Politická strana KDU – ČSL, neboli jak ji většinou lidé říkají, lidovci, se potýká s vážnými politickými problémy. Od minulých voleb klesly politické preference této strany až k 2,5 % a to je skutečně velice vážné. Nedá se říci, že by si předseda lidovců Marian Jurečka na svém ministerstvu vedl špatně. Kdo jiný například prosadil příplatek k důchodu pro rodiče (většinou ženy), kteří se starali o výchovu dětí? Současnému předsedovi lidovců se to podařilo. Jeho ministerstvo má za sebou ale i další úspěchy. Proč je tedy neúspěch lidovců u české veřejnosti tak značný? Kdyby záleželo jen na politické práci a činnosti, pád lidovců by přece nemohl být tak značný.

Z jakého důvodu jsou tedy lidovci pro českou veřejnost tak nepřijatelní, že jejich preference klesly až k 2,5 %, toť otázka. Především si můžeme být jisti tím, že politický pád lidovců nezavinil jejich současný předseda. A stejně tak tento pád nezavinilo ani předvánoční oslavování na jeho ministerstvu, protože oblíbenost lidovců byla tak nízká již před tím. Čím tedy KDU – ČSL českou veřejnost tak odpuzuje?

Především svojí naprostou neschopností přijímat různé společenské podněty a dále s nimi tvůrčím způsobem pracovat. Příkladem může být například Istambulská úmluva, která se zabývá násilím na slabších lidech. Lidovci (a nejen muži, ale většinou i ženy, kterých se tato úmluva týká) nebyli schopni přijmout její návrhy jinak než jako škodlivou ideologii. Proč? Protože jim to řekli jejich biskupové.

Lidé, kteří vykazují takovouto malost a hloupost nemají samozřejmě v politickém životě co pohledávat. A právě to je hlavní problém lidovců. Nikoli kdo v danou chvíli vede jejich stranu. Na tom v takovém případě již vůbec nezáleží. A nikdo také nemůže čekat, že jim porostou politické preference. Bez ohledu na to, jak se politikům strany lidové daří ve státních funkcích. Kdo jim ale něco takového vysvětlí?