Do třetice
Hodně pozorně jsem si přečetl diskusi pod posledním blogem. Možná pozorněji, než někteří diskutující četli oba texty. Hlavně jsem si přečetl, a to ne jednou, lidskou a moudrou glosu administrátora blogů pana Stejskala. A musel jsem napsat tenhle text.
Taky mi, pane Stejskale, chybí Jirka Havel. Chybí mi jeho učitelský nadhled a pokora, se kterou dokázal pokleknout před náctiletým vrhačem vajec a podat mu růži. Jednou jsem s ním o tom mluvil. Ptal jsem se ho, proč. A odpověděl: “A co jsem měl jiného dělat?”. Uměl přijmout cizí názor, i když přírodní vědy mu byly opravdu hodně, hodně cizí. A moc zajímavě vyprávěl o ekonomii. Jenže tam už ta jeho pokora tak veliká nebyla. Každý tohle máme jinak. Já zase tak moc pokorný nejsem. Mám stále za to, že občas prostě musí z lesa zaznít, co se do něj volá, a jsem přesvědčen, že na hrubý pytel je mušelínu škoda.
Zažil jsem příhodu s Jirkou Havlem a s růží osobně. Ale taky jsem zažil, myslím, že dokonce ve stejný den ve stejném městě, že zfanatizovaní chuligáni hosteskám, krásným mladým děvčatům, vytrhli z ruky a rozcupovali oranžové balónky, které šla děvčata dát nějakým dětem. Osobně si myslím, že v takovém případě není žádná pokora na místě. Na místě je obvinění z výtržnictví. Policie ovšem tehdy koukala jinam a dotyční nám utekli.
Někdo v minulé diskusi pod blogem uváděl, že na rozdíl ode mě musí být anonymní, protože nemá ani ochranku ani imunitu. Jenže já taky nemám žádnou ochranku, nemám na ni nárok, a kdybych ho měl, tak bych ji odmítl. Umím se bránit dost dobře sám. A ta trapná, tak často skloňovaná imunita? A kdo Vám o ni, milý anonyme, stojí? Nikdy jsem ji k ničemu nepotřeboval a nepoužil. Abych, jako někteří čeští páni poslanci, nechával posílat pokuty za rychlost imunitnímu výboru? Jednak bych si připadal jako trouba a jednak by se mi imunitní výbor Evropského parlamentu asi docela vysmál. Imunita pro nás platí v podstatě pouze pro projevy na plenárním zasedání, a i tam, když někoho urazíte, Vám předseda parlamentu obvykle minimálně sebere několikadenní plat. Tak na co potřebuje onen diskutující imunitu nebo anonymitu, když ji nepotřebuji já? Jedině, aby mohl chybějící argumenty nahradit hrubostí a urážkami.
A i proto pod blogy nediskutuji. Diskuse totiž existuje pouze tam, kde jsou rovné podmínky diskutujících. Jinak to není diskuse, ale lynčování. A toho se neúčastním ani na jedné straně. A těm skutečným diskutérům, kteří jistě i v diskusích pod blogy občas jsou, se tímto omlouvám. Rád bych si s nimi vyměňoval názory. Snad tedy jindy, na jiném místě. Není to takový problém. Pravidelně co 14 dní diskutuji s lidmi na facebooku, živě, online, hodinu až dvě. A bývají to hodně zajímavé, někdy tvrdé, někdy přátelské a jindy popuzené, ale zatím vždycky věcné diskuse. Už mne tam mnohokrát někdo upozornil na důležitý problém, je to pro mně důležitý zdroj informací, někteří diskutující vlastně ovlivňují evropskou politiku víc, než si možná dovedou představit. Ale jedno v těch diskusích není a nikomu to nechybí. Není tam ale žádná hrubost skrytá za anonymitu.
Taky mi, pane Stejskale, chybí Jirka Havel. Chybí mi jeho učitelský nadhled a pokora, se kterou dokázal pokleknout před náctiletým vrhačem vajec a podat mu růži. Jednou jsem s ním o tom mluvil. Ptal jsem se ho, proč. A odpověděl: “A co jsem měl jiného dělat?”. Uměl přijmout cizí názor, i když přírodní vědy mu byly opravdu hodně, hodně cizí. A moc zajímavě vyprávěl o ekonomii. Jenže tam už ta jeho pokora tak veliká nebyla. Každý tohle máme jinak. Já zase tak moc pokorný nejsem. Mám stále za to, že občas prostě musí z lesa zaznít, co se do něj volá, a jsem přesvědčen, že na hrubý pytel je mušelínu škoda.
Zažil jsem příhodu s Jirkou Havlem a s růží osobně. Ale taky jsem zažil, myslím, že dokonce ve stejný den ve stejném městě, že zfanatizovaní chuligáni hosteskám, krásným mladým děvčatům, vytrhli z ruky a rozcupovali oranžové balónky, které šla děvčata dát nějakým dětem. Osobně si myslím, že v takovém případě není žádná pokora na místě. Na místě je obvinění z výtržnictví. Policie ovšem tehdy koukala jinam a dotyční nám utekli.
Někdo v minulé diskusi pod blogem uváděl, že na rozdíl ode mě musí být anonymní, protože nemá ani ochranku ani imunitu. Jenže já taky nemám žádnou ochranku, nemám na ni nárok, a kdybych ho měl, tak bych ji odmítl. Umím se bránit dost dobře sám. A ta trapná, tak často skloňovaná imunita? A kdo Vám o ni, milý anonyme, stojí? Nikdy jsem ji k ničemu nepotřeboval a nepoužil. Abych, jako někteří čeští páni poslanci, nechával posílat pokuty za rychlost imunitnímu výboru? Jednak bych si připadal jako trouba a jednak by se mi imunitní výbor Evropského parlamentu asi docela vysmál. Imunita pro nás platí v podstatě pouze pro projevy na plenárním zasedání, a i tam, když někoho urazíte, Vám předseda parlamentu obvykle minimálně sebere několikadenní plat. Tak na co potřebuje onen diskutující imunitu nebo anonymitu, když ji nepotřebuji já? Jedině, aby mohl chybějící argumenty nahradit hrubostí a urážkami.
A i proto pod blogy nediskutuji. Diskuse totiž existuje pouze tam, kde jsou rovné podmínky diskutujících. Jinak to není diskuse, ale lynčování. A toho se neúčastním ani na jedné straně. A těm skutečným diskutérům, kteří jistě i v diskusích pod blogy občas jsou, se tímto omlouvám. Rád bych si s nimi vyměňoval názory. Snad tedy jindy, na jiném místě. Není to takový problém. Pravidelně co 14 dní diskutuji s lidmi na facebooku, živě, online, hodinu až dvě. A bývají to hodně zajímavé, někdy tvrdé, někdy přátelské a jindy popuzené, ale zatím vždycky věcné diskuse. Už mne tam mnohokrát někdo upozornil na důležitý problém, je to pro mně důležitý zdroj informací, někteří diskutující vlastně ovlivňují evropskou politiku víc, než si možná dovedou představit. Ale jedno v těch diskusích není a nikomu to nechybí. Není tam ale žádná hrubost skrytá za anonymitu.