Petr Havel

30. 07.

Poplatek z vína je nesmysl

Petr Havel Přečteno 38119 krát

Lze-li o některé myšlence v souvislosti s připravovanou reformou veřejných financí téměř stoprocentně říci, že nespatří světlo našeho legislativního světa, pak je to nápad zpoplatnit každý litr vína desetikorunou. Jde totiž opravdu o, mírně řečeno, pitomý nápad, ke kterému se také kvůli tomu nikdo oficiálně nehlásí. Možná tedy ani nestojí za debatu.
Přesto by bylo vhodné připomenout, že tuzemští vinaři již v současné době odvádějí poplatky, a to rovnou dva – 50 haléřů z litru vína uvedeného na trh a 350 korun z hektaru vinice. Tyto peníze tvoří 50 procent rozpočtu Vinařského fondu, dalších 50 procent dodává stát a uvedené finance mají být použity na propagaci a marketing tuzemských vín. Že není marketing zrovna ideálně uchopen, neboť zejména malovinaři si na prostředky z fondu moc nesáhnou a televizní spot s větou „Kupujte vína z Moravy a z Čech“ spotřebiteli o tom, co by měl vlastně kupovat, nic neřekne, je věc jiná. Zatížit vinaře dalším poplatkem by ale odbyt tuzemské produkce v řadě případů už definitivně doslova pohřbil. Naši producenti vína již v současné době bojují celkem nerovný souboj s jihoevropskými, ale zejména mimoevropskými vinaři, přičemž dominantní rovinou klání je cena. Administrativní zdražení by tak bylo nejen výrazným dalším omezením konkurenceschopnosti našich producentů, ale v zásadě i zmařenou investicí do předunijní výsadby vinohradů v ČR. Naštěstí si to většina „normálních“ poslanců ODS, jíž je tento nápad přisuzován, uvědomuje, a nehodlá toto zpoplatnění podpořit. A protože i všechny ostatní politické strany jsou proti, mohlo by se na tento nápad zase rychle zapomenout.

27. 07.

Drobná poznámka k osvětě…

Petr Havel Přečteno 5184 krát

Viděl jsem tuhle v televizi jakýsi šot nabádající zejména nejmladší generaci k tomu, aby se vyvarovala kontaktu s jedy, s nimiž se můžeme běžně setkávat ve svém okolí. Posledním symbolem jedu byl přitom tis, konkrétně jeho plody.
Nu, tis je skutečně strom, který je díky obsahu alkaloidů skupiny taxin jedovatý „od hlavy až k patě“ – ovšem právě až na sladký červený obal okolo semene, takzvaný nepravý míšek, dozrávající koncem léta. Málokdo přitom ví, že plody tisu, jedné z mála skutečně původních dřevin na našem území, konzumovali i naši předkové, neboť spolu s jahodami, borůvkami nebo malinami představovaly tyto plody v době před nástupem jabloní, švestek či hrušek jednu z nečetných možností konzumace ovoce. Fór byl v tom, že zatímco obal semene jedovatý není, samotné semeno (stejně jako strom) ano. Pokud jej ale člověk nerozkouše, nemělo by se mu nic stát.
Samozřejmě je správné, zdaleka nejen pro děti, ale i pro hospodářská i domácí zvířata, aby se ochutnávání tisu vyhýbaly. Na druhou stranu není nutné již dopředu pohřbívat ty, kteří ochutnají (a nerozkoušou) lákavý červený sladký plod….

19. 07.

Manipulace, kam se člověk podívá…

Petr Havel Přečteno 3876 krát

Nevím, jak to funguje v jiných resortech, ale v oblasti zemědělství by se jeden musel upsat k smrti, kdyby měl ambici reagovat na veškeré zavádějící, manipulují a proporčně nezasazené informace, kterými je krmen laický příjemce naoko korektních údajů.
Například v rámci kampaní lobbystické organizace Greenpeace proti geneticky modifikovaným organismům (GMO). Podle Greenpeace se v ČR v současnosti pěstuje „rekordní množství GM kukuřice“ a skoro to vypadá, jako bychom byli touto plodinou zamořeni. Ve skutečnosti je tato kukuřice zaseta na 0,0014 procenta zemědělské půdy v ČR. Faktem je, že letos je v ČR této plodiny skutečně více než loni a loni jí bylo zaseto více než předloni. Předtím ale nebylo zaseto nic, protože i díky Greenpeace nebylo pěstování GM kukuřice u nás povoleno. Nějak se nicméně opomnělo dodat, že „naše“ GM kukuřice je určena jen na krmiva pro hospodářská zvířata. Kdyby se to totiž dodalo, nemohli by lobbisté strašit veřejnost riziky, které podle nich plynou z konzumace GMO.
Taková rizika navíc neexistují, což potvrzuje i proti GMO zaměřená EU. I proto zavázal letošní panel EFSA (European Food Safety Agency – Evropská agentura pro bezpečnost potravin) Evropskou Komisi, „aby v případě produktů schválených v EU členské státy neomezovaly zemědělcům přístup k produktům GMO prostřednictvím libovolných a ilegálních zákazů nebo zaváděním diskriminačních národních pravidel koexistence“. To je ovšem zásadně něco jiného, než co Greenpeace laické veřejnosti tvrdí. Oficiální pozici EU vůči GMO lze ostatně demonstrovat i na zcela konkrétních a čerstvých příkladech, z nichž aktuální je kauza GMO kukuřice MON 863. V podstatě před několika dny (28.6. 2007) zveřejnila EFSA výsledky nových analýz této kukuřice s tím, že analýzy „neshledaly žádné nové skutečnosti o tom, že je kukuřice MON 863 nebezpečná pro život člověka“. Pikantní je v této souvislosti argumentace Greenpeace „protianalýzou“ francouzských expertů pod vedením profesora Séralinima z ústavu CRIIGEN s tím, že Séralinim tvrdí, že „kukuřice MON 863 vykazuje známky toxicity pro játra a ledviny u potkanů jí krmených“. K tomu je třeba uvést, že francouzští experti zpracovali svůj dokument na základě zadání Greenpeace, čili na zakázku organizace napadající GMO ve všech směrech a souvislostech. Právě proto ovšem EFSA pohlíží na tuto práci jako na dílo, jehož závěry „neposkytují vědecké důvody“ k přehodnocení původní analýzy EFSA napadené Séralinim. EFSA navíc není jedinou institucí, která MON 863 považuje z hlediska zdraví lidí za bezpečnou, kromě ní schválily MON 863 také německý Robert Koch Institut, francouzský Commission du Génie Biomoléculaire a příslušně odborné instituce v Kanadě, Austrálii, Novém Zélandu, Rusku, Japonsku, Korei, Tajwanu a Filipínách.
Lži Greenpeace týkající se GMO jsou v podstatě nekonečným procesem. Samozřejmě že pěstování GM kukuřice, a to i v podmínkách ČR, přináší prokazatelná ekonomická i jiná pozitiva, z nichž alespoň některá, jako je nižší zatížení půdy chemií (a tedy snížení nákladů na produkci), by měli „ochránci přírody“ přivítat. Mimochodem, právě na i u nás pěstované GM kukuřici MON 810 prokázali letos švýcarští a britští vědci, že zvyšuje biodiverzitu, tedy opět úplný opak toho, co tvrdí Greenpeace. Konkrétně jde o vyšší výskyt mšice druhu Rhopalosiphum maidis a lumčíka Cotesia marginiventris. Na mnoho dalších řádků by pak vydala prokazatelná pozitiva zdravotní a lékařská. Cílené vkládání genu RPE65 například dokáže vyléčit vrozenou slepotu. Stejně tak lze GMO plodin využít třeba k detekci nášlapných plyn a zachránit tak mnohé lidské životy. Obehranou písničkou už je, že Greenpeace tato pozitiva neuznávají (jedno ze stanovisek například odsuzovalo v minulosti právě využití GMO rostlin proti zmiňovaným minám, jinými slovy Greenpeace v zájmu antiGMO kampaní lidský život nezajímá). Novým prvkem je nyní teze představitelky Greenpeace v ČR Magdaleny Klimovičové, podle níž „žádná pojišťovna na světě nepojistí zemědělce, který se rozhodne pro variantu pěstovat GM plodiny“. Nevím, s kým hovořila ona, ale já hovořil s producenty, z nichž žádný toto zřejmě zbožné přání paní Klimovičové nepotvrdil.

18. 07.

Chceme „moravská vína“ z Itálie?

Petr Havel Přečteno 3324 krát

Populisticky bojovat za zájmy našich vinařů v Evropské unii nepochybně může přinášet uznání vinařské i laické veřejnosti. Otázkou ovšem je, zdali oběma těmto skupinám něco v současnosti oficiálně zastávaná pozice ČR přinese.
Kritika zveřejněné podoby evropské reformy trhu s vínem je jistě oprávněná, jenže jde o to v čem. Pro naše podmínky je přitom vedle označování vín podstatné především jeho doslazování. Ministerstvo zemědělství pod tlakem vinařské lobby evropský zákaz doslazování cukrem odmítá, což na první pohled vypadá jako ona oprávněná obhajoba tuzemských zájmů, ve skutečnosti jde ale o smrtonosnou past. Součástí evropského návrhu je totiž také možnost přikyselování vín (acidifikace), jinými slovy opačný proces k doslazování, natvrdo řečeno možnost původní přirozenost vín dodatečně chuťově upravit.
V čem je problém? Pokud bude ČR neústupně obhajovat doslazování, musí logicky souhlasit i s přikyselováním, jinak by to nebyla konzistentní argumentace. Jenže právě přikyselování ohrožuje naše vinaře daleko víc než doslazování. Legitimizací přikyselování by se totiž otevřel prostor jihoevropským (italským, španělským řeckým a dalším) vinařům k tomu, aby mohli vytvářet vína typově a chuťově identická se středoevropskými, tedy i moravskými a českými víny. A vzhledem k tomu, že klimatické podmínky pro vinnou révu jsou na jihu Evropy nesrovnatelně lepší než u nás, je naprosto jisté, že jihoevropská vína budou v porovnání s našimi levnější, přičemž ovšem identita bude pro laika nezjistitelná. Jinými slovy, v ČR se budou kupovat „pravá moravská vína“, vyrobená ovšem třeba v Itálii. Chceme-li tomu zabránit, nemůžeme ovšem hájit doslazování. Jak prosté….

18. 07.

Pár poznámek k ptačí chřipce

Petr Havel Přečteno 2572 krát

Jak to tak vypadá, mohou si pro letošní rok více či méně bulvárně zaměření novináři škrtnout ze seznamu letních megakauz položku s názvem ptačí chřipka. Ačkoli se totiž v rámci tématu řešily i takové detaily, jako kolik stojí zničený hasičský oblek, pozapomnělo se například konstatovat, že příslušný vir ptačí chřipky je velmi málo odolný vůči suchému a velmi teplému počasí, které nás postihlo v minulých dnech. Většinou v něm nepřežije dva dny. Pravda, některé z virů mohly sice s malinkatou pravděpodobností přežít tuzemské tropy v ptačím trusu kdesi pod lopuchem, ale moc pravděpodobné to není. Tak asi zase na jaře…
Pozapomnělo se ostatně na víc věcí, především z pohledu proporcí celého virového problému. Aby to tedy bylo o něco jasnější: Dosavadní počet (poněkud zbytečně) utracených zvířat činí necelé jedno procento stavů drůbeže v ČR. Dosavadní odhadované náklady a náhrady, i kdyby se vyšplhaly na loňských 40 milionů korun, činí v porovnání s letošním rozpočtem ministerstva zemědělství zhruba tisícinu procenta. Pro postižené chovatele je to samozřejmě velký problém, nicméně o to, zdali a jakou výši kompenzace za likvidaci chovů dostanou, nemusí nijak bojovat – z platného znění veterinárního zákona totiž již od dob BSE vyplývá, že jim příslušní stoprocentní kompenzace za tuto likvidaci. Tečka. A ještě k těm nákladům. Ty by mohly skutečně významně vzrůst za předpokladu, že státní úředníci kdesi objednají množství léků typu Tamiflu, jejichž vliv na prevenci ptačí chřipky je prokazatelně sporný a hlavně individuální, ale pro výrobce je státní objednávka jistě dobrý byznys. Tak uvidíme.

Archiv článků: červenec 2007

Poplatek z vína je nesmysl

Drobná poznámka k osvětě…

Manipulace, kam se člověk podívá…

Chceme „moravská vína“ z Itálie?

Pár poznámek k ptačí chřipce

Blogeři abecedně