Veřejnost je okouzlena hnutím ANO 2011. Je zcela zřejmé, že se hnutí ANO podařilo zaujmout (alespoň prozatím) významné postavení ODS, kterou volila většina velkých měst. Nyní volí téměř jednotně ANO 2011. Právě o to přece usilovala strana TOP 09. Proč toho ale nedosáhla?

Psali jsme o tom již několikrát. Přední představitelé strany TOP 09 Miroslav Kalousek, Karel Schwarzenberg a další projevovali ve vládě (spolu s ODS) mimořádnou sociální necitlivost. Karel Schwarzenberg, který byl přes to všechno v české veřejnosti velice oblíbeným politikem, lehkomyslně promrhal tento velký politický kapitál prostě tím, že odmítl korigovat zcela nesmyslné antisociální výstřelky ministrů Kalouska a Drábka, kteří sebe i veřejnost přesvědčovali o tom, jak odpovědně tehdy vlastně postupovali, a činí tak dodnes. To by snad veřejnost bývalému ministrovi financí Kalouskovi i uvěřila, kdyby ji přesvědčil, že je schopen něco podniknout proti rozkrádání státního majetku. To se ale až do konce minulé vlády nestalo.

Zcela rozdílným způsobem postupoval Andrej Babiš. Ať má sebevíce vad, dokáže se zcela jistě rychle učit a Miroslav Kalousek je opravdu dobrým odstrašujícím příkladem. Andreji Babišovi a jeho hnutí totiž spojení se sociálně citlivou ČSSD a jejími ministry mimořádně prospělo. Totéž se týká spolupráce s KDU-ČSL. Ne, že by se Andrej Babiš sám o sobě vyznačoval velkou sociální citlivostí, ale jestliže chtěl vytvořit společný vládní program s těmito dvěma stranami, nic jiného mu nezbývalo.

Hlavní program, s kterým přišel Andrej Babiš do politiky, je pořádek ve státních financích a konec rozkrádání a korupce ve státním aparátu, nelhat, nemluvit o věcech a prostě je udělat. A to po zkušenostech s českými politiky rozhodně působí. Že financím rozumí, veřejnost úspěšnému velkopodnikateli ráda uvěřila. Vrcholný představitel ANO 2011 navíc nabídl občanům, že bude dělat politiku stejným způsobem, jako řídí své firmy. Ti, kteří se o něco takového jen trochu zajímají, sice dávno věděli, že je to nesmysl, nikoli však Andrej Babiš. Ten to pochopil až docela nedávno. Přesto stále tvrdí, že svěřené ministerstvo jako firmu řídí. Jde jen o to, co tím vlastně myslí. Že řídí své ministerstvo jako ANO 2011?

Dívat se na to, jak to probíhá, není rozhodně nic příjemného. Na jedné straně Andrej Babiš tvrdí, že ANO 2011 funguje podle všech demokratických principů a v téže větě vyzývá občany, aby mu pomohli likvidovat demokratické politické strany, protože právě ty jsou zdrojem všeho zla, kterému jsou čeští občané vystaveni. A čeští občané? Jak jinak. Konečně se opět našel někdo, kdo jim ukázal na toho pravého viníka jejich životního neštěstí. A co více, tímto velko-viníkem nebyl nikdo jiný, než v Čechách tradičně nepopulární politické strany.

To vše patří ke kouzlu Andreje Babiše. On totiž především vůbec nerozumí tomu, jak demokratické principy ve společnosti fungují. Proto se neustále rozčiluje, když mu někdo vyčítá, že ANO 2011 je politické uskupení vůdcovského typu. Mohlo by se ale v nějaké jiné organizaci stát, že by se její první místopředseda dozvěděl o jmenování nového ministra ve stejný den, jako ostatní veřejnost? Navíc, jestliže se jedná o jeho vlastního nástupce v úřadu? Andrej Babiš prostě rozhoduje o personálním obsazení významných úřadů skutečně stejným způsobem, jako rozhodoval o obsazení významných míst ve firmě Agrofert (jako její majitel a generální ředitel). Chová se k České republice tedy skutečně jako k soukromé firmě. Jenže veřejný prostor není možné žádným způsobem privatizovat. Ten musí zůstat za všech okolností veřejný. A to je něco, co pan první místopředseda vlády jen špatně chápe. Stejně tak, jako únavné parlamentní procedury, které mu připadají nudné a zdlouhavé. A parlament samotný se mu jeví jako „žvanírna“ (přesně takto se vyjádřil i V. I. Lenin, jenže to Andrej Babiš neví).

Pro veřejnost nejpřitažlivější osobnost hnutí ANO 2011 je každým coulem originál, ta nepotřebuje skutečně nikoho kopírovat, ani klasiky. To, co říká, myslí zcela upřímně a právě to veřejnost cítí. Právě proto se mu podařilo získat tak kvalitní spolupracovníky, jako je například současný ministr obrany Martin Stropnický, bývalá první místopředsedkyně ANO 2011 Věra Jourová, nebo poslanec Martin Komárek. To je také důvod, proč si s ním nevědí rady ani politologové. Nevědí totiž, kam ho zařadit.

Stačí jednoduchý příklad. Koalice se velice pracně shodne na formulaci „Zákona o státní službě“. Když je tato obtížná práce u konce a členové koalice se na formulaci shodnou jako jeden muž, přijdou strany TOP 09 a ODS s pojetím, který je s názorem koalice principiálně zcela neslučitelný. Andrej Babiš je ale pragmatik, on je přece vždy zvyklý vyjednávat o ceně a pochopí, že bez nějakých ústupků se asi neobejde. Zamyslí se tedy a vlastně ze dne na den dospěje k přesvědčení, že to, co říká opozice. je vlastně pravda. Proč by se vláda nemohla obejít bez nezávislého ředitelství státní správy? Státní správa by sice byla daleko nezávislejší, ale když Andrej Babiš nechápe daleko jednodušší věci, proč by měl chápat něco tak komplikovaného?

Andrej Babiš dokáže své názory přizpůsobovat velice rychle. V obchodním jednání je přece přizpůsobivost (flexibilita) vždy výhodou. Něco takového však neplatí za všech okolností v politice, kde se vždy nepracuje jen s technickými parametry, ale i s principy a charakterem a k těm je třeba přistupovat zcela jinak, totiž přesně opačně.

Ať je to jakkoli, předseda ANO 2011 dokázal veřejnost přesvědčit, že to, co veřejnosti říká, myslí vždy upřímně, i když jsou to názory zcela protichůdné těm, které zcela upřímně zastával ještě včera. Okouzlení hnutím ANO 2011 je totiž okouzlení Andrejem Babišem, nic jiného. Kdo jen něco takového může o sobě říci! Právě v tom se liší Andrej Babiš například od Miroslava Kalouska, o kterém nikdy není jasné, kdy mluví pravdu a kdy nikoli. Přesněji řečeno: veřejnost má pravděpodobně pocit, že Miroslav Kalousek se jí snaží převážně obelhávat, zatímco Andrej Babiš je za všech okolností upřímný.

Jako dobrý příklad toho, o čem jsme psali výše, uvádím několik příkladů z pera Alexandra Mitrofanova. Ukázka pochází z jeho vynikajícího článku nazvaného „Klíč k Babišově důvěryhodnosti“:

Je nutné pro větší objektivitu ihned na začátku uvést větu zpovídaného: „U politiků je vždy problém, že říkají něco jiného, než si myslí.“ Dodáme-li k tomu další výrok, a sice „Já skutečně nedělám politiku“, lze dospět k závěru, že zpovídaný vždy říká to, co si myslí.

Dále je třeba uvést krédo zpovídaného, jde-li o politickou činnost a o jeho vlastní činnost v politických funkcích: „Život je jednoduchý. Všichni neustále hovoří o nějakých programech. Já lidem říkám: program plním. Nezvýšili jsme daně, řídím ministerstvo jako firmu, nelžu, nekradu a pracuji pro lidi. To je jednoduchý program.“

Jednoduchost, to bude klíčové slovo. Zračí se i ve dvojici vysvětlení. Na jedné straně „stát tu není proto, aby se postaral o všechny“. Na straně druhé, když stát rukama ministra financí určité skupině přidává, pak platí: „I v mojí firmě se vždy před Vánocemi dávaly jeden dva platy navíc. Není to nic neobvyklého.“

Důkazem toho, že na rozdíl od politiků říká vždy zpovídaný to, co si myslí, je bezesporu také další pár výroků. Srovnejme: za A je to „nominuji lidi, kteří jsou po profesní stránce dobří. U našich koaličních partnerů jsou to výhradně politické nominace“. Za B vysvětlení, proč byla dosazena do čela pražské kandidátky ANO nevhodná osoba: „O kontaktech paní Schopperové s Janouškem jsem se dozvěděl až následně. Ve chvíli, kdy jsme se domlouvali, ty informace nebyly. Paní Schopperová mi byla doporučena člověkem, kterého jsem znal dlouho, její projev byl přesvědčivý.“

Přesvědčivý projev, to možná bude další ingredience úspěchu. Jistě jsou přesvědčivá dvě sdělení vedle sebe ve stejném rozhovoru. První: „Já skutečně nedělám politiku“. Druhé: „Kdybych nebyl ministrem financí, tak by mě bavilo být primátorem Prahy.“

Ke správnému charismatu ovšem patří i špetka mystičnosti, uvádění věci do souvislostí, kterým hned tak někdo neporozumí. Do této kategorie lze zařadit výrok zpovídaného: „Nejlepším kozlem je zahradník.“

Přes tajemno jsme se obloukem vrátili k úsvitu dějin. Máme nevědeckou hypotézu, že právě tam lze hledat klíč k Babišově důvěryhodnosti pro nadpoloviční většinu. Lidé stále rádi podléhají prastarým působivým formulacím, jako je tato: „Já jsem Pán, tvůj Bůh. Nebudeš mít jiné bohy mimo mne.“ Tolik Alexandr Mitrofanov.

