalo ruce pryč v obavě, že by utrpěli škodu. Tím se třeba liší od Miloše Zemana, pro kterého jsou hospodářské zájmy daleko důležitější, než lidská práva.
V současné situaci riskuje ale Karel Schwarzenberg celou svou pověst, lidskou i politickou. Ve čtvrtek říkal, že o případu nic neví. To, co potřebuje vědět se ale dnes dopoledne již dozvěděl. Pokřivená logika pana ministra Kalouska má jediný cíl: zdůvodnit proč může TOP 09 s „čistou tváří“ zůstat ve vládě. A to je cíl nesplnitelný. Doufám, že pan ministr Karel Schwarzenberg využije veškerou dosavadní životní zkušenost, aby marnost takového počínání pochopil. Jinak se mu stane totéž, co Václavu Klausovi. Odejde s ostudou a jako směšná figurka, a to snad přece jen není třeba.
To, co se ale dnes odehrálo v Parlamentu ČR, je zcela bezpříkladné. Osobně jsem očekával, že po tiskové konferenci pan ministerský předseda vystoupí, uzná svou morální odpovědnost a podá demisi. Tak jedná nikoli zvlášť čestný, ale normální politik. Politik, který si zachoval smysl pro politickou realitu. Takovým politikem již pan ministerský předseda Nečas určitě není. Jeho výklady o tom, že aktivity jeho spolupracovníků na Úřadu vlády, případy exposlanců ODS a prominentních vyšetřovaných kmotrů ODS spolu vlastně vůbec nesouvisí a že z toho vyšetřovatelé vytvořili jakousi podivnou bramboračku, jsou poněkud pochybné. Dal sám sebe za příklad, že nikdy požadoval pro sebe, ani pro svou rodinu ochranku.
A bylo zcela jasné, že se snaží naznačit, že jeho horliví spolupracovníci se vlastně snažili chránit bezpečí jeho rodiny, protože, i když nepožadoval ochranku, občas prosakovaly zprávy, že členům rodiny hrozí přece jen nebezpečí. Jestliže tomu tak je, měl pan premiér požádat o řádnou policejní ochranu pro svou ohroženou rodinu. Jestliže tak neučinil, nemůže se na nic vymlouvat. Nakonec obvinil vyšetřovatele, že to jsou oni, kdo poškozují zájmy České republiky. Navíc se ukázalo, že pan premiér, ale nejen on, vůbec nevnímá rozdíl, například mezi koaličním vyjednáváním a politickou korupcí.
V této chvíli bych očekával, že vystoupí pan ministr Karel Schwarzenberg a upozorní pana premiéra, že bylo dosaženo mezí, které není možné překročit. A také, že TOP 09 v tomto postoji již ODS podporovat nebude. Jenže se stalo něco jiného. Vystoupil pan ministr Kalousek a začal si klást otázku, zdali policie musela postupovat tak, jak postupovala a to i v případě, že se paní Jana Nagyová dopustila zneužití Vojenského zpravodajství. Začal se ptát, zdali policie musela skutečně vstoupit do budovy Vojenského zpravodajství. Nešlo to vyřídit v tichosti? Zatknout oba generály i pracovníky Úřadu vlády, aniž by nebyla zpochybněna věrohodnost Vojenského zpravodajství? A je to náhoda, že vše proběhlo právě tak, jak to proběhlo? Já to nevím, říká pan ministr Kalousek, ale měli bychom o tom uvažovat. Oznámil, že TOP 09 podpoří pana premiéra v případě, že se zbaví všech obviněných spolupracovníků.
Já si ale myslím, že bychom měli uvažovat o jedné důležité věci. Zdali je vůbec věrohodné Vojenské zpravodajství, jehož velení přijímá rozkazy od asistentky pana premiéra. Jak říká advokát Tomáš Sokol: „obvinění tvrdí, že vše vnímali jako pokyn pana premiéra. A to je další důvod, proč je Vojenské zpravodajství, kterému velí lidé tohoto typu zcela nevěrohodné.“
Je tedy spíše výhodné, že policie odhalila situaci ve Vojenském zpravodajství dříve, než aby k tomu došlo později, třeba v mezinárodním kontextu. Kromě toho, vyšetřovatelé jednoznačně řekli, že zdánlivě nesourodé případy spojuje jméno paní Jany Nagyové, vedoucí kabinetu premiéra Nečase.
A nyní přichází na řadu pan Karel Schwarzenberg. Pan ministr má různé chyby, jako člověk i jako politik. Vždy byl ale příkladem důvěryhodnosti a statečnosti, jako člověk, i jako politik. Jako člověk se choval vždy jako šlechtic, tj. šlechetně. A jako politik vždy statečně hájil práva lidí, od kterých mnoho jiných politiků dalo ruce pryč v obavě, že by utrpěli škodu. Tím se třeba liší od Miloše Zemana, pro kterého jsou hospodářské zájmy daleko důležitější, než lidská práva.
V současné situaci riskuje ale Karel Schwarzenberg celou svou pověst, lidskou i politickou. Ve čtvrtek říkal, že o případu nic neví. To, co potřebuje vědět se ale dnes dopoledne již dozvěděl. Pokřivená logika pana ministra Kalouska má jediný cíl: zdůvodnit proč může TOP 09 s „čistou tváří“ zůstat ve vládě. A to je cíl nesplnitelný. Doufám, že pan ministr Karel Schwarzenberg využije veškerou dosavadní životní zkušenost, aby marnost takového počínání pochopil. Jinak se mu stane totéž, co Václavu Klausovi. Odejde s ostudou a jako směšná figurka, a to snad přece jen není třeba.