První duel a Obama je Bílému domu blíž
Barack Obama má po první televizní debatě s Johnem McCainem blíž do Bílého domu než před jejím začátkem.
Vidím k tomu minimálně tři důvody.
1. Výsledky televizních soubojů jsou vždy předurčeny především soubojem očekávání.
Obama vstupoval do debaty věnované hlavně zahraniční politice jako ten méně zkušený v této oblasti. Čekal ho střet na poli, které je považované za nejsilnější stránku jeho republikánského konkurenta.
Nejdůležitější otázkou, která čekala na zodpovězení, bylo, zda se na McCainově „domácím hřišti“ dokáže ubránit a ukáže, že si s otázkami bezpečnosti a diplomacie umí navzdory své nezkušenosti (strávil pouze necelé čtyři roky v Senátu) poradit.
První dojmy z devadesátiminutového souboje jsou takové, že přesně tohoto cíle dosáhl. Že odpověď na zmíněnou otázku je kladná.
Očekávání byla nízká (neb byl do nich zabudován předpoklad, že Obama soupeří s nejsilnější stránkou konkurenta) a demokratický kandidát je dokázal předčít.
2. Pryč jsou doby proslulého prvního televizního duelu mezi Richardem Nixonem a J. F. Kennedym, kdy se o jeho vítězi rozhodlo hned v jeho průběhu.
Poslední dvoje volby jasně ukázaly, že triumf v té které debatě se rodí až ve dnech následujících, kdy stratégové obou táborů, „spin-doktoři“ všeho druhu a média přežvýkají dle nich nejdůležitější momenty střetu a „odvypráví“ tak často zcela nový příběh diskuse.
Ani tady neskýtá páteční střet pro McCaina šanci na obrat v průběhu kampaně, který po krachu finančních institucí na Wall Streetu zoufale potřebuje.
Obama se pravděpodobně nedopustil fatálního zakopnutí, kterého by McCainův tým mohl využít a pořádně ho ex post "rozmáznout".
Svědčí o tom i první klip, který po skončení debaty vypustil, a v němž sestříhal Obamou často vyslovovanou větu, že souhlasí (v té či oné věci) s McCainem. Jen velmi těžko může tato věc Obamu potopit, daleko spíš může pomoci jeho image politika ochotného se dohodnout a přijmout dobré nápady druhé strany.
3. McCain v prvním televizním duelu odhalil největší slabinu svého déle než ročního boje o Bílý dům.
Jeho temperament a zbrklost mu znemožňují držet se striktně a disciplinovaně jednoho hlavního vzkazu, kolem něhož by vystavěl svou kampaň.
Poté co až do srpna razil hlavní heslo, že on je ten zkušenější, komu jako jedinému mohou v tomto čase Američané svěřit prezidentský úřad, krátce před zářijovým republikánským konventem otočil a začal se prezentovat jako kandidát představující skutečnou a věrohodnou změnu.
V pátek v noci se však opět sebeprezentoval jako ten, kdo na rozdíl od Obamy ví a má dost zkušeností. Slovo změna nezaznělo z McCainových úst snad ani jednou.
Velmi pravděpodobně – zvlášť s přihlédnutím k solidnímu výkonu Obamy - je to chyba, která může republikánského kandidáta mrzet.
Páteční debata byla celkově relativně slabým představením, v jehož průběhu se ani jednomu ze soupeřů nepodařilo vytáhnout nic, co by už od nich voliči v různých podobách xkrát neslyšeli.
Barack Obama si však svým vystoupením v ní pomohl z výše uvedených důvodů víc než John McCain. Jakkoli to není fakt, který by letošní volby definitivně rozhodl, jde o něco, co se zcela jistě počítá.
Vidím k tomu minimálně tři důvody.
1. Výsledky televizních soubojů jsou vždy předurčeny především soubojem očekávání.
Obama vstupoval do debaty věnované hlavně zahraniční politice jako ten méně zkušený v této oblasti. Čekal ho střet na poli, které je považované za nejsilnější stránku jeho republikánského konkurenta.
Nejdůležitější otázkou, která čekala na zodpovězení, bylo, zda se na McCainově „domácím hřišti“ dokáže ubránit a ukáže, že si s otázkami bezpečnosti a diplomacie umí navzdory své nezkušenosti (strávil pouze necelé čtyři roky v Senátu) poradit.
První dojmy z devadesátiminutového souboje jsou takové, že přesně tohoto cíle dosáhl. Že odpověď na zmíněnou otázku je kladná.
Očekávání byla nízká (neb byl do nich zabudován předpoklad, že Obama soupeří s nejsilnější stránkou konkurenta) a demokratický kandidát je dokázal předčít.
2. Pryč jsou doby proslulého prvního televizního duelu mezi Richardem Nixonem a J. F. Kennedym, kdy se o jeho vítězi rozhodlo hned v jeho průběhu.
Poslední dvoje volby jasně ukázaly, že triumf v té které debatě se rodí až ve dnech následujících, kdy stratégové obou táborů, „spin-doktoři“ všeho druhu a média přežvýkají dle nich nejdůležitější momenty střetu a „odvypráví“ tak často zcela nový příběh diskuse.
Ani tady neskýtá páteční střet pro McCaina šanci na obrat v průběhu kampaně, který po krachu finančních institucí na Wall Streetu zoufale potřebuje.
Obama se pravděpodobně nedopustil fatálního zakopnutí, kterého by McCainův tým mohl využít a pořádně ho ex post "rozmáznout".
Svědčí o tom i první klip, který po skončení debaty vypustil, a v němž sestříhal Obamou často vyslovovanou větu, že souhlasí (v té či oné věci) s McCainem. Jen velmi těžko může tato věc Obamu potopit, daleko spíš může pomoci jeho image politika ochotného se dohodnout a přijmout dobré nápady druhé strany.
3. McCain v prvním televizním duelu odhalil největší slabinu svého déle než ročního boje o Bílý dům.
Jeho temperament a zbrklost mu znemožňují držet se striktně a disciplinovaně jednoho hlavního vzkazu, kolem něhož by vystavěl svou kampaň.
Poté co až do srpna razil hlavní heslo, že on je ten zkušenější, komu jako jedinému mohou v tomto čase Američané svěřit prezidentský úřad, krátce před zářijovým republikánským konventem otočil a začal se prezentovat jako kandidát představující skutečnou a věrohodnou změnu.
V pátek v noci se však opět sebeprezentoval jako ten, kdo na rozdíl od Obamy ví a má dost zkušeností. Slovo změna nezaznělo z McCainových úst snad ani jednou.
Velmi pravděpodobně – zvlášť s přihlédnutím k solidnímu výkonu Obamy - je to chyba, která může republikánského kandidáta mrzet.
Páteční debata byla celkově relativně slabým představením, v jehož průběhu se ani jednomu ze soupeřů nepodařilo vytáhnout nic, co by už od nich voliči v různých podobách xkrát neslyšeli.
Barack Obama si však svým vystoupením v ní pomohl z výše uvedených důvodů víc než John McCain. Jakkoli to není fakt, který by letošní volby definitivně rozhodl, jde o něco, co se zcela jistě počítá.