Martin C. Putna mě učil. Je to už dávno. On byl tenkrát odborným asistentem (nebo jak se tomu říkalo), já posluchačkou rusistiky (pardon Ústavu východoslovanských studií). Přednášky bývaly v úterý večer a posluchárna vždy narvaná. Zdaleka tam nebyli jen studenti rusistiky. Byla tam směs mladých lidí, které Martin Putna uchvátil. Jeho přednášky o staré ruské literatuře byly kulturně teologickým výkladem, do kterého sám přednášející zapojoval posluchače. Občas pronesl něco starořecky (tenkrát mne velmi těšilo, že se tu a tam zeptal, zda by jeho přízvuk byl dle mých znalostí novořečtiny správný), jiné jazyky nepočítám. Jeho slova jsme hltali. Já dokonce tak moc, že se mi vybavila při státnici a na otázku o opričnících a jejich literatuře jsem ho dokázala téměř citovat.