Ať má již TOP 09 Miroslava Kalouska a Karla Schwarzenberga jakékoli vady a ať se v minulosti tito politikové dopustili sebevětších chyb, v jednom by jim veřejnost rozhodně měla popřát sluchu. Totiž v tom, že současné ANO 2011 je stále uskupení vůdcovského typu a ničím více a to je velice nebezpečné. I když se pan předseda Babiš vysmívá Karlu Schwarzenbergovi, že je v TOP 09 pouhým maskotem, přesto má tento maskot díky demokratickým principům možnost život své strany ovlivnit daleko více, než zcela bezmocná první místopředsedkyně strany Věra Jourová.

Martin Komárek, poslanec zvolený za ANO 2011 a význačný český novinář píše: Občané loni konečně zacinkali aspoň nesměle klíči v druhé etapě pokojné revoluce: Spolčení starých stran padlo, když se faktickým vítězem voleb stalo hnutí Ano. To ukázalo, že není žádný slepenec, ale tým, který to s demokratickou změnou poměrů v zemi myslí vážně. Samozřejmě jsem fanoušek Ano. Ale nejsem nekritický.
Za rok, co sedím ve sněmovně, jsem mohl já osobně i naše hnutí udělat víc. Často stojíme proti všem. Hlasování je ovšem hlasování, a protože je nás málo, nevyhráváme. Někdy proti nám stojí i koaliční partneři. Jde to všechno strašně pomalu a někdy je z toho člověk na hlavu, i když ví, že má svědomí úplně čisté a dal do toho všechno.

Je ANO 2011 politickým slepencem, nebo není? Podle klasických politologických měřítek rozhodně je a řekl bych, že se za to nemusí rozhodně stydět. Sdružuje totiž občany zcela nesourodé politické orientace, kteří mají ale jedno společné: nemohou se již nadále dívat na to, jak si klasické politické strany za posledních více než dvacet let v politickém životě naší země vedou. Zatímco klasický přístup vyžaduje, jako základ politické činnosti nějakou společnou ideu, zde společný základ rovněž existuje, klasické politické strany by měly být proto vůči občanům seskupeným kolem ANO 2011 poněkud pokornější, i přes všechny chyby a nedostatky, které toto uskupení a jejich předseda mají.

Proto se tito lidé v čele s Andrejem Babišem od politiků distancují, a to i přesto, že již nějakou dobu ve vrcholné politice působí. Politik je pro ně prostě ten, kdo podvádí, lže a krade. A také nic nedělá (výjimky samozřejmě potvrzují pravidlo), což oni být nechtějí a podle jejich vlastního úsudku ani nejsou. V politice je ale takových lidí málo a všichni jim házejí klacky pod nohy, jak konstatuje Martin Komárek.

Žádná pravda není tak jednoduchá, jak se nám na první pohled jeví. Martin Komárek napsal: Za rok, co sedím ve sněmovně, jsem mohl já osobně i naše hnutí udělat víc. Často stojíme proti všem. Skutečně mohl udělat o hodně víc, ale především pro ANO 2011 a jeho předsedu Andreje Babiše. Kdo jiný by měl panu předsedovi nabídnout tu nejlepší zpětnou vazbu, kdo jiný by mu měl nastavovat vhodné zrcadlo, než jeden z nejbystřejších a nejvtipnějších komentátorů země. Ale kam se poděl bystrozraký Martin Komárek? Prostě se vypařil. Jeho bystrozrak se vyčerpává na exministru Kalouskovi. Očekával jsem, že právě takovou službu poskytne člověk, kterého jsem si vždy velice vážil Karel Schwarzenberg své mateřské straně. Bohužel i on v ní selhal. Nyní selhává i Martin Komárek. A není to rozhodně proto, že členů hnutí je málo. A ještě o sobě píše: „Ale nejsem nekritický.“ Když to říká, asi to bude pravda. Ale takováto skrytá „kritičnost“ nese (jako obvykle) nulové plody. Alespoň do činnosti pana předsedy Babiše se zcela zřejmě nijak nepromítá.


Úspěch ANO 2011 ve všech velkých městech České republiky by měl konečně vést k zamyšlení všechny klasické politické strany. Způsob jejich práce je zcela nevyhovující. Vedení stran a stranických organizací jsou vždy zásadním způsobem zvýhodněna proti členům, což často vede k tomu, že strany jsou úspěšnými transformátory nikoli politické vůle občanů, ale politické korupce. Členové zanedlouho zjistí, že nemají na směřování strany jakýkoli skutečný vliv. Nad touto skutečností by se měla zamyslet zvláště ČSSD, kterou veřejnost spojovala vždy s principem sociální spravedlnosti. Martin Komárek je přesvědčen, že vítězství ANO 2011 ve volbách by mohlo být počátkem skutečné revoluce v našem politickém životě, tentokrát té opravdové, říjnové. Kéž by měl pravdu! Já takovým optimistou nejsem. Zásadním problémem je, že hnutí ANO 2011 alespoň zatím nepřináší nic nového. Žádná nová kvalita na obzoru. Stále jen řeči, řeči a řeči, jak je u nás konečně zvykem.