Zástupce veřejné ochránkyně Stanislav Křeček publikoval v poslední době již několikátý článek na téma Romů, vládou organizovaného sčítání příslušníků této menšiny i míry politické (ne)korektnosti se k romským záležitostem otevřeně vyjadřovat. Je zjevné, že Křečkovy texty popřávají sluchu jakéhosi nově se rodícího mainstreamovému přístupu – říkejme o Romech naostro, co si o nich opravdu myslíme, sám ale musím jeho vývody označit za historicky neoriginální a dokonale zakořeněné v generačním majoritním schematismu.
Jurij Dmitrijev je věru mimořádná postava. Jak svým poněkud jurodivým vzhledem, tak především svou povahou a úporností. Posledních 30 let věnoval dokumentaci zločinů sovětské vlády v Karélii, ruské oblasti mezi Finskem a Bílým mořem. Když se koncem 80. let částečně otevřely archivy, Dmitrijev v nich strávil celé měsíce a na diktafon (kopírovat nebylo možné) nahrával údaje tisíců popravených lidí především z 30. let. Potom sám další měsíce a roky jen se svým psem chodil po hlubokých lesích Karélie a hledal místa, kde byly tyto nevinné oběti stalinismu zastřeleny a pohřbeny. Díky své neúnavné práci a snad i jakési intuici našel takových pohřebišť několik. Největší se jmenuje Sandarmoch a je na něm pohřbeno šest až deset tisíc popravených. Většinou to byli vězni z nedalekého Bělomorského kanálu a Soloveckých ostrovů, prvního sovětského gulagu. Byli mezi nimi i Češi a právě díky Dmitrijevovi dnes známe místo jejich popravy. Před dvěma lety nám v Sandarmochu Jurij Dmitrijev pomohl nainstalovat malou pamětní tabulku našim krajanům. Teď je ale ve vězení a čelí absurdnímu obvinění z výroby dětské pornografie a nedovoleného ozbrojování.
Nadace Charty 77 tento týden předala letošní Cenu Františka Kriegla za odvážný občanský postoj zpěvákovi a hudebníkovi Radku Bangovi. Miloš Rejchrt k tomu píše: