Změna, či zkušenost? Tak američtí politologové po měsíce definovali hamletovskou otázku vystihující letošní souboj o Bílý dům, a to hlavně na straně demokratů, kteří jsou považováni za favority voleb.

Po prvním reálném testu, jímž byla ve čtvrtek stranická shromáždění v Iowě, známe odpověď. Amerika touží po změně, a je jí tak trochu jedno, zda má dotyčný dlouholeté zkušenosti z nejvyšších pater washingtonské politiky.

Je to odpověď velmi dílčí, odvolil zatím jen první z padesáti států americké Unie, navíc ten, který je, ať už jde o volební proceduru či složení obyvatel, tak trochu úchylka.

Co dává vzkazu z Iowy na váze, je jeho nečekaná jednoznačnost. Většina analytiků si ještě pár hodin před začátkem schůzí netroufala tipnout, kdo vyhraje. Tak těsné byly předvolební sondáže.

Výsledek je však nakonec naprosto jasný: Demokratický senátor z Illinois Barack Obama porazil své nejvážnější konkurenty skoro o deset procent. Bývalý republikánský guvernér Arkansasu Mike Huckabee svého hlavního rivala dokonce o víc než deset procent.

Jak Obama, tak Huckabee jsou ve svých stranách jednoznačně kandidáty změny. Změny zásadní, dramatické, ideologické, generační.

Kandidatura jednoho i druhého chytne navzdory obskurnosti stranických shromáždění v Iowě čerstvý vítr do plachet.

Jak silný bude, ukážou už příští týden primárky v New Hampshire.

Tento liberální stát má ve zvyku volit úplně jinak než Iowa (před osmi lety Iowa vybrala republikána Bushe, aby ho o týden později New Hampshire odmítl a vybral si jeho tehdejšího soupeře Johna McCaina) a může se tak stát, že příběh letošních prezidentských voleb se bude za pět dní vyprávět opět trochu jinak než dnes.

Jedno je však možné říci už teď: Jen vítězství v New Hampshire může zastavit pád dosavadní jasné favoritky Hillary Clintonové.

Bývalá první dáma vsadila svou kampaň na nostalgii po časech, kdy Americe vládl její muž, a svých zkušenostech, které posbírala, když mu seděla v Bílém domě po boku či předchozích šest let v Senátu.

Po Iowě se však zdá, že Spojené státy neprožívají nostalgii po zlatých časech prezidenta Billa, ale touží po zcela novém začátku.

Právě ten slibuje černý senátor z Illinois, který svou neokoukaností a mladickým příslibem ze všeho nejvíc připomíná J. F. Kennedyho, s jehož zvolením poslala Amerika do historie padesátá léta 20. století.

Volit Hillary znamená vracet se k trpce bojovaným bitvám let devadesátých. Rozumím Američanům, kteří tuto cestu zpět absolvovat nechtějí, a to navzdory tomu, že by je na ni svedla historicky vůbec první žena-prezidentka.