Někdy se zdá, že nejstarší demokratická strana v České republice, ČSSD, tak trochu připomíná jakousi šípkovou Růženku, která upadla do smrtelného spánku, a ne a ne se probudit. Není to ještě tak dlouho, ještě v době předposledních voleb se ČSSD těšila velké důvěře voličů (přibližně kolem 20 %, více, než v té době mělo hnutí ANO 2011 v čele s Andrejem Babišem).

Už dříve jsme rozebírali příčiny prohry ČSSD. Je jasné a dobře známé, že čeští voliči doslova nesnášejí rozhádané politické strany. Pokus Michala Haška a prezidenta Miloše Zemana neustále podrývat postavení předsedy strany Bohuslava Sobotky část voličů, kteří by jinak zřejmě straně odevzdali svůj hlas natolik znejistila veřejnost, že raději odevzdali svůj hlas některému z populistických politických subjektů.

To ale není všechno. ČSSD má sice v moha ohledech vynikající program, ale jako strana není ochotna si nechat poradit. Pro stranu pracuje i řada vynikajících lidí, ale kolik z nich se dostane na kandidátky strany? Právě to nejvíce vadí mladým lidem. Vyvrcholilo to tím, že tato tradiční politická parta odstranila Jiřího Dienstbiera z pozice místopředsedy strany. Voliči tedy nabyli dojem, že ČSSD se, jako strana, od těch pravicových zas tak příliš neliší.

Je sice podstatně sociálně citlivější, má jistě vynikající program, jak jsme již o tom mluvili, pracuje pro ni řada vynikajících lidí, ale její stranické organizace se často podobají polouzavřeným mafiánským organizacím, které si pečlivě hlídají, koho mezi sebe pustí. Natož, koho pustí na kandidátky. Předvolební televizní programy o tom jasně svědčí. Hlavní představitelé krajských kandidátek za ČSSD patřili mezi nejtrapnější postavy vůbec. Jako osobnosti se například s představiteli hnutí ANO obvykle nedaly vůbec srovnat.

Přitom se nedá říci, že by ČSSD měla málo atraktivních kandidátů. Stačilo by, kdyby dala příležitost mladým sociálním demokratům, kteří by navíc přitáhli mnoho mladých voličů. Jenže, mladí sociální demokraté mají smysl pro spravedlnost, většinou nesnášejí podrazy a podporují tedy Jiřího Dienstbiera. A to je jejich největší hřích, alespoň pro tu skupinu, která obdivuje Michala Haška a podobné „charaktery“. Jestliže se sociální demokraté včas neprobudí, zničí tito lidé ve spolupráci s Milošem Zemanem zanedlouho ČSSD.

Zničí ji tak spolehlivě, jako prezident Miloš Zeman již spolehlivě a neodvratně zničil svým vystupováním a politickým počínáním svou vlastní stranu. Mizivý počet hlasů, který strana SPOZ ve volbách získala, je především důsledkem jeho způsobu vystupování a snahy prosadit ji před volbami i neregulérními prostředky, jeho snahy českou společnost neustále malicherně rozdělovat, nikoli sjednocovat.

Byla jistá naděje, že nové vedení ČSSD konečně pochopí, že nejtěžší historickou zátěží této strany je právě Miloš Zeman. To, co učinil prezident Miloš Zeman v minulosti dávalo naději, že vyučí alespoň část sociálních demokratů o jeho vztahu k ČSSD. Nenapravitelní stoupenci Miloše Zemana budou zřejmě přesvědčeni o jeho dalším geniálním strategickém tahu. Těm ale není pomoci. V novém vedení ČSSD jsou i nyní vlastně samí voliči a podporovatelé Miloše Zemana.

Není však pochyb, že jeho vztah ke straně se vůbec nezměnil. Tím, že prezident doporučil Andreji Babišovi k dalšímu vyjednávání o vládě komunistickou stranu, která je přímým dědicem minulého režimu a extrémistickou a rasistickou stranu Tomia Okamury, která představuje to nejhloupější na české politické scéně, nemůže snad již být ponížení ČSSD ani větší. A také to, že doporučuje nepřímo svým příznivcům, aby dávali při volbách svůj hlas nikoli ČSSD, ale Andreji Babišovi. V posledních dnech ale přišla zpráva, že vedení ČSSD zve opět Miloše Zemana na svůj sjezd.

Probuzení ČSSD ze smrtelného spánku se tedy stále nekoná. Ale strana, jejíž předseda navrhuje, aby se členem jednoho z nejdůležitějších vládních orgánů, ve kterém zasedají významné právnické osobnosti této země stal právní koncipient pochybné morální úrovně, jakým je nepochybně Michal Hašek jen proto, že je přesvědčen, že by to usnadnilo jeho pozici na sjezdu strany, který se rychle blíží, si snad ani nic jiného nezaslouží.