Na povodně opět bez přípravy
„Všechno, co v této chvíli hrozí Vídni, je ještě pozdější začátek koupací sezóny,“ informuje Wiener Zeitung obyvatele rakouského hlavního města.
Z pohledu Čechů, kteří podle médií čelí „extrémnímu ohrožení“, to je cynický přístup. Tvrzení vídeňského deníku dokonce odporuje v Česku běžně používaným titulkům, podle kterých se „střední Evropa topí“.
Těžko posoudit, jestli víc pršelo v Česku, Rakousku nebo některých spolkových zemích Německa, není k dispozici bilance, kolik domů se v jednotlivých státech bylo zatopeno ani kolik lidí bylo evakuováno. Obrazová média se stejným nadšením využívají dramatické reportáže ze zatopených oblastí.
Rozdíl je v tom, že sousední země jsou na velkou vodu lépe připraveny. Protipovodňové stavby jsou k dispozici spíše v Rakousku než v Česku, jasnější je také odpovědnost jednotlivých veřejných činitelů. Proto konkrétně rakouská města očekávají velkou vodu s mnohem větším klidem, jak ukazuje vídeňský případ.
Vltava horší než Dunaj
Dunajem protéká dnes u Vídně téměř devět tisíc metrů krychlových, to je stále ještě méně než při povodních v roce 2002, kdy bylo naměřeno 10 300 krychlových metrů. Protipovodňové hráze ovšem počítají s průtokem 14 tisíc metrů krychlových.
V Praze dosahuje průtok 3200 metrů krychlových a zdá se tedy, že hráze ochrání aspoň centrální části města, i když představitelé Prahy byli ještě večer viditelně nervózní a navzájem se obviňovali ze selhání. Podle primátora by pražské hráze zvládly průtok 3800 metrů krychlových, v roce 2002 bylo ovšem naměřeno 5300 metrů krychlových.
Vídeň pochopitelně těží z rozumnější politiky svých správců v minulém století, kdy vzniklo nové koryto „Nového Dunaje“ odvádějící přebytečnou vodu od zastavěných oblastí. Pražané naopak nemohou spoléhat na „Vltavskou kaskádu“, která opravdu velkou vodu nezadrží. Někdy jsou vltavské přehrady nuceny vypouštět vodu ve stejné době, kdy kulminuje Berounka a tím pražskou situaci ještě zhorší. To se stalo v roce 2002, letos nebylo k naplnění černého scénáře daleko.
Evakuace místo účinné ochrany
V Rakousku se nemůže stát, že větší obce zatopené v roce 2002 nemají dostatečnou ochranu. Povodňová vlna dnes míří od Lince směrem k Vídni a hrozí pouze městům, která na stavbu vysokých hrází na některých místech z různých důvodů rezignovaly.
Například magistrát města Krems ujistil občany, že jim nic nehrozí, pouze varoval městskou část Stein s tím, ať lidé přestěhují cenné věci do vyšších pater. Také Stein oddělují od Dunaje nové mobilní hráze, letošní povodně však budou první zatěžkávací zkouškou.
Naproti tomu vyhlašují magistráty v Ústí nad Labem a Děčíně evakuaci většiny pobřežních oblastí. Například ve Střekově v Ústí, nebo v děčínských Podmoklech protipovodňové zdi stojí, podle radních však nebudou očekávanému zvýšení stačit. Některá města jako Kralupy jsou bez ochrany i po jedenácti letech od minulé velké vody.
Kolektivní neodpovědnost
V Česku není jasné, kdo za boj s povodněmi odpovídá. Vyjadřují se k nim prezident, premiér, ministři, primátoři, hejtmani i vedení jednotlivých bezpečnostních složek od hasičů přes vojáky až po policisty.
V důsledku nehrozí, že někdo bude skládat účty, s jedinou výjimkou zastupujícího pražského primátora.Viníkem je příroda, které se prostě nedá poručit.
V Rakousku už hledají viníka zaplavení několika hornorakouských obcí, které se nestačily na velkou vodu připravit. Odpovědný je jednoznačně tamní hejtman Josef Pühringer, který pochopitelně vinu odmítá a upozorňuje, že mohl obce varovat až poté, co ho meteorologové upozornili. Ti mu však posílali špatné předpovědi.
Takovou relativně věcnou debatu v Česku nikdo nezahájil, i když Český hydrometeorologický ústav také nevaroval včas.
Na úrovni rakouských měst má ochranu proti povodním na starosti výhradně hasičský sbor pod vedením primátora, který přitom využívá dobrovolníky Červeného kříže. „Město má situaci pod kontrolou a povodně na úrovni roku 2002 zvládneme,“ prohlásil například starosta města Melk Thomas Widrich, i když několik ulic v dolní části města bude zaplaveno. Obdobný výrok letos od místních českých politiků nezazněl.
