R. Levínský: Pět covidových omylů exguvernéra Singera
Se zájmem sleduji polemiku, kterou s Miroslavem Singerem na stránkách seznam.cz rozpoutali moji kolegové, matematik Martin Šmíd a lékař Jan Trnka.
Se Singrem pocházíme ze stejného prostředí, studovali jsme ve stejné době ekonomii na CERGE-EI. Poté se naše cesty rozešly, zatímco jeho jmenoval Václav Klaus guvernérem ČNB, já odešel do SRN, kde jsem byl zástupcem ředitele Ústavu Maxe Plancka pro ekonomii. Nyní se naše cesty opět setkaly, a to v rámci našich aktivit v průběhu epidemie Covid-19. Rád bych tedy uvedl na pravou míru několik tvrzení, které ve zmíněné polemice z jeho strany zazněly.
1 Kolik let života ztratí člověk, který zemře na covid?
Není komplikované odpovědět na tuto otázku. Pro každou věkovou kategorii víme, jaká je její předpokládaná doba dožití. A to samozřejmě i v případě, že dotyčný trpí jednou, či více dalšími nemocemi. Existuje nespočet studií, které z těchto tabulek počítají, o kolik let průměrného člověka připraví smrt na covid, přičemž uvažují všechny komorbidity. Odpověď na tuto otázku je podobná ve všech zemích, je to přibližně deset let, přesně jak uvádí Šmíd s Trnkou v předešlém článku. Link na studii, odhadující počet ztracených let na italských datech u mužů na 13 a na 11 u žen je zde:
https://eprints.gla.ac.uk/215598/1/215598.pdf
Stejná studie uvádí i výpočet z průměrné populace, tedy bez komorbidity. Ta je v obou kategoriích o rok vyšší. Rozumím tomu, že vliv komorbidity je v rámci mediální masáže, v níž nám zubaři tvrdí že na jaře na covid umírají jen lidé, kteří by stejně umřeli na podzim, poměrně nízká. Tedy ano, vyjdeme-li z tabulek ČSÚ a MZ a podíváme se na česká data, dostaneme se přibližně na deset ztracených let na každé jedno úmrtí na Covid-19, použijeme-li navíc korekci pro komorbiditu z výše uvedené italské studie, dostaneme se někam k devíti letům. Vzhledem k tomu, že Singer zjevně sám výpočet provedl a pochybuji, že by neznal vliv komorbidity, považuji jeho větu “průměrný věk, ve kterém se u nás umírá s covidem, je 79,5 roku, zhruba o rok víc, než je průměrný věk úmrtí.” za neuvěřitelně manipulativní. Pro čtenáře si dovolím uvést jednoduchý příklad - představme si tři osoby, které zemřou na covid, jedné bude 59, dalším dvěma 89 let. První z osob přišla o přibližně o dvacet let, i další dvě osoby mohly jistě žít pár let déle. V průměru tedy ztratili nějakých deset let, možná méně, možná více. Nejspíš těch průměrných devět. Ne ale ve světě Miroslava Singera. V jeho světě žily naše tři osoby v průměru 79 let, takže fajn, v průměru zemřely starší nežli průměrná mrtvola a všechno je v nejlepším pořádku.
2 Lockdown
Ano, já i BISOP jsme navrhovali, abychom i v Čechách šli cestou izraelského lockdownu. Zpochybňovat tuto cestu ve světle dat z České republiky a Izraele je absurdní. Stačí srovnat rychlost poklesu epidemie v Izraeli a v ČR, případně počet obětí covidu (ten je v Izraeli vzhledem k počtu obyvatel poloviční - 294 - proti 597 v ČR - vztaženo na 1 milion obyvatel). Skutečnost, že jak ve smyslu lidských životů, tak ve smyslu ekonomickém, je lepší krátkodobé drastičtější omezení kontaktů než dlouhodobé polovičaté je zřejmá. Čímž se dostáváme k dalšímu omylu Miroslava Singera.
