Vážení rodiče,
Stojíme před závažným rozhodnutím týkajícím se naší školy. Nacházíme se na samém počátku diskuse o možných změnách a vyhodnocujeme přínosy a nevýhody změn. O našich úvahách Vás budeme informovat. Rovněž Vám nabídnu několik termínů, kdy bychom se mohli sejít ke společné diskusi. Budeme rádi za Vaše názory. Do té doby prosím směřujte své komentáře k mým kolegyním nebo přímo ke mně.
S úctou,
Ředitelka Vaší školy


Zhruba takto lze shrnout dopis ředitelky Whitefield Schools and Centre, londýnské školy, které byl věnován minulý blog. Zastavme se u této školy krátce ještě jednou.
Nástrojem, který výrazně pomáhá udržovat kontakt s rodiči, je tzv. „Family Support Team“ sestávající na Whitefield school ze tří speciálních pedagogů. Tento model je na škole ověřován už více než tři dekády. Zatímco dříve chodili učitelé přímo do rodin, dnes jsou rodiče motivováni chodit do školy. Vedoucí týmu zdůrazňuje, že nezbytným předpokladem pro účinnou spolupráci s rodiči je vytvoření bezpečného prostředí. Rodiče musí věřit, že si škola nechá informace pro sebe.
Family Support Teachers (FST) – učitelé působící v tomto týmu – mají na starosti celou řadu úkolů, které se z našeho pohledu vztahují ke školním aktivitám tu více, tu méně. Významnou agendu představuje řešení docházky žáků. FST udržují kontakt s rodiči a nabízejí jim podporu i v obtížných životních situacích, např. při problémech s bydlením nebo s penězi. Pomáhají jim při osobním i písemném styku s úřady, včetně psaní dopisů, vyplňování formulářů, zjišťování informací o finančních dávkách atd. V případě konfliktů škola pořádá mediační jednání s rodiči – jako příklad uvedla vedoucí týmu situaci, kdy děti chodily do školy unavené, protože je rodiče nedávali spát dostatečně brzy. Do agendy patří i ochrana dětí a preventivní sledování projevů potenciálního domácího násilí.
Škola pořádá také různé semináře pro rodiče a workshopy na sdílení zkušeností, při nichž si rodiče radí navzájem. Situace je komplikovaná nesmírnou jazykovou rozmanitostí žáků a různou mírou znalosti anglického jazyka jak u žáků, tak u rodičů. Proto se komunikace neobejde bez předkladatelů do menšinových jazyků a pořádání kurzů angličtiny. Vedoucí týmu zdůraznila, že pro vyčištění atmosféry se jednoduše musí nechat čas od času „seřvat“ od rodičů. Rodičům se uleví od frustrace a mohou nad šálkem čaje pokračovat v konstruktivním řešení problémů.
Situace ve Velké Británii zjevně není totožná s tou naší. České školy si ani náhodou nemohou dovolit vyčlenit celé úvazky pedagogů na komunikaci s rodiči, ani příliš pomýšlet na jiné extra formy podpory svých žáků. Důvody tohoto stavu nechme pro tuto chvíli stranou. Spokojme se zatím s tím, že stále více českých škol usiluje o otevřenou komunikaci s rodiči i za omezených podmínek, které mají. A to je velmi dobrá zpráva. Zájem rodičů o dění ve škole pozvolna roste, mnohé školy hledají cesty neformální, ale o to účinnější spolupráce s rodiči. Existuje i iniciativa společnosti Eduin usilující o certifikaci škol otevřených rodičům, viz www.rodicevitani.cz.
Na druhé straně, otevřenost českých škol se často omezuje na jednosměrné ex post informování o učiněných rozhodnutích. Není se ani čemu divit, takovým způsobem jedná se školami i řada jejich zřizovatelů. Podobných dopisů, jako je ten v úvodu, na webech českých škol moc nenajdete. Dopis, jímž ředitelka transparentně informuje o úmyslu vedení školy a vybízí rodiče k diskusi v samém zárodku potenciálních změn, může být inspirací, kam až lze vztah školy a veřejnosti posunout. Vykročeno máme dobrým směrem.
Autor: Tomáš Habart, Varianty.