Hezký kus masa za hubičku je pravděpodobně snem každého spotřebitele, zejména každého Čecha. Jsme známí nejen všeobecně vřelým vztahem k jídlu, jsme také proslulí extrémně velkou spotřebou masa. To v průměru za rok představuje zhruba 80 kg na člověka, což je dvakrát více než světový průměr. Není tedy překvapením, že při tak velké spotřebě hraje cena velmi důležitou roli, ne-li hlavní.
Nepředstavuje však nižší cena kuřete z obyčejného velkochovu, které jsme s nadšením zrovna vylovili z regálu, a které možná nebude naši peněženku bolet tak jako cena kuřete ležícího hned vedle pocházejícího z organického chovu, příliš velkou cenu pro naše zdraví?
Každého čas od času potrápí nějaké zdravotní obtíže způsobené bakteriální infekcí. Naštěstí máme k dispozici antibiotika. Zkusme si ale představit svět, ve kterém bychom je neměli. Umírali bychom i na poměrně banální infekce, měli bychom problémy s hojením ran, znovu by umíraly matky po porodech kvůli infekci, zase by se umíralo na zápal plic. Tuberkulóza by opět byla smrtelnou nemocí a operace slepého střeva by byla smrtelným rizikem. Bohužel to není malování čerta na zeď.
V českých médiích posledních 14 dní přímo vřela kauza hrozného utrpení nikoliv mladého Werthera, ale české kandidátky na eurokomisařku Věry Jourové. Média celou záležitost pojala značně nacionálně a za vřelé podpory některých kolegů europoslanců, kteří patrně jiné podstatné téma nemají, pátrala po politických nebo jiných „národně-obrozeneckých“ příčinách lehkého debaklu paní Jourové při grilování.
V celé řadě svých předchozích textů jsem vždy volal po jediné věci. I když musíme dělat nepopulární opatření, přestaňme si navzájem lhát o tom, jaké budou jejich výsledky a proč je vlastně děláme. A hlavně přestaňme o tom lhát lidem. To první totiž zavádí politiku do spirály vynucených špatných rozhodnutí, to druhé přivádí veřejnost na sestupnou trajektorii pochybností a nedůvěry v politiky a nakonec i politiku jako takovou.
Poslední týden v Evropském parlamentu neděláme nic jiného, než grilujeme, nikoliv steaky ale navržené komisaře, a užíváme si bohužel pouze dočasného zájmu médií o evropské dění. I když celá otázka se smrskla na zběsilé pátrání po tom, zda se paní Jourová stane/se nestane/se stane/se nestane evropskou komisařkou. Věra Jourová nakonec uspěla, ale celá komise se bude schvalovat až na říjnovém plenárním zasedání, přesuňme tedy naši pozornost k mnohem závažnějšímu, ryze českému problému.