O studijním programu Erasmus kolují stereotypy typu: rok nekonečných mejdanů, dlouhých nocí plných drog, alkoholu a nezávazného sexu. Přiznám se, že můj akademický rok v Čechách je podstatně náročnější, co se týče učení, ale že bych to tady propila a propařila, tak to snad ne!

Erasmus je, řekla bych, fenomén či symbol mladých lidí v dnešní době cestování, výměnných pobytů a propojování kultur. V okamžiku, kdy dostanete výsledky z výběrového řízení, se vám třesou ruce, protože kladná odpověď vám možná změní celý život. Po prvních minutách euforie se začíná svírat žaludek úzkostí. Po prázdninách opustíte celý dosavadní svět - rodinu, přátele, partner/ku, známá místa a v příštích deseti měsících vás čeká …cizí země, život mezi cizími lidmi a dorozumívání cizí řečí.

Pro opuštěného Erasmáka je přátelství záchranný člun při bouřce na moři. Navázání kontaktů najednou nedělá tak velké potíže, jelikož je to jediný způsob, jak nestrávit další měsíce sama v pokoji. Přátelé se stávají rodinou, protože spolu trávíme veškerý čas. Velké štěstí, když narazíte na lidi, kteří vám opravdu sedí a rozumíte si s nimi i přes gramatické chyby v každé druhé větě.



Když se to zjednodušeně shrne, tenhle rok se tu, u nás ve Štrasburku, vytvořilo mezi Erasmáky pár skupin. Němci se druží s Rakušany, Španělé s Kolumbijci a Italy, Češi s Brazilci, Mexičany, Portugalci a Rusy, pak tu jsou Angličané s Američany a Kanaďany a nakonec Číňané, kteří si vytvořili menší ghetto : - ). Samozřejmě se to občas promíchá, ale základ zůstává.



Já spadám do té nejmultikulturnější skupinky. Už odjakživa jsem si nějak rozuměla s lidmi, kteří často pocházejí z Latinské Ameriky. Otevřeností a temperamentem mi byly nejbližší právě dvě Brazilky - Adriana a Vanessinha. Trávily jsme skoro každý den, za ten půlrok jsme zažily tolik věcí, kolik bychom nezažily za normálních okolností dlouhé roky. Sice jsou teď už zpátky v Rio de Janeiro, ale díky nim jsem si dotvořila pohled na opravdové přátelství. Ono je vlastně jedno, jaká je vaše mateřština, jak často se vidíte…jenže, my se už možná ani neuvidíme.



Rychlé seznámení, několik intenzivních společných týdnů nebo jen dní a nezapomenutelné vzpomínky, smutné loučení a často nesplněný slib o brzkém shledání. Vztahy dneška. Cestování bez hranic, Evropa bez bariér, to holt přináší jak pozitiva, tak i negativa. Kolik ze vztahů má šanci vydržet, když dnešní mladý člověk často ani neví, kde bude příští měsíc?