Z pohledu Čechů, kteří podle médií čelí „extrémnímu ohrožení“, to je cynický přístup. Tvrzení vídeňského deníku dokonce odporuje v Česku běžně používaným titulkům, podle kterých se „střední Evropa topí“.
Těžko posoudit, jestli víc pršelo v Česku, Rakousku nebo některých spolkových zemích Německa, není k dispozici bilance, kolik domů se v jednotlivých státech bylo zatopeno ani kolik lidí bylo evakuováno. Obrazová média se stejným nadšením využívají dramatické reportáže ze zatopených oblastí.
Rozdíl je v tom, že sousední země jsou na velkou vodu lépe připraveny. Protipovodňové stavby jsou k dispozici spíše v Rakousku než v Česku, jasnější je také odpovědnost jednotlivých veřejných činitelů. Proto konkrétně rakouská města očekávají velkou vodu s mnohem větším klidem, jak ukazuje vídeňský případ.
Vltava horší než Dunaj
Dunajem protéká dnes u Vídně téměř devět tisíc metrů krychlových, to je stále ještě méně než při povodních v roce 2002, kdy bylo naměřeno 10 300 krychlových metrů. Protipovodňové hráze ovšem počítají s průtokem 14 tisíc metrů krychlových.
V Praze dosahuje průtok 3200 metrů krychlových a zdá se tedy, že hráze ochrání aspoň centrální části města, i když představitelé Prahy byli ještě večer viditelně nervózní a navzájem se obviňovali ze selhání. Podle primátora by pražské hráze zvládly průtok 3800 metrů krychlových, v roce 2002 bylo ovšem naměřeno 5300 metrů krychlových.
Vídeň pochopitelně těží z rozumnější politiky svých správců v minulém století, kdy vzniklo nové koryto „Nového Dunaje“ odvádějící přebytečnou vodu od zastavěných oblastí. Pražané naopak nemohou spoléhat na „Vltavskou kaskádu“, která opravdu velkou vodu nezadrží. Někdy jsou vltavské přehrady nuceny vypouštět vodu ve stejné době, kdy kulminuje Berounka a tím pražskou situaci ještě zhorší. To se stalo v roce 2002, letos nebylo k naplnění černého scénáře daleko.
Evakuace místo účinné ochrany
V Rakousku se nemůže stát, že větší obce zatopené v roce 2002 nemají dostatečnou ochranu. Povodňová vlna dnes míří od Lince směrem k Vídni a hrozí pouze městům, která na stavbu vysokých hrází na některých místech z různých důvodů rezignovaly.
Například magistrát města Krems ujistil občany, že jim nic nehrozí, pouze varoval městskou část Stein s tím, ať lidé přestěhují cenné věci do vyšších pater. Také Stein oddělují od Dunaje nové mobilní hráze, letošní povodně však budou první zatěžkávací zkouškou.
Naproti tomu vyhlašují magistráty v Ústí nad Labem a Děčíně evakuaci většiny pobřežních oblastí. Například ve Střekově v Ústí, nebo v děčínských Podmoklech protipovodňové zdi stojí, podle radních však nebudou očekávanému zvýšení stačit. Některá města jako Kralupy jsou bez ochrany i po jedenácti letech od minulé velké vody.
Kolektivní neodpovědnost
V Česku není jasné, kdo za boj s povodněmi odpovídá. Vyjadřují se k nim prezident, premiér, ministři, primátoři, hejtmani i vedení jednotlivých bezpečnostních složek od hasičů přes vojáky až po policisty.
V důsledku nehrozí, že někdo bude skládat účty, s jedinou výjimkou zastupujícího pražského primátora.Viníkem je příroda, které se prostě nedá poručit.
V Rakousku už hledají viníka zaplavení několika hornorakouských obcí, které se nestačily na velkou vodu připravit. Odpovědný je jednoznačně tamní hejtman Josef Pühringer, který pochopitelně vinu odmítá a upozorňuje, že mohl obce varovat až poté, co ho meteorologové upozornili. Ti mu však posílali špatné předpovědi.
Takovou relativně věcnou debatu v Česku nikdo nezahájil, i když Český hydrometeorologický ústav také nevaroval včas.
Na úrovni rakouských měst má ochranu proti povodním na starosti výhradně hasičský sbor pod vedením primátora, který přitom využívá dobrovolníky Červeného kříže. „Město má situaci pod kontrolou a povodně na úrovni roku 2002 zvládneme,“ prohlásil například starosta města Melk Thomas Widrich, i když několik ulic v dolní části města bude zaplaveno. Obdobný výrok letos od místních českých politiků nezazněl.