Pohled z nekonečna
O tom, proč jsme včelami nekonečna a jak vypadáme jeho pohledem.
Když se na nás nekonečno dívá, připomínáme mu dlouhou pružnou zkumavku uzavřenou zátkou. Jsme uvnitř a ať jdeme, jedeme na kole, letíme letadlem nebo v raketě, zkumavka se před námi natahuje. Neznáme poslední číslo. Neznáme poslední bod. Vždy se jen přibližujeme bez možnosti nekonečna dosáhnout. Nekonečno bydlí na vnější straně zátky a považuje nás za své pracovité včely.
V případě placaté planety jsme chtěli objevit rovinnou nekonečnost. Planeta však je neohraničená, ale konečná. V případě prostoru jsme chtěli objevit prostorovou nekonečnost. Vesmír však je neohraničený, ale konečný. Chtěli jsme objevit nekonečné číslo. Jakkoliv velké číslo však není nekonečno. Nenacházeli jsme nic, co je nekonečně velké nebo nekonečně malé. Přesto nás hledání nekonečna neopustilo. Byli jsme v tomto směru pracovitými včelami a teprve po mnoha staletích přišli s řešením.
Nekonečno a přirozená nepřetržitá snaha po jeho nalezení může tedy souviset s nějakou hlubší vlastností, než je jenom např. dělení stejného čísla stále menším číslem. Pokud bychom tuto vlastnost neměli, nebylo by možné nekonečno objevit. Zkusme tedy směr obrátit. Je možné z existence nekonečna najít něco více o této vlastnosti? Podle tzv. antropického principu ano. Jeho existence může vypovídat o vlastnosti vysvětlovat jevy a aspekty vesmíru nejzákladnějším způsobem. Také o vesmíru, který je právě takový, že v něm můžeme být včelami nekonečna.
Nekonečno své pracovité včely ovlivňuje jen velmi málo. Přesto ho vidí každý den v mnoha podobách. Žene je dopředu. Jinak by již nebyly a nemohly vzájemně popřát krásný víkend ve své nekonečné nesmrtelnosti. Nebo se tomuto stavu nekonečně blížit.
P.S. Obrázek nakreslila Eva Pospíšilová podle námětu autora. Děkuju.
Antropický princip: Existence Homo sapiens může, v kontextu vědy, sloužit jako vysvětlení pro jevy a aspekty hmotného vesmíru (tedy toho, který na nás může působit a my můžeme působit na něj, alespoň myslitelně). Takto získaná vysvětlení mají nejzákladnější povahu.
Když se na nás nekonečno dívá, připomínáme mu dlouhou pružnou zkumavku uzavřenou zátkou. Jsme uvnitř a ať jdeme, jedeme na kole, letíme letadlem nebo v raketě, zkumavka se před námi natahuje. Neznáme poslední číslo. Neznáme poslední bod. Vždy se jen přibližujeme bez možnosti nekonečna dosáhnout. Nekonečno bydlí na vnější straně zátky a považuje nás za své pracovité včely.
Nekonecno
V případě placaté planety jsme chtěli objevit rovinnou nekonečnost. Planeta však je neohraničená, ale konečná. V případě prostoru jsme chtěli objevit prostorovou nekonečnost. Vesmír však je neohraničený, ale konečný. Chtěli jsme objevit nekonečné číslo. Jakkoliv velké číslo však není nekonečno. Nenacházeli jsme nic, co je nekonečně velké nebo nekonečně malé. Přesto nás hledání nekonečna neopustilo. Byli jsme v tomto směru pracovitými včelami a teprve po mnoha staletích přišli s řešením.
Nekonečno a přirozená nepřetržitá snaha po jeho nalezení může tedy souviset s nějakou hlubší vlastností, než je jenom např. dělení stejného čísla stále menším číslem. Pokud bychom tuto vlastnost neměli, nebylo by možné nekonečno objevit. Zkusme tedy směr obrátit. Je možné z existence nekonečna najít něco více o této vlastnosti? Podle tzv. antropického principu ano. Jeho existence může vypovídat o vlastnosti vysvětlovat jevy a aspekty vesmíru nejzákladnějším způsobem. Také o vesmíru, který je právě takový, že v něm můžeme být včelami nekonečna.
Nekonečno své pracovité včely ovlivňuje jen velmi málo. Přesto ho vidí každý den v mnoha podobách. Žene je dopředu. Jinak by již nebyly a nemohly vzájemně popřát krásný víkend ve své nekonečné nesmrtelnosti. Nebo se tomuto stavu nekonečně blížit.
P.S. Obrázek nakreslila Eva Pospíšilová podle námětu autora. Děkuju.
Antropický princip: Existence Homo sapiens může, v kontextu vědy, sloužit jako vysvětlení pro jevy a aspekty hmotného vesmíru (tedy toho, který na nás může působit a my můžeme působit na něj, alespoň myslitelně). Takto získaná vysvětlení mají nejzákladnější povahu.