Se zájmem jsem si přečetl rozhovor s panem Martinem Luxem ze sociologického ústavu Akademie věd, který ve čtvrtek vyšel na serveru Aktuálně.cz pod titulkem “Expert: Prodat Bakalovi byty před deregulací byla chyba”.
Od lednové „jasmínové“ revoluce uběhly již tři měsíce a Tunisané jsou stále hrdí na skutečnost, že byli první v arabském světě, kdo se o vyjádření nevole s vládnoucím režimem pokusil. To, že protesty a boje s exprezidentovou armádou a policí, vedly až ke svržení Zine El Abidine Ben Alího a k jeho následnému útěku ze země, bylo překvapením pro všechny, samotné Tunisany nevyjímaje. Ben Alího neposlali ke dnu ani islamisté, které držel po celých 23 let své vlády stranou všeho veřejného dění, ani cizí invaze se štítem demokracie v ruce, ale mladí lidé, studenti, nezaměstnaní a až do ledna tohoto roku alespoň naoko poslušní občané, tak jak to stát po nich vždy vyžadoval. Jak se na vývoj událostí dívají tito „magrebští hrdinové“ dnes a co se vůbec v Tunisku nyní děje?
Jan Urban se v kauze Diag Human pasoval za jakousi morální autoritu. Usuzuji tak z toho, že svůj blogový článek o podvodech v Čechách uvozuje odkazem na boj T.G. Masaryka o Rukopisy. Dále pak čtenáři představuje své vidění kauzy Diag Human, po svém si interpretuje některá fakta a vynáší autoritativní soudy ve prospěch firmy, která žaluje Českou republiku.