Dnes zemřel Václav Havel. Těžko nalézt slova, která by dokázala popsat jeho význam pro obnovenou českou demokracii i pro současný svět. Zmíním proto krátce nedávnou osobní zkušenost, která mi něco z toho připomněla.

V týdnu před počátkem voleb v Egyptě jsem měl tu čest podílet se v této zemi, nacházející se na prahu velkých změn, na předávání zkušeností z jedné roviny porevoluční transformace české společnosti - konkrétně ze změn našeho vzdělávacího systému. Vidět nadšení, očekávání i obavy občanů, kteří se nedávno vymanili z nesvobody, ale jejichž situace je zároveň stále velmi křehká, pro mne bylo silným zážitkem.

Po cestě z Káhiry jsem si uvědomil, jaké štěstí jsme tehdy před 22 lety měli. A to nejen kvůli nenásilnému předání moci, které bylo pro účastníky tréninku v kontextu desítek mrtvých demonstrantů na Tahríru jaksi zprávou z jiného světa. Zejména však kvůli tomu, že jsme měli respektované výrazné osobnosti, které dnes liberální a prodemokratické části tamní společnosti zoufale chybí. Že jsme měli lidi, kteří dokázali přinést vizi a konzistentně ji obhajovali i ve chvílích, kdy bylo snazší sklouznout k lacinému populismu.

Že jsme měli Václava Havla.

Pane prezidente, děkujeme.


Tomáš Habart