Roger Myerson, nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2009, poukazuje na to, že občanům v mladých demokraciích přijdou všichni politici jako „jedna zkorumpovaná verbež.“ Problém ovšem často není v tom, že by nezkorumpovaní politici v těchto demokraciích vůbec neexistovali – i v České republice několik takových politiků je – ale spíše v tom, že chybí nástroj, jakým odlišit zkorumpované politiky od těch nezkorumpovaných.

Nástrojem k tomuto odlišení by se mohlo stát prohlášení o majetku a bezkorupčnosti. Sebelepší zákon totiž nikdy nevytvoří u politika motivaci dělat majetkový striptýz důkladně. Naopak lze předpokládat, že se politik bude snažit odhalit majetku co nejméně. Kvalitní zákon odkrývající majetek politiků je proto schopen vyřešit maximálně polovinu problému. Chytrá pravidla si to uvědomují.

Dobrovolné, ale závazné
Zákon o střetu zájmu by proto měl být doplněn o předvolební majetkový striptýz kandidátů založený na chytrých pravidlech. Tento majetkový striptýz by měl být obsažen v dobrovolném, ale závazném prohlášení o majetku a bezkorupčnosti. Toto prohlášení by rovněž obsahovalo závazek, že v případě zvolení do funkce nebudou kandidáti „lhát a krást“. Pokud by toto prohlášení bylo učiněno před volbami konkrétním voličům, vytvořilo by přímou odpovědnost následně zvoleného kandidáta.

Má-li být prohlášení o majetku a bezkorupčnosti k něčemu, je třeba, aby se v něm kandidátům přesně určilo, co to znamená „nelhat a nekrást“. V prohlášení o majetku a bezkorupčnosti by se proto mělo přesně stanovit, jaký majetek má politik ukázat, jaké povinnosti slušného chování se po volbách zavazuje plnit a mělo by být vypracováno v určité standardní podobě.

Vymahatelné a účelné
Aby prohlášení o majetku a bezkorupčnosti nebylo jen jedním z dalších prohlášení politiků, které nedodrží, je nutné, aby bylo vymahatelné. Jinak by kandidáti, kteří by před volbami lhali o tom, že nebudou po volbách „lhát a krást“, byli ve výhodě oproti těm, kteří byli „poctiví“ a žádné prohlášení ohledně toho, že nebudou „lhát a krást“, neučinili. Pokud by podepsané prohlášení někteří zvolení kandidáti nedodrželi, měli by mít voliči možnost domáhat se za určitých podmínek jejich odstoupení.

Politické strany by se navíc mohly díky prohlášení o majetku a bezkorupčnosti chránit před poškozením svého jména v důsledku korupce svých členů. Pokud by některá strana vzala prohlášení o majetku a bezkorupčnosti za své a podmínila jeho podepsáním kandidaturu za tuto stranu, mohla by tím účinně chránit svou pověst. Pokud by některý ze zvolených členů strany podepsané prohlášení porušil, strana by ho mohla snadno přimět k odstoupení z funkce. Díky tomu by si mohla uchovat čistý štít i ve svízelné situaci, kdy je z korupce obviněn některý z jejich členů.

Porovnatelné a zhodnotitelné
Novináři či neziskové organizace by mohli voličům předkládat srovnání, kolik členů té či oné strany podepsalo prohlášení o majetku bezkorupčnosti. Kvalita vyplnění standardizovaného prohlášení o majetku a bezkorupčnosti by mohla být pro voliče měřítkem důvěryhodnosti kandidáta a jedním z důležitých kritérií pro výběr ve volbách.

A pokud by vymahatelné prohlášení o majetku a bezkorupčnosti podepsali a dodrželi všichni zvolení kandidáti? Pak by měli občané vyhráno. Znamenalo by to totiž, že nikdo ze zvolených zástupců skutečně nelže ani nekrade.

(Konkrétní podoba prohlášení o majetku a bezkorupčnosti a způsob jejího monitoringu jsou popsány v Receptu 4 – Prohlášení o majetku a bezkorupčnosti na www.korupcejakoparazit.cz)