3 Ekonomika vs zdraví
Představa, že zdraví stojí v rozporu k ekonomice je jedním z nejpodivuhodnějších mýtů dneška. Těžko říct odkud pochází, snad z dávnověku neoklasické ekonomie osmdesátých let minulého století, kdy prostě muselo být “něco za něco”. Jenomže vztah zdravé ekonomiky a zdravých lidí - to opravdu není “trade-off”. Ve své podstatě není nic absurdnějšího než Singerova představa zdravé ekonomiky v níž žijí umírající lidé. Pokud bych směl nabídnout Miroslavu Singerovi několik tvrdých dat, pak se stačí podívat do Skandinávie, kde proběhl “experiment” jehož výsledky jsou zřejmé. Švédsko nastavilo podstatně mírnější protiepidemická opatření než jeho sousedé a zaplatilo za to ztrátou mnoha životů: ve Švédsku zemřelo 609 lidí na 1M populace (ve Finsku 69, v Dánsku 132, v Norsku 54). Podíváme-li se ale na současná ekonomická data a na nejdůležitější ekonomickou položku, tedy poptávku, vidíme, že ta je otřesena ve Švédsku mnohem více než v dalších skandinávských zemích. Ochota utrácet (nyní, tedy v listopadu - ne na jaře), je ve Švédsku stále nejnižší v regionu, což nám dobře ukazují např. data z transakcí platebních karet jedné z největších bank v regionu, banky Nordea. Link na studii je zde:
https://corporate.nordea.com/api/research/attachment/121670
A možná ještě na okraj - ne ty změny nejsou způsobeny tím, že by třeba Dánové začali v roce 2020 platit více bezhotovostně a Švédi zůstali u hotovostních plateb. Hotovostní platby jsou ve Švédku téměř zanedbatelné, v hotovosti je uskutečněno méně než 5 procent transakcí nad 100 SEK (cca 10 EUR). Tedy ještě jednou: Ať budou opatření jakákoliv, útlumu ekonomiky se nevyhneme. Otázkou je, jestli reagovat rychle (a náklady omezit) nebo nechat situaci eskalovat (a zaplatit násobně více).
4 Mladí a staří
Když zavřeme kluby, mladí zůstanou doma a nakazí dědečka s babičkou, tvrdí Singer ve svém původním článku. Absurdita tohoto tvrzení je neuvěřitelná. Již v předešlém článku žádá Šmíd s Trnkou Miroslava Singera, aby předložil data, která toto jeho tvrzení dokazují. To se samozřejmě v jeho odpovědi nestalo. Singer zjevně nechápe mechanismus epidemie. Chceme-li, aby mladí nenakazili prarodiče, je třeba, aby se v první řadě nenakazili sami. Nebudou-li mladí přenašeči, nenakazí své rodiče, ani prarodiče. K tomuto opatření směřuje zavření klubů, barů, atd. Dále mi nezbývá než se přidat k prosbě mých kolegů z minulého článku - mohl byste nám všem, prosím, Mirku Singře předložit nějakou studii, která nějak kvantifikuje počet mladých, co nakazili babičku a dědečka u televize, což by se bývalo nestalo, kdyby šli do klubu?
5 Garbage-in garbage-out
Miroslav Singer zpochybňuje možnost modelování současné epidemie ve smyslu, že data, která máme, jsou nepřesná a že tedy z nepřesných dat nelze vytvořit přesný model. Jako příklad uvádí nepřesné PCR testy. Nechci spekulovat zdali Singerovi jen nedochází, že do modelů vstupují nejen data jako “PCR pozitivní”, ale i mnohem “tvrdší” data jako např. “nemocní, vážné případy a úmrtí”, nebo se jen tak tváří. Nemá smysl se pouštět do detailů, pokud si čtenář vyhledá říjnové situační zprávy BISOP na www.bisop.cz, uvidí, že BISOP (se kterým Šmíd, Trnka i já spolupracujeme) předpovídali kulminaci počtu nemocných kolem 10. listopadu na úrovni cca 8.000 pacientů (skutečná kulminace nastala 6. listopadu na úrovni 8.283). Jakkoliv je náročné předpovědět změnu trendu, předpověď se vyplnila téměř přesně. Jistě, v datech je spousta šumu, ale s tímto šumem je možné, stejně jako s každou nejistotou, pracovat. Dobře nebo špatně. Obojí je možné. Jako příklad naprosto tragické práce s daty bych si dovolili Miroslavu Singerovi nabídnout jeho vlastní práci, kdy 2. října v Lidových novinách v článku “Covid je více než medicínský problém - je to signál o potížích naší západní civilizace” tvrdil, že “počty identifikovaných případů covidu v porovnání se stejným dnem minulého týdne v průměru stagnují.” Připomeňme, že počet detekovaných pozitivních byl v den publikace článku 3.795, o tři týdny později (abych srovnávali stejné dny v týdnu, tedy pátky) byl již více než čtyřnásobný a sice 15.253. Pokud považuje Miroslav Singer růst o 400 procent za 21 dnů za stagnaci, pak tedy přeji hodně úspěchů i jeho ekonomickým předpovědím.
