František Kratochvíl je nejen slavný (i když to velmi nerad slyší!), ale o to víc skromnější divadelník a kreslíř, který jedl hodně vtipné kaše, ale i citlivý člověk reagující na okolní svět. Jako zakladatel a vlastně tvůrce řady představení svého Černého divadla, s kterým jezdil po celém světě, rozdával umění lásky. Smích a radost a krása života dýchalo z jeho představení i z něho samotného.
Vaši politologové a politici všeho druhu na nejrůznější úrovni plamenně hovoří, jak je vše v nejlepším pořádku, jak stoupají firmám zisky, jak jsou úspěšné, jak celý svět kráčí k lepším zítřkům, jak se vaše technologie (všehoschopná technologie) rozvíjí a není ani vidu ani slechu po nějakém úpadku lidstva, vašeho lidstva, o jeho morální devastaci.
Po celá tisíciletí říkáme my indiáni nebrat víc, než je zapotřebí. Více než tisíckrát a více než v tisíci různých formách jsme my, indiáni, řekli, že naše Země je naše Matka, že ji nechceme ani nemůžeme prodat, ale bílý muž zdá se nerozumí a stále se snaží, abychom ji pronajali, prodali či špatně s naší Zemí zacházeli, jakoby indián by byl člověk s mnoha slovy.
Cítíte se mocní? Neměli byste si konečně vybrat svou skutečnou a pravou cestu?
Je zcela jasné, že doba luxusu, v které jste si po mnoho let žili, je asi u konce. Ten luxus jste měli na úkor jednoho: na úkor přírody, kterou jste nehorázně drancovali jen a jen pro vaše pohodlí a přepych.
Blíží se pro nás, pro obyčejné smrtelníky, přelomová data v ročním rituálním cyklu poznamenaném naším judaisticko-křesťanským kalendářem, jakýmsi neviditelným podhoubím naší existence, ať už jsme či nejsme méně či více věřící, ať již to bereme opravdu duchovně nebo jen zvykově.