Půda je základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu. Pro kvalitní životní prostředí je ohromně důležitá. Prohlubující se sucho, eroze, drsné zásahy do krajiny nebo zábory ji však dennodenně devastují a připravují nás tak o cennou složku našich životů.

Zemědělská půda v Česku ubývá nezvratnou rychlostí. Jen mezi lety 2000 a 2016 jsme přišli o více než 148 tisíc hektarů půdy, průměrně asi o 25 hektarů denně. Toto číslo je alarmující. Jestliže bude úbytek nadále takto pokračovat, brzy nebudeme mít kde pěstovat důležité plodiny. V České republice disponujeme největšími půdními bloky v Evropě, na nichž jsme zároveň v minulosti odstranili protierozní prvky. Chybějí remízky, meze, polní cesty. A celkové hospodaření s půdou není nejlepší.

Sucho naši zemi sužuje již několik let. Ačkoliv jsou po letošní zimě stavy podzemních vod lepší než v minulých letech, půda přesto strádá. Množství sněhu v polovině února prakticky nikde nebylo nadprůměrné a například v Brně nenasněžila letos ani polovina průměru. Na severozápadě Čech se nepodařilo dosytit ani podzemní zdroje. Od toho se odvíjí úrodnost půdy. Ta se v posledních letech dramaticky zhoršuje. Nepomáhá jí ani to, že se mnohé plodiny pěstují jako monokultury. V posledních týdnech můžeme po celém Česku pozorovat rozsáhlé lány řepky olejky. Tato plodina je náročná nejen na spotřebu vody, ale i na hnojení.

Často skloňovaným tématem je vodní eroze. Ne příliš často se však mluví o erozi větrné. Zatímco před deseti lety bylo erozí ohroženo přibližně 10 procent půdy, nyní je to již čtvrtina. Zemědělci nyní mohou v erozně ohrožených oblastech pěstovat jednu plodinu maximálně na 30 hektarech. To je však nedostatečné. Je nutné přikročit k dalšímu zmenšování půdních bloků a osevní plocha pro jednu plodinu v erozně ohrožených oblastech by dle mého názoru měla být omezena na 10 hektarů.

Je nepřípustné, abychom nadále zastavovali úrodnou ornou půdu. V minulém roce byl předložen návrh zákona, aby nejlepší půda nesměla být vyňata ze zemědělského půdního fondu pro potřeby staveb pro obchod, výrobu či skladování, zatímco pro zřizování mokřadů nebo remízků by souhlas s odnětím půdy z fondu nebyl potřeba. Tento návrh nám však byl zamítnut. Zákazu dalších záborů však musí být dosaženo co nejdříve, už není na co čekat.

Je důležité posílit vliv vlastníků na stav držené půdy. Novelou zákona o ochraně zemědělského půdního fondu by měla být převedena zodpovědnost za stav krajiny na ty, kdo v ní hospodaří. Půda je v našich rukou a musí být chráněna hlavně pro budoucí generace. Důležité proto je podpořit komplexní pozemkové úpravy, které usnadní přístup majitelů k jejich pozemkům. A na části zemědělské půdy chránit opylovače a celkovou biodiverzitu. I proto by bylo vhodné zde ponechat volnou krajinu tvořenou mokřady, remízky nebo například úhory. Jsem přesvědčen, že do roku 2030 se přesune čtvrtina zemědělské půdy do ekologického režimu, což je určitě správný směr. Pro představu Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí (RECETOX) zkoumalo vzorky ze 75 lokalit po celé ČR a zjistilo, že 51 procent sledovaných půd obsahovalo pět a více pesticidů a 36 procent půd obsahovalo minimálně tři látky v koncentraci vyšší než stanovené limity.

Vážím si proto všech sedláků, farmářů a zemědělců, kteří hospodaří správně, šetrně a s ohledem na pestrou a zdravou krajinu.