B. Pascal spatřuje v nesmírnosti přírody nekonečné množství světů, z nichž každý má kromě jiného "svoji oblohu a svoji zemi."

Pro současnou virtuální realitu není nic jednoduššího než svět, který má svoji oblohu a svoji zemi, otevřít. Jsme v prázdné kopii našeho skutečného prostoru. Stojíme na povrchu ne nepodobném měsíčnímu a nad námi se klene prázdná obloha. Část, co v nás myslí, začne být nesvá a ptá se:

1. Na skutečné zemi se umím vypořádat se změnami tak, že používám zkušenosti. Budu tady používat stejné?
2. Na skutečné zemi se umím vypořádat s volným pádem tak, že počítám predikce. Budu tady počítat stejné?

Prázdných světů se zemí a oblohou lze ve virtuálním prostředí otevřít "nekonečné množství" s možností teleportace mezi nimi. Jak se ukazuje, právě teleportace vede ke spontánní spolupráci lidských reprezentantů (tzv. avatarů) ve virtuálním prostředí. Při tvoření obsahu virtuálního světa bývá proto téměř jisté, že se do světa teleportuje avatar z jiného světa a podle možnosti i zkušenosti při tvoření jeho obsahu spontánně spolupracuje.

Fyzikálně je existence teleportace známa z kvantové fyziky. Funguje-li tam spontánní spolupráce podobně jako při tvoření obsahu virtuálních světů, může tímto způsobem existovat propojení nebo provázání skutečných lidských avatarů mezi sebou i se vzdálenými skutečnými světy. Když se vrátím zpět k B. Pascalovi, říká: "Štěstí je současně mimo nás i v nás." Tak mi prosím dovolte popřát takové štěstí.

P.S. Použito, citováno: B. Pascal: Myšlenky. Nakladatel B. Hendrich, 1932.

P.P.S. Spolupráce avatarů v systému virtuální reality NeoS.