Tuto analýzu zveřejnil Deník Insider ve svém vydání z úterý 9. července.

Vláda rozpočtové odpovědnosti splnila úkol a snížila schodek veřejných financí z 5,8 procenta HDP v roce 2009 na 2,9 procenta očekávaných v letošním roce.

Zároveň může posloužit kritikovi vládních úspor Paulu Krugmanovi k ilustraci jeho pravidla, podle kterého se ekonomický výkon dané země sníží o stejnou částku, kterou její vláda ušetří.

Papežštější než eurozóna

Nositel Nobelovy ceny Krugman v měsíc starém článku „Proč se rozpadá politika úspor“ upozornil, že se výkon ekonomiky Řecka v období krize snížil o 16 procent HDP, což odpovídá vládním úsporám ve výši 18 procent HDP. Portugalci ušetřili částku, která odpovídá šesti procentům ekonomického výkonu, Španělé a Irové po pěti procentech, Nizozemci procento. Úplně stejně se propadly jejich ekonomiky.

Česko do statistiky zapadá. Tříprocentní vládní úspory zdejších ministrů během let 2010–2012 následoval tříprocentní ekonomický pokles, který zaznamenal v letošním prvním čtvrtletí Eurostat.

Ze srovnání s ostatními evropskými státy pro Česko vyplývá, že v boji proti rostoucímu státnímu dluhu sledovalo stejně pochybnou strategii úspor jako Řekové nebo Španělé a že při tom bylo dokonce papežštější než papež.

Krugman popisuje, jak během nedávné finanční krize vznikla představa o tom, že zadlužené státy nemohou prosperovat. Klíčovým momentem prý byl článek harvardských ekonomů Carmen Reinhardtové a Kennetha Rogoffa z roku 2009, podle kterého je vyloučeno, aby ekonomicky rostly země, které mají státní dluh přes 90 procent HDP. Proto eurozóna donutila státy s vysokými dluhy k úsporné politice. Česko se k úspornému trendu přidalo ještě v období premiéra Jana Fischera, i když jeho dluh tehdy dosahoval 34 procent.

Letos na jaře se ukázalo, že počítačový program Excel, který Reinhardtová a Rogoff použili při svých výpočtech, udělal zásadní chybu. Ze vzorku dvaceti zemí, které zkoumali, vyřadil pět států. Kdyby tyto země nevyřadil, tak by se ukázalo, že hospodářství zemí se státním dluhem přes 90 procent HDP neklesá v průměru o 0,2 procenta HDP ročně, ale naopak o 2,2 procenta roste.

Nekorektní, ala pravdivá úvaha

Další článek, na kterém stála ideologie úspor, sepsali Italové Silvia Ardagnová a Alberto Alesina. Vypočetli, že výdajové škrty ve vyspělých státech častěji vyvolají ekonomický růst než pokles. Jejich studie se stala oficiální strategií Evropské centrální banky, jejíž předseda Jean-Claude Trichet s odkazem na italské ekonomy v červnu 2010 prohlásil: „Úvaha, že úsporné kroky mohou spustit recesi, není korektní. Ve skutečnosti může růst důvěra domácností, firem a investorů v udržitelnost veřejných financí a to může podpořit růst i vytváření pracovních míst.“

O měsíc později hlásali stejnou vizi ministři vlády Petra Nečase, kteří napsali do programového prohlášení: „Česká republika se nachází na rozcestí. Buď, obrazně řečeno, zatáhneme za záchrannou brzdu a zastavíme prohlubování negativních tendencí, zejména zadlužování státu, a zvýšíme konkurenceschopnost naší ekonomiky, nebo se postupně propadneme mezi země, o kterých se ví, že nejsou samy schopny řešit své problémy.“

Trichetova prognóza vyšla úplně naopak. Eurozóna v čele s Německem začala šetřit a její ekonomika loni dospěla do recese – na rozdíl od Spojených států, Japonska a Velké Británie, které boj proti příliš velkému zadlužení nevyhlásily. Česká ekonomika následovala eurozónu a její propad byl počátkem roku pátý nejhlubší v Evropě.

Trest za hříchy

Krugman hledal důvody, proč chybné teorie ovládly prakticky bez odporu ekonomické debaty z let 2009 a 2010. Mimo jiné našel psychologické vysvětlení: „Každý si rád hraje s morálkou. Obrat ‘Mzdou hříchu je smrt’ povznese mnohem víc než výrok ’houby se stalo’. Všichni chceme najít smysl,“ píše ve svém článku a dodává, že stejné pravidlo platí v makroekonomice.

Světová ekonomika prošla finanční krizí, kterou způsobily investiční bubliny. Nad tím z morálního pohledu nešlo mávnout rukou, zlepšit regulaci finančních trhů a pokračovat dál. Po období plýtvání měla přijít náprava v úsporách, které sice budou bolet, odstraní však všechny dluhy minulosti. Americký ekonom zřejmě nezná, a proto ani nemůže použít jeden z citátů ministra financí Miroslava Kalouska, který hájil úspory rovněž morálními argumenty: "Prožrali jsme to, proflákali. Zlaté časy v Evropě skončily," prohlásil ještě před rokem na konferenci své strany TOP 09.

Petr Holub, Aktuálně.cz