Je to přesně rok, co jsem na závěr měsíční cesty po Spojených státech zavítal do Seattlu a v rámci tamního programu navštívil redakci místního respektovaného deníku Seattle Post-Intelligencer. V debatě s editorkou názorových stránek přišla řeč na řadu témat od vnitřního fungování redakce, přes úroveň a sebezpytování americké žurnalistiky až po už tehdy vřící předvolební kampaň.

Na jednu věc se v debatě nedostalo, ačkoliv v řadě dalších hovorů na různých místech USA jsem se na ni ptal: budoucnost novin a trhu s tiskem. Nebyla to zrovna ukázka novinářské prozíravosti: právě tento týden vyšel Seattle Post-Intelligencer jako tištěný deník naposledy.

Šlo přitom o noviny se skoro 150letou historií, tradiční zdroj místních informací, ve městě familiárně nazývaný zkratkou „Píáj“.

Od středy už si ho lze číst jen v online verzi na internetu, kterou bude připravovat zlomek osazenstva redakce chystající každodenní tištěné vydání. Vydavatelsví Hearst na výrobě novin prodělávalo několik let a nepodařilo se mu pro deník najít kupce.

Jde o již druhý letošní případ zániku tradičních seriózních novin se staletou historií: před třemi týdny přestaly jako tištěný deník vycházet coloradské The Rocky Mountain News.

Jak Seattle, tak Colorado zatím nezůstanou bez novin, v každém městě vychází ještě jeden plnoformátový deník, nyní již bez přímé konkurence (Denver Post, resp. Seattle Times). Odborníci však očekávají, že není daleko doba, kdy se některé velké americké město ocitne bez vlastních novin.

Důkazů, že situace na novinovém trhu je velmi vážná, se však nabízí víc. Deset dní po adieu Seattle Post-Intelligenceru zmizí z novinových stánků také prestižní Christian Science Monitor. Jako deník vyjde naposledy v pátek 27. března, následně už se v papírové podobě bude objevovat jen s týdenní periodicitou a soustředí se pouze na svou online verzi.

V ekonomických problémech je dokonce i jeden z hlavních stěžňů americké žurnalistiky, deník Washington Post.

Soumrak tradičního tisku vyvolal v USA širokou diskusi, v níž zaznívají velmi znepokojivé otázky.

Jestliže redakce novin byly na místní, regionální i národní úrovni tradičně zdrojem důležitých informací odkrývajících často temné pozadí politiky a věcí veřejných obecně, kdo je bude schopen nahradit, pokud se postupně odporoučí všechny na věčnost? Kdo bude místo nich odvádět zdlouhavou, složitou a někdy i nebezpečnou reportérskou a investigativní práci, která je klíčovým prvkem veřejné kontroly moci? Je demokracie jako otevřený prostor, kde volič vidí politikům pod prsty, bez novin možná?

Otázky jsou to sugestivní a většina zainteresovaných na ně v tuto chvíli dává negativní odpověď.

Přiznávají, že tak jako Seattle Post-Intelligencer či Christian Science Monitor, noviny se postupně zcela přesunou tam, kam už nyní stejně míří většina jejich úsilí a investic: na internet. Obava vedoucí k záporné odpovědi je jiná: ve Spojených státech se zatím nepodařilo vytvořit ekonomický model, který by čistě na základě výnosů z inzerce na internetu dokázal „zaplatit“ rozsáhlou redakci, personálně (kvantitativně i kvalitativně) vybavenou natolik, aby mohla odvádět vlastní reportérskou práci ve všech důležitých oblastech.

Chmurné předpovědi však neberou dostatečně v potaz některé fenomény, které už jsou skutečností. I ty největší celonárodní americké deníky za posledních pár let významně omezily počet redaktorů a reportérů.

Například v newsroomu Washington Post na začátku této dekády pracovalo přes 900 novinářů, dnes jich tam napočítáte o 250 míň. Skoro všechny deníky omezily počet stran, které tisknou, stejně jako stálých zahraničních zpravodajů. Právě Washington Post letos v únoru oznámil, že ruší samostatnou víkendovou přílohu, která se věnovala recenzování nových knih.

Existují seriózní univerzitní studie dokládající, že toto „utahování redakčních šroubů“ neposílá noviny zpátky k prosperitě (a vydavatele k zisku), ale naopak je i v ekonomickém smyslu směřuje na cestu vedoucí dolů.

Fakta jsou však prostá a neúprosná. Jestliže na konci 80. let činil souhrnný náklad novin v USA 62 milionů, dnes je to o 13 milionů méně. Američanů, kteří zprávy hledají na internetu, bylo naopak na počátku letošního roku 75 milionů.

Varovné hlasy znějící v současnosti ve Spojených státech mají v jedné věci pravdu. Uživit rozsáhlou redakci kvalitních reportérů pracujících na komplikovaných kauzách čistě pro internet není snadný úkol. Jako člověk podílející se již čtvrtým rokem v redakci Aktuálně.cz na experimentu, který stojí přesně na těchto základech, si však troufám tvrdit minimálně to, že to není nemožné a stojí to za pokus.

Všichni, kdo se odmítají smířit s představou o světě bez novin a kreslí osudové důsledky takového vývoje, by měli najít útěchu v prostém faktu.

Tím, co v konečném důsledku rozhodne o tom, zda seriózní a odvážná reportérská práce přežije pravděpodobný zánik tisku, bude zájem či nezájem lidí o tento typ novinařiny. Pokud bude i dál dost těch, které neuspokojí lechtivé zábavné zpravodajství, uniformní agenturní servis či chlácholivé PR, nebude třeba si složitě lámat hlavu s vymýšlením ekonomického modelu pro „noviny na internetu“.

Stane-li se z takových čtenářů druh na vymření, nepřežije ani novinářská práce, jak ji dosud odváděly ctihodné deníky. Fakt, zda se jejich zprávy tisknou na papír, či jen poblikávají na monitorech počítačů, v tom nebude hrát rozhodující roli.

Ostatně, jestliže dojde k tomuto zpohodlnění (přísněji řečeno zblbnutí) konzumentů zpráv, pak skutečně dostanou zapravdu ti, kteří dnes v nejčernějších předpovědích spojují konec novin s koncem demokracie. I ta totiž ve své současné euro-atlantické podobě stojí a padá s tím, že dostatečný počet lidí jeví seriózní a kritický zájem o věci veřejné. To už by však byl námět na trochu jiné povídání.