Závěr
Vstoupil jsem do této diskuse nezván a všem jejím aktérům se za to omlouvám. Bude-li tato diskuse pokračovat, sám se jí dál účastnit nebudu. K osobě Miroslava Singera budu, co se týče epidemie, dodržovat ono zlaté pravidlo sociálních sítí, a sice “Don’t feed the troll.”
René Levínský
Se Singrem pocházíme ze stejného prostředí, studovali jsme ve stejné době ekonomii na CERGE-EI. Poté se naše cesty rozešly, zatímco jeho jmenoval Václav Klaus guvernérem ČNB, já odešel do SRN, kde jsem byl zástupcem ředitele Ústavu Maxe Plancka pro ekonomii. Nyní se naše cesty opět setkaly, a to v rámci našich aktivit v průběhu epidemie Covid-19. Rád bych tedy uvedl na pravou míru několik tvrzení, které ve zmíněné polemice z jeho strany zazněly.
1 Kolik let života ztratí člověk, který zemře na covid?
Není komplikované odpovědět na tuto otázku. Pro každou věkovou kategorii víme, jaká je její předpokládaná doba dožití. A to samozřejmě i v případě, že dotyčný trpí jednou, či více dalšími nemocemi. Existuje nespočet studií, které z těchto tabulek počítají, o kolik let průměrného člověka připraví smrt na covid, přičemž uvažují všechny komorbidity. Odpověď na tuto otázku je podobná ve všech zemích, je to přibližně deset let, přesně jak uvádí Šmíd s Trnkou v předešlém článku. Link na studii, odhadující počet ztracených let na italských datech u mužů na 13 a na 11 u žen je zde:
https://eprints.gla.ac.uk/215598/1/215598.pdf
Stejná studie uvádí i výpočet z průměrné populace, tedy bez komorbidity. Ta je v obou kategoriích o rok vyšší. Rozumím tomu, že vliv komorbidity je v rámci mediální masáže, v níž nám zubaři tvrdí že na jaře na covid umírají jen lidé, kteří by stejně umřeli na podzim, poměrně nízká. Tedy ano, vyjdeme-li z tabulek ČSÚ a MZ a podíváme se na česká data, dostaneme se přibližně na deset ztracených let na každé jedno úmrtí na Covid-19, použijeme-li navíc korekci pro komorbiditu z výše uvedené italské studie, dostaneme se někam k devíti letům. Vzhledem k tomu, že Singer zjevně sám výpočet provedl a pochybuji, že by neznal vliv komorbidity, považuji jeho větu “průměrný věk, ve kterém se u nás umírá s covidem, je 79,5 roku, zhruba o rok víc, než je průměrný věk úmrtí.” za neuvěřitelně manipulativní. Pro čtenáře si dovolím uvést jednoduchý příklad - představme si tři osoby, které zemřou na covid, jedné bude 59, dalším dvěma 89 let. První z osob přišla o přibližně o dvacet let, i další dvě osoby mohly jistě žít pár let déle. V průměru tedy ztratili nějakých deset let, možná méně, možná více. Nejspíš těch průměrných devět. Ne ale ve světě Miroslava Singera. V jeho světě žily naše tři osoby v průměru 79 let, takže fajn, v průměru zemřely starší nežli průměrná mrtvola a všechno je v nejlepším pořádku.
