Odborná i laická veřejnost v poslední době diskutuje o návrhu na definování bezpečného bočního odstupu při předjíždění cyklisty nejméně 1,5 m. V pondělí 13. 7. 2020 návrh projednala vláda a schválila neutrální stanovisko. Ačkoli je návrh teprve na začátku legislativního procesu, stanovisko vlády znamená klíčový úspěch, který může kultivovat vztahy mezi chodci, cyklisty a motoristy.

Žádní cyklisté, žádný problém
Zásadně se mění dosavadní politika Ministerstva dopravy, resp. BESIP, kterou v posledních desetiletích ovládala vize, že cyklisty „odklidíme“ ze silnic na cyklostezky, aby nepřekáželi motorové dopravě.

Tato vize se obhajovala zvýšením bezpečnosti. Podle Ministerstva dopravy případné střety mezi rychlejšími a pomalejšími cyklisty, bruslaři, chodci či zvířaty na cyklistické stezce jsou méně závažné než střet cyklisty s motorovým vozidlem. Tvrzení o „menší závažnosti“ takových střetů však není ničím podložené. Naopak. Je skandální úmyslně přenášet riziko nehod s účastí cyklistů od motoristů, kterým se při střetu s cyklistou většinou nic nestane, na nejzranitelnější účastníky provozu na pozemních komunikací včetně dětí, starších osob a handicapovaných, kteří se pohybují na stezkách. Takový přístup jde přímo proti principům Úmluvy o silničním provozu.

Obzvláště ve městech v odpoledních hodinách nebo o víkendech bývají stezky velmi vytížené a z pohledu řady cyklistů výrazně nebezpečnější než silnice. Užití cyklistických stezek navíc mnohdy fakticky znemožňuje místní technické řešení. Řada cyklostezek totiž vznikla primárně jako chodník, na který byla čerpána štědrá dotace Evropské unie na podporu cyklistiky. Kvalitní cyklostezka si své cyklisty vždy sama najde.

Smyslem cyklostezek je zlepšovat podmínky pro cyklistiku a otevřít ji širšímu okruhu cyklistů, kteří si dnes na silnici netroufnou. Ne paušálně zakazovat cyklistům, aby jezdili po silnicích jako dosud, a tedy naopak zhoršovat podmínky pro cyklistiku.

Vize silnic bez cyklistů je úplně mimo realitu.

Stezky pro chodce a cyklisty nejsou povinné
Největší problém nastal, když si Ministerstvo dopravy a dopravní policie tuto vizi začali plést s platným právním stavem. Existující povinnost cyklisty užít „stezku pro cyklisty“ v rozporu se zákonem rozšiřovali též na „stezku pro chodce a cyklisty“, která je zdaleka nejčastějším typem cyklostezek. Vzniknul tak mýtus, že cyklista je povinen užít všechny cyklostezky. A že cyklista na silnici nepatří.

Tento mýtus se zvláště v posledních letech stal extrémně nebezpečným. Zejména mladí motoristé se na sociálních sítích navzájem hecují v tom, jak „vychovat“ cyklisty, kteří páchají domnělý přestupek neužití cyklostezky. Někteří údajnou povinnost cyklisty užít cyklostezku chápou dokonce natolik široce, že napadají cyklisty i na silnicích, podél nichž žádná stezka nevede. Cyklisté přece mají jezdit výhradně po cyklostezkách. Čím dál častěji se tak na silnicích objevuje úmyslně co nejtěsnější předjíždění, doprovázené stříkáním z ostřikovačů na cyklistu, případně také vytrubováním a vulgárním nadáváním. Objevily se i brutální případy, kdy motorista do cyklisty úmyslně najede a z kola ho srazí. Řada motoristů se kamerovými záznamy svých „lekcí“ cyklistům veřejně (i když anonymně) chlubí na video portálech. Někteří z nich patří mezi youtubery s desítkami tisíc odběratelů.

Lze uvést i nedávný příklad z informačního serveru KRIMI-PLZEŇ. Anonymní pisatel si stěžuje na to, že cyklisté jeli po silnici, vedle které vede cyklostezka, a dokládá to jejich fotografií. Přitom zdůrazňuje, že nechápe, proč se cyklistům nelíbí, když je on jako motorista předjíždí v blízkosti, přičemž sami údajně porušují zákon. Nato anonymní tisková mluvčí policie vysvětluje, že se tito cyklisté dopustili přestupku neužití stezky.

Vyznění článku je velmi nebezpečné, protože posiluje rostoucí mýtus mezi motoristy, že cyklisté na silnici nepatří a podle toho se k nim máme chovat. Zaprvé zákon neukládá povinnost užít stezku pro chodce a cyklisty, o kterou se v daném případě jednalo. Zadruhé o spáchání přestupku nerozhoduje anonymní tisková mluvčí policie, ale správní orgán, případně soud. Zatřetí ani kdyby se cyklista dopustil nějakého přestupku, neopravňuje to motoristu, aby ho předjel bez dodržení bezpečného bočního odstupu či ho jakýmkoli jiným způsobem „vychovával“. Takové jednání je extrémně nebezpečné pro obě strany.

Jednoznačné stanovisko vlády, že cyklista není povinen užít stezku pro chodce a cyklisty, je proto zásadně důležité. Mělo by se co nejdříve dostat ke všem motoristům.

Zboření nebezpečného mýtu pochopitelně neznamená konec veškerého agresivního chování na silnicích. Agresivní jedinci však díky tomu „vypadnou z role vychovávačů“. Podobných excesů tak výrazně ubude a dojde ke skutečnému zvýšení bezpečnosti všech účastníků provozu na pozemních komunikacích. Všichni se musejí navzájem respektovat. Silnější navíc musejí projevovat mimořádnou opatrnost ke slabším. To platí jak ve vztahu mezi motoristy a cyklisty, tak ve vztahu mezi cyklisty a chodci.

Tomáš Kindl
právník, chodec, cyklista a motorista