Na samém začátku bych chtěl upozornit, že následující text není v rozporu s tím, co jsem psal v dřívější úvaze o kauze Home Credit a Karlova Univerzita (9.10.2019, Aktuálně – Pohled zblízka), na které bych ani teď nic neměnil. Poté, co Home Credit ze skupiny PPF vypověděl smlouvu, kterou několik dní předtím podepsal s Univerzitou Karlovou, domníval jsem se, že celá blamáž skončí řečmi na akademickém senátu naší alma mater. Až později mi došlo, co se díky nekompetenci vedení UK stalo.
Přes šest set příslušníků akademické obce už od středy podepsalo petici, která požaduje odvolání rektora Univerzity Karlovy Tomáše Zimy. Důvodem je „partnerská“ smlouva, jíž Zima podepsal s ředitelem společnosti Home Credit Jiřím Šmejcem. Oba signatáři o ní sice mluvili jako o standardní, ale velká část veřejnosti ji shledala přinejmenším nezvyklou. Pozornost vzbudila zejména klauzule, kde se obě strany zavazují, že nebudou poškozovat své dobré jméno.
Soudní pře o Ferdinanda Peroutku je v další fázi. Nejdříve pražský obvodní soud, odvolací městský soud, potom Nejvyšší soud, nyní opět obvodní soud. Právě soud jako takový se tu ale dostává do rizika. „Kde je vina a soud, tam je nezbytně i zákon, který vinu vymezuje a stíhá sankcemi. Prokurista K. neví o žádném zákoně, podle kterého by mohl být obžalován a souzen.“ Kdo by si myslel, že prokuristou Josefem K. z Kafkova Procesu myslíme obrazně novináře Peroutku nebo jeho vnučku, která se ho zastala, je vedle. Bezradnost K. je v této neobvyklé kauze nebezpečná především samotnému soudu coby instituci. Nepřekoná-li svůj historický nihilismus.
Na konci září podepsal rektor Univerzity Karlovy, prof. Tomáš Zima, rámcovou smlouvu o partnerství se společností Home Credit ze skupiny PPF Petra Kellnera. Prvním signálem, že PPF a její majitel vstupují překvapivě (polo)otevřeně do veřejného prostoru, byl do té doby velmi neobvyklé a politické úvodní slovo v poslední výroční zprávě PPF. Následovalo založení nadace, které má za cíl „rozvíjet dialog a občanskou společnost s důrazem na konzervativní hodnoty a svobodu“. PPF byla součástí veřejného prostoru samozřejmě velmi dlouho, možná již od svého vzniku, ale vždy to bylo nepřímo a skrze jiné subjekty, o kterých se mohlo šuškat, že je PPF „platí“, vozí letadlem či prostě kopou v její prospěch.