Pan ministr Andrej Babiš zřejmě začíná ztrácet nervy. Až dosud se veřejnosti jevil jako politická hvězda, která vždy ví, jaké chytré rady udělovat oněm klasickým stranickým politikům, s kterými přece nemá on, který spravuje své ministerstvo jako firmu nic společného.

On je zde přece výhradě pro to, aby napravoval to, co oni pokazili. Pro co jiného by se také pan Andrej Babiš od svého úspěšného podnikání k veřejné službě snížil, že? A nyní se ukazuje, že dobrou práci ve vládě odvádějí především ministři, kteří zastupují tradiční politické strany. Andrej Babiš se může pochlubit skutečně jen panem ministrem Stropnickým. Na paní ministryni Válkovou rozhodně být hrdý nemůže (o tom jsme ostatně již psali) a paní ministryně Karla Šlechtová teprve začíná.

Její velice příjemné předchůdkyně a první místopředsedkyně hnutí ANO Věry Jourové se musel dříve či později zbavit. Svými komunikačními schopnostmi mu neustále, ať chtěla nebo ne, nastavovala zrcadlo. Vedle ní nemohl jako politik tento muž se svými specifickými způsoby dlouhodobě obstát. Takto neomaleně může skutečně vystupovat generální vlastník firem, ale nikoli politik, alespoň ne dlouhodobě. Pan ministr Andrej Babiš sám je zcela jistě ve svém oboru schopný člověk a svému oboru (tj. financím) zcela jistě rozumí, ale nemohu se zbavit dojmu, že jako politik je zcela neschopný.

K výkonu funkce ministra financí prostě nestačí znát oblast financí. To je podmínka nutná, ale nikoli postačující. Pokud by ovládal jen toto řemeslo, pak je pochopitelné, proč chce řídit své ministerstvo jako firmu. V takovém případě by pro něj bylo asi lepší, kdyby své původní firmy vůbec neopouštěl. K výkonu ministra je prostě třeba zvládnout ještě politické řemeslo a nemohu se zbavit dojmu, že právě v této oblasti pan ministr Babiš stále selhává.

Proč ale? Vnější pozorovatel by řekl, že by se pan ministr za tu krátkou dobu, kdy žije mezi politiky, mohl některým základním způsobům jednání přiučit. Ale je taková možnost vůbec otevřena pro člověka, který na ostatních politicích (kromě těch, které k politické činnosti přizval on sám) vidí jen to špatné? Takový postoj je samozřejmě zcela dětský (tj. infantilní).

Vyznačuje se tím, že ze svých problémů obviňuje druhé, například premiéra Sobotku. Obviňuje ho rovnou z podrazu koalice. Tak jenom pro pořádek. Ještě před odjezdem do Ameriky oznámil pan premiér Sobotka veřejně, že nepodpoří žádné zvýšení platů, které by bylo větší, než 3,5%. To, že jeho vlastní poslanci navrhli později přece jenom zvýšení větší, svědčí o jediném, že svou stranu (tj. ČSSD) nemá dokonale pod kontrolou. Nemohl ale přece kvůli malé skupině odbojných poslanců po návratu z USA mluvit jinak, než před tím. Proto o této věci muselo jednat (na návrh premiéra Sobotky) opět vedení ČSSD.

Pan premiér Sobotka má tedy pravdu, když tvrdí, že zastává stále stejný názor. Kdyby se pan ministr Babiš věnoval tak pečlivě jednání Parlamentu ČR, jehož je členem, ale stydí se za to (jak známo), asi by to věděl. A také kdyby v důležitých chvílích neutíkal z hlasovací místnosti. To příliš dobrý dojem nedělá a rozhodně se voliči nedají přesvědčit, že za to může premiér. Ale „Já jsem neutekl“, brání se pan ministr Babiš, „já jsem seděl v bufetu, protože jsem se té frašky nechtěl účastnit,“ a je to.

To je názorný důkaz, jak velká je politická inteligence pana ministra Andreje Babiše. To, co navrhoval on, se ve sněmovně neprosadilo, je to tedy jasný důkaz zrady. Ty zatracované politické strany byly ochotny se snížit k tomu, že přijaly alespoň podle nich ten druhý nejlepší způsob řešení, i když nebyl jejich. Nikoli však Andrej Babiš. Ostatně, zdá se, že se tímto způsobem myšlení a jednání dá přesvědčit i méně a méně členů a sympatizantů hnutí ANO. A jak to vypadá, právě z toho ztrácí pan Andrej Babiš stále více nervy a to je škoda.

Kladu si totiž otázku, čím mě ve své dosavadní politické kariéře pan Andrej Babiš přesvědčil, že kdyby hnutí ANO, které on vede, získalo ve volbách nadpoloviční většinu hlasů, nastala by ona ideální chvíle pro Český stát. Nyní je již jasné, že zcela jistě nenastala. Byl by jistě větší pořádek ve financích, ale to může být i bez tohoto drtivého vítězství. A to je asi tak všechno. Právě ve chvíli, kdy mělo hnutí ANO mimořádnou možnost ukázat celému národu, že ví, jak se politika dělá jinak a lépe, dokonale selhalo, stejně tak jako jeho zakladatel. Pan ministr Babiš má totiž o parlamentní demokracii poměrně jednoduché představy. Chraň nás Pán Bůh, aby je měl ještě větší moc prosazovat!