Nekrolog: zemřel autor Krabata Otfried Preussler
Ve věku 89 let zemřel 18. února Otfried Preussler, německý spisovatel knih pro děti. Stručná zpráva vydaná agenturou DPA s odvoláním na nakladatelství Thienemann.
Jméno, které se nám obyvatelům české kotliny pamatuje poměrně špatně, patří autorovi, jehož díla jsou ale českým dětem dobře známa. Jeho příběhy o Malé čarodějnici zná většina z nás nejen z knihy, ale také z kouzelného animovaného večerníčku Zdeňka Smetany. Jedna z nejznámějších knih autora je příběh Čarodějova učně. Zpracování legendy o Krabatovi je pak jeden z nesilnějších příběhů literatury pro mládež a Karla Zemana proto inspiroval k natočení neméně úchvatného animovaného filmu Čarodějův učeň. Jeho vyprávění jsou neodmyslitelně součástí naší kultury a to nejen díky úsilí překladatelů.
Otfried Preussler se narodil v Liberci v učitelské rodině. Do maturity v Liberci žil a snil o kariéře v Praze na Univerzitě, nebo o slávě spisovatelské. Po studiích na gymnáziu byl ale odveden do armády a zažil nejen nasazení na frontě, ale také zajetí na „historicky“ nesprávné straně. Preussler se totiž narodil jako sudetský Němec. Tudíž ani neměl možnost být na té správné straně…
Po válce a návratu ze zajetí se s rodinou shledal v Bavorsku, kde se usadil. Stal se učitelem, novinářem a poté „vysněným“ spisovatelem. S českými zeměmi ale zůstal osudově spojen. Většina jeho knih vychází z lidových vyprávění z Lužických Hor, které slýchal od prarodičů a tatínka. Je ironií, že mnohé z nich se do Čech dostávají oklikou jako překlady z němčiny.
Pro mě osobně byl velký zážitek přečíst si o té autentičtější a syrové podobě vládce Krkonoš jménem Rübezahl. Stejně tak si listovat “vánočním“ cestopisem libereckým krajem Útěk do Egypta přes Království české. Preusslerovy příběhy jsou určeny malým čtenářům a programově se vyhýbají kontaminaci dětského světa problémy dospělých a „dospělé“ historie. Přesto je dobré při četbě jeho knih přemýšlet o tom, jak osud a svět dospělých ochudil kulturu obou národů. Je jenom dobře, že se Otfriedu Preusslerovi podařilo být vypravěčem společných česko-německých příběhů. Pro dětské čtenáře je do budoucna prospěšné dozvědět se od dospělých, že se takovéto příběhy, navzdory velkým dějinám, dají vyprávět.
Jméno, které se nám obyvatelům české kotliny pamatuje poměrně špatně, patří autorovi, jehož díla jsou ale českým dětem dobře známa. Jeho příběhy o Malé čarodějnici zná většina z nás nejen z knihy, ale také z kouzelného animovaného večerníčku Zdeňka Smetany. Jedna z nejznámějších knih autora je příběh Čarodějova učně. Zpracování legendy o Krabatovi je pak jeden z nesilnějších příběhů literatury pro mládež a Karla Zemana proto inspiroval k natočení neméně úchvatného animovaného filmu Čarodějův učeň. Jeho vyprávění jsou neodmyslitelně součástí naší kultury a to nejen díky úsilí překladatelů.
Otfried Preussler se narodil v Liberci v učitelské rodině. Do maturity v Liberci žil a snil o kariéře v Praze na Univerzitě, nebo o slávě spisovatelské. Po studiích na gymnáziu byl ale odveden do armády a zažil nejen nasazení na frontě, ale také zajetí na „historicky“ nesprávné straně. Preussler se totiž narodil jako sudetský Němec. Tudíž ani neměl možnost být na té správné straně…
Po válce a návratu ze zajetí se s rodinou shledal v Bavorsku, kde se usadil. Stal se učitelem, novinářem a poté „vysněným“ spisovatelem. S českými zeměmi ale zůstal osudově spojen. Většina jeho knih vychází z lidových vyprávění z Lužických Hor, které slýchal od prarodičů a tatínka. Je ironií, že mnohé z nich se do Čech dostávají oklikou jako překlady z němčiny.
Pro mě osobně byl velký zážitek přečíst si o té autentičtější a syrové podobě vládce Krkonoš jménem Rübezahl. Stejně tak si listovat “vánočním“ cestopisem libereckým krajem Útěk do Egypta přes Království české. Preusslerovy příběhy jsou určeny malým čtenářům a programově se vyhýbají kontaminaci dětského světa problémy dospělých a „dospělé“ historie. Přesto je dobré při četbě jeho knih přemýšlet o tom, jak osud a svět dospělých ochudil kulturu obou národů. Je jenom dobře, že se Otfriedu Preusslerovi podařilo být vypravěčem společných česko-německých příběhů. Pro dětské čtenáře je do budoucna prospěšné dozvědět se od dospělých, že se takovéto příběhy, navzdory velkým dějinám, dají vyprávět.