Není pravda, že lidé v cizině nerozumějí tomu, co se dnes v Česku děje. Svědčí o tom včerejší komentář jednoho z nejvýznamnějších rakouských komentátorů Josefa Kirchengasta.

Jeho vazby na Česko jsou jasné. Kirchengast patří k novinářům, kteří před pětadvaceti lety zakládali deník der Standard. K zakladatelům patřil také současný český vicepremiér Karel Schwarzenberg.

Článek ze včerejšího vydání Standardu:

Když profesionálové obchodují

Korupce v Česku je důsledek systému politických technokratů

Václav Klaus, prezident České republiky, nechal během státní návštěvy v Chile před dvěma lety po podpisu smlouvy zmizet oficiální plnící pero elegantně v saku. Nebylo to ovšem dost elegantně, aby zůstal neodhalen. Když video této scény prolétlo internet, tvrdil Klaus nepravdivě, že nástroj na psaní byl dárek hostitele. A nebyl ze zlata, dodala k tomu jeho kancelář. Teprve mnoho měsíců poté Klaus uvedl, že mu je líto, co tehdy udělal.

Epizoda by měla také bez nejnovějšího korupčního skandálu se zneužitím úředních pravomocí velkou symbolickou hodnotu. Po odstoupení premiéra Petra Nečase dostala v mnoha ohledech hlubší vypovídací sílu. Jako Klaus po štípnutí pera, zkusil to Nečas po vypuknutí aféry s mlčením a zlehčováním. Teprve když už to nešlo, vyvodil důsledky.

Nečas děkuje za svůj vzestup v Občanské demokratické straně (ODS) z velké části podpoře jejího zakladatele a dlouholetého předsedy Klause. Klaus je přitom, jako politický technokrat nečistšího ražení, personifikovaná antiteze k Václavu Havlovi. Během sametové revoluce 1989 stál na jeho straně, potom se s ním ale politicky rozešel a založil ekonomicky liberální a konzervativní ODS.

V roce 1992 se stal Klaus premiérem, 1997 musel odstoupit kvůli aféře se sponzorováním strany. Havel tehdy mluvil o pýše, která je „naším největším hříchem“. Zatímco pro Havla souvisela politika také s morálkou a osobní angažovaností vyspělých občanů, uzavřel Klaus s občany tichou dohodu: tak jako dříve za komunismu se nepotřebujete ani v demokracii starat o politiku – k tomu jsou tady profesionálové. Zvolte nás a zbytek zařídíme.

Mnoho Čechů se tím nechalo zlákat. Pomohlo to i k uklidnění svědomí, protože osoba Václava Havla na Hradčanech byla nakonec příliš velkou morální autoritou. Z pohledu ideálů sametové revoluce bylo hořkou ironií, že Václava Havla jako prezidenta vystřídal v roce 2003 právě Klaus. Tím bylo hořčí, že Klaus za svou volbu děkoval poslancům komunistické strany, s níž oficiálně jakoukoli spolupráci striktně odmítal. Implicitní poselství: Principy politiku nejen zatěžují, dokonce jí škodí, protože omezují svobodu jednání.

Svůj politický mistrovský kus podle této filozofie předvedl Klaus už v roce 1998: „opoziční smlouvu“, s níž ODS garantovala přežití menšinové vládě sociální demokracie. Tehdejší premiér: Miloš Zeman, který se potom podle logiky systému stal přirozeným nástupcem Klause na Pražském hradě.

Stále víc Čechů má tohoto systému dost. Ukazují to parlamentní volby 2010, kdy se třetí nejsilnější stranou stala strana Karla Schwarzenberga TOP 09 s požadavkem na očištění politiky. Ovšem proti setrvačným silám systému, který byl spojenými technokraty všech stran vytvořen, neměla nová síla šanci. Zatím. Protože odhodlání protikorupčních vyšetřovatelů stále udržuje naději.