Od pádu komunismu uplynulo něco přes dvacet let a společnost se už vrací k některým hodnotám té doby.

Uzavřenost před cizinou se projevuje rostoucí nevraživostí vůči Evropské unii. Obnovit vládu silné ruky, která zavede pořádek, si pak přejí voliči prezidenta i některých politických stran.

Nahrazují se tím revoluční požadavky z roku 1989 na demokratickou vládu a „návrat do Evropy“.


Proti Evropě a bordelu

Zklamání z Evropy připomíná průzkum společnosti STEM, podle kterého si už polovina občanů myslí, že se naše národní zájmy dostaly do rozporu s evropskými.

Ve volební kampani odmítají hlubší evropskou integraci přijetím společné měny byť ve vzdálené perspektivě kromě ODS, Svobodných a Pirátů také nové strany ANO, Úsvit a Hlavu vzhůru.

Galerii silných vůdců odstraňujících „bordel“, který způsobila demokratická „nemehla“, vede prezident Miloš Zeman. Před předčasnými volbami však dokázal občany lépe oslovit Andrej Babiš.

V dosavadním průběhu kampaně uspěl, protože věrohodně slibuje totéž, co dokázal zajistit komunistický režim. „Dáme lidem práci,“ zní první heslo programových priorit jeho hnutí ANO 2011.

Peníze ze Švýcarska

Diplomat, podnikatel a politik Babiš se vždy dokázal úspěšně přizpůsobit dané situaci, a proto jeho kariéra dobře ilustruje vývoj společnosti od pádu komunismu k jeho tradičním hodnotám.

Po svazácké kariéře vstoupil v sedmadvaceti do KSČ a podle dobových dokumentů se nebránil spolupráci s StB. Díky tomu měl otevřenou kariéru v ekonomické diplomacii.

K majetku přišel během privatizace a stejně jako jiní získal majetek s podporou záhadných cizích firem. Vlajkovou loď Agrofert, moravské chemičky Precheza a Deza i českou Lovochemii a Synthesii získal do roku 2000 s finančním přispěním společnosti O.F.I., která byla podle zjištění týdeníku Respekt poštovní schránkou ve švýcarském městečku Baar se skrytými vlastníky.

Babiš vysvětloval, že patřila jeho spolužákům ze ženevského gymnázia.

Další expanzi do roku 2002, když se snažil privatizovat další chemičky včetně východoněmecké továrny Piesteritz u města Wittenberg, podporovala rodinná společnost Ameropa z Basileje známá svými dobrodružnými obchody na východě Evropy a severu Afriky.
Jen v posledních dvanácti měsících ji obvinily ruské úřady z účasti na tunelování továrny Togliattiazot a švýcarská policie prohledala její sídlo, podle deníku Basler Zeitung kvůli podezření, že se účastnila praní peněz libyjského diktátora Muammara Kaddáfího.

Ve spolupráci se Švýcary získal Babiš hlavní klenoty svého holdingu Agrofert. Ještě loni zajistily chemičky Precheza, Deza, Lovochemie a Syntehsia pro holding 40 procent kladného hospodářského výsledku, dalších 40 procent přidal německý Piesteritz. Z pozdějších akvizic se s nimi může srovnávat jen slovenské Duslo, kde Babiš skoupil v roce 2004 zaměstnanecké akcie. Ke kladnému výsledku koncernu přispěl slovenský podnik desetinou.

Zabezpečuji jejich rodiny

V posledních deseti letech čerpaly tuzemské firmy své hlavní zisky z veřejných zakázek a ze státních i evropských dotací. Babišův Agrofert se stal protagonistou i v tomto směru. Ovládl stovky zemědělských podniků a s nimi obchodní sítě se zemědělskými produkty. V lovosické firmě Preol vyrábí benzín z řepky, v továrně ve Vrdech bioethanol, rovněž dotovanou příměs do benzínu.

Tuzemské zemědělské firmy patří podle měření hrubé přidané hodnoty v Evropě k nejméně výkonným a jejich zisk podle údajů Eurostatu zajišťují z osmdesáti procent dotace.

Zemědělská expanze po roce 2005 zatím Babišovi nevynesla významný zisk, náklady a výnosy zůstaly víceméně vyrovnané i loni. Přesto vytvořila hlavní Babišovu předvolební devizu: „Zaměstnávám 34 tisíc lidí, z toho 6000 v Německu, stejný počet na Slovensku a tisícovku v Maďarsku. Dávám jim práci a tím zabezpečuji jejich rodiny. Odvádím daně a pomáhám, kde se dá,“ řekl v jednom ze svých rozhovorů.

Majetek jako záruka za úvěry

Nákupy zemědělských firem však mohou mít i prozaický důvod. Podle konsolidované výroční zprávy využíval holding Agrofert bankovní úvěry ve výši přes 20 miliard už v roce 2008, loni dosáhly Babišovy dluhy 23 miliardy. Krátkodobé závazky vůči obchodním partnerům překročily 15 miliard, v bilanci je však vyrovnávají pohledávky, které jsou na stejné úrovni.

Z toho se dá odvodit, že podnikatel jen na úrocích splácí ročně přes miliardu.

Největší dlužník mezi tuzemskými politiky musí mít i největší majetek, kterým by mohl ručit za bankovní úvěry. I když v posledních pěti letech nekoupil žádné podniky generující zisk, zvýšil Agrofert vlastní kapitál na dvojnásobek, tedy na 50 miliard.

V jednotě kapitálu a vlády

Z Babišových dalších kroků bude možné odvodit, kam se vydá společnost v příštích letech.

V případě jeho volebního úspěchu bude i nadále posilovat vliv velkého kapitálu a zároveň se hlouběji propojí politika s ekonomickými zájmy společenské elity jako v období před listopadem 1989, kdy hospodářství řídila prostřednictvím Státní plánovací komise Komunistická strana Československa.
Běžní obyvatelé se postupně změní na vděčné příjemce pracovních příležitostí, které zajistí vláda se spřízněnými podnikateli.

Babiš ani žádný jiný z nových politiků se přitom neomezí na slibované odstranění nepořádku ve státní správě a zvýšení nabídky práce. Už oznámil svůj zájem o funkci ministra financí a připomněl tím nástup současného ministra Jana Fischera, který se v období mezi svou nominací a nástupem do funkce zbavil milionových dluhů.

Stačí vysvětlit

Po případném nástupu Babiše na ministerstvo neskončí státní intervence do ekonomiky jen zvýšením dotací „zemědělcům a potravinářům“ a přísnější kontrolou při dovozu cizích potravin, jak slibuje program ANO 2011.

V předvolební kampani Babiš demonstroval svou přízeň bankovnímu sektoru, když se zastal druhého penzijního pilíře, který je přitom mezi lidmi značně nepopulární. Vláda Petra Nečase s jeho zavedením neuspěla kvůli kritice, že chce tímto způsobem přesunout na nejisté účty penzijních společností ovládaných bankami každoročně desítky miliard z bezpečného systému státních penzí.

V rozhovoru pro server Ihned.cz Babiš ignoroval stížnosti, že druhý pilíř omezí státní důchody, a raději využil Nečasovu argumentaci. Prohlásil, že pro další vývoj penzijního systému existují jen tři možnosti. Může se zvýšit sociální pojistné, ještě rychleji prodlužovat věk odchodu do penze, „nebo zavedeme druhý pilíř, který potřebujeme občanům hlavně vysvětlit“.