Úvodní shrnutí celé cesty jakož i tříminutové video naleznete zde.
Díl 1… zde
Díl 2… zde

Po příjezdu do Plzně se připojila pirátská zastupitelka města Plzně a kandidátka do evropského parlamentu Magdaléna Daňková a poslanec za Plzeňský kraj Lukáš Bartoň a společně s námi dorazili do jednoho z šesti v komunitě rozptýlených bytů spravovaných plzeňským Dětským domovem Domino. V Dominu žije 56 děti, v centrální budově jsou tři rodinné skupiny, další tři jsou rozptýlené v bytech v lokalitě Městského obvodu Plzeň 1 a sedmou skupinu tvoří děti ve třech studentských /startovacích/ bytech. Zařízení s touto strukturou není v České republice mnoho. Jeho ředitelka Naďa Erbová následně podrobně přiblížila lety prověřenou praxi v oblasti takto řízené instituce, protože v Česku nemá příliš obdoby.

3+kk anabáze dospívání v domově mimo domov
Díky bytům, které Domino v Plzni postupně získávalo od 90. let od Městského obvodu Plzeň 1, mohla paní ředitelka za podpory vedení kraje rozestěhovat některé rodinné skupiny z centrální budovy do velkých bytů všude po městě. Děti tak chodí do různých typů škol a bydlí na sídlišti jako všichni ostatní.

Jednotlivé skupiny jsou propojeny elektronickém systémem, vychovatelé z těchto rodinných skupin poskytují každodenní informace o dětech. Vedení DD má tak neustále přehled o dění a není potřeba vidět vše na vlastní oči.

Namísto mzdových nákladů na kuchařku, uklízečku či pradlenu z centrální budovy si může dovolit platit dětem psychoterapie, mít na částečný úvazek svou psycholožku a udělat svým zaměstnancům takové směny, aby měli o něco delší prostor k psychohygieně. Děti se v bytech učí samostatnému životu, od nakupování po úklid a vaření, a v neposlední řadě mohou dojít až k bydlení ve startovacím studentském bytě, když se blíží dospělosti.

My jsme v jednom takovém 3+kk navštívili děti ze sedmé skupiny. Když začínají bydlet nově ve startovacím studentském bytě chodí k nim na 2 až 3 hodiny týdně asistent. “Práce s dětmi je výrazně ovlivněna tím, s jakým příběhem děti do dětského domova přicházejí,” zdůrazňuje paní ředitelka. V bytě 3+kk, který jsme navštívili, žili 2 chlapci a jedna dívka. Přidal se ještě chlapec z jiného bytu, a všichni nám vyprávěli svoje vzpomínky, zážitky a zkušenosti s ústavní péčí. Každopádně bylo zřejmé, že nepředstavují úplně běžný vzorek: všichni dnes studují buď střední školu s maturitou, nebo vysokou školu, jeden z nich s nadšením vyprávěl jak v současné době studuje v Praze Vysokou školu obchodní, píše blog a žije bohatý společenský život. Když se prý však ohlédne za sebe do doby, kdy se dostal do ústavní péče nevěří jaký ušel kus cesty: „Já ani nevěděl, že existuje nějaký moře a potom jsem ho znal jenom z obrázků… ano můžete se nad tím pousmát, ale mě to v dětství vlastně ani nenapadlo,” komentuje Alexandr S.

Splněná očekávání i smutná překvapení
Už před cestou Olga zdůrazňovala: “Velmi se těším na návštěvu kraje, který je právě v oblasti startovacích bytů průkopnický, a vážím si možnosti dozvědět se, co řeší v konkrétním zajišťování služeb pro své obyvatele,” a byla velice ráda, že to cesta potvrdila. Plzeňský příklad ukazuje, že kde je odborná i politická vůle, tam jsou i výsledky.

Nejvíc zarážející fakt pro Olgu však bylo, že tři ze čtyř dětí, s kterými jsme mluvili, byly odebrány rodičům z ekonomických a sociálních důvodů. Uvedla to paní ředitelka a viděly to tak i samy děti. To je podle Pirátů naprosto tristní a potvrzuje to klíčovou roli bydlení pro ohrožené rodiny v předcházení odebrání dětí do státní péče. Také se musí investovat do preventivní práce s nízkopříjmovými rodiči - tedy do sociálních pracovníků a nástrojů, jež mají k dispozici.

Konec seriálové cesty a závěrečné “titulky”
“Na závěr cesty jsem si v autě uvědomil, že jsme navštívili 7 různých zařízení, ale všechny spojovala jedna stejná věc. Na jejich provozu se podílel personál, který přes veškeré zkoušky, nízký plat a fyzickou náročnost neztrácí naději, že bude líp. A v čele těchto institucí stojí vždy silná a odhodlaná žena, která možná v běžném davu zapadne, ale o to víc si zaslouží naše „Díky”,” říká Josef.

„Já jsem si zase uvědomila, že kdyby Josef neměl chuť to celé domluvit a vyladit, včetně skvělé maminky řidičky, nebylo by možné vměstnat takové množství návštěv do jediného dne. Přitom spolu se mnou sbíralo zkušenosti několik dalších zastupitelů, a já ve své práci uplatním téměř vše, co jsem se dozvěděla. Děkuju za to, a těším se na pokračování zase v jiných zařízeních či u terénních služeb.”