2 Lockdown
Ano, já i BISOP jsme navrhovali, abychom i v Čechách šli cestou izraelského lockdownu. Zpochybňovat tuto cestu ve světle dat z České republiky a Izraele je absurdní. Stačí srovnat rychlost poklesu epidemie v Izraeli a v ČR, případně počet obětí covidu (ten je v Izraeli vzhledem k počtu obyvatel poloviční - 294 - proti 597 v ČR - vztaženo na 1 milion obyvatel). Skutečnost, že jak ve smyslu lidských životů, tak ve smyslu ekonomickém, je lepší krátkodobé drastičtější omezení kontaktů než dlouhodobé polovičaté je zřejmá. Čímž se dostáváme k dalšímu omylu Miroslava Singera.
3 Ekonomika vs zdraví
Představa, že zdraví stojí v rozporu k ekonomice je jedním z nejpodivuhodnějších mýtů dneška. Těžko říct odkud pochází, snad z dávnověku neoklasické ekonomie osmdesátých let minulého století, kdy prostě muselo být “něco za něco”. Jenomže vztah zdravé ekonomiky a zdravých lidí - to opravdu není “trade-off”. Ve své podstatě není nic absurdnějšího než Singerova představa zdravé ekonomiky v níž žijí umírající lidé. Pokud bych směl nabídnout Miroslavu Singerovi několik tvrdých dat, pak se stačí podívat do Skandinávie, kde proběhl “experiment” jehož výsledky jsou zřejmé. Švédsko nastavilo podstatně mírnější protiepidemická opatření než jeho sousedé a zaplatilo za to ztrátou mnoha životů: ve Švédsku zemřelo 609 lidí na 1M populace (ve Finsku 69, v Dánsku 132, v Norsku 54). Podíváme-li se ale na současná ekonomická data a na nejdůležitější ekonomickou položku, tedy poptávku, vidíme, že ta je otřesena ve Švédsku mnohem více než v dalších skandinávských zemích. Ochota utrácet (nyní, tedy v listopadu - ne na jaře), je ve Švédsku stále nejnižší v regionu, což nám dobře ukazují např. data z transakcí platebních karet jedné z největších bank v regionu, banky Nordea. Link na studii je zde:
https://corporate.nordea.com/api/research/attachment/121670
A možná ještě na okraj - ne ty změny nejsou způsobeny tím, že by třeba Dánové začali v roce 2020 platit více bezhotovostně a Švédi zůstali u hotovostních plateb. Hotovostní platby jsou ve Švédku téměř zanedbatelné, v hotovosti je uskutečněno méně než 5 procent transakcí nad 100 SEK (cca 10 EUR). Tedy ještě jednou: Ať budou opatření jakákoliv, útlumu ekonomiky se nevyhneme. Otázkou je, jestli reagovat rychle (a náklady omezit) nebo nechat situaci eskalovat (a zaplatit násobně více).
4 Mladí a staří
Když zavřeme kluby, mladí zůstanou doma a nakazí dědečka s babičkou, tvrdí Singer ve svém původním článku. Absurdita tohoto tvrzení je neuvěřitelná. Již v předešlém článku žádá Šmíd s Trnkou Miroslava Singera, aby předložil data, která toto jeho tvrzení dokazují. To se samozřejmě v jeho odpovědi nestalo. Singer zjevně nechápe mechanismus epidemie. Chceme-li, aby mladí nenakazili prarodiče, je třeba, aby se v první řadě nenakazili sami. Nebudou-li mladí přenašeči, nenakazí své rodiče, ani prarodiče. K tomuto opatření směřuje zavření klubů, barů, atd. Dále mi nezbývá než se přidat k prosbě mých kolegů z minulého článku - mohl byste nám všem, prosím, Mirku Singře předložit nějakou studii, která nějak kvantifikuje počet mladých, co nakazili babičku a dědečka u televize, což by se bývalo nestalo, kdyby šli do klubu?
5 Garbage-in garbage-out
Miroslav Singer zpochybňuje možnost modelování současné epidemie ve smyslu, že data, která máme, jsou nepřesná a že tedy z nepřesných dat nelze vytvořit přesný model. Jako příklad uvádí nepřesné PCR testy. Nechci spekulovat zdali Singerovi jen nedochází, že do modelů vstupují nejen data jako “PCR pozitivní”, ale i mnohem “tvrdší” data jako např. “nemocní, vážné případy a úmrtí”, nebo se jen tak tváří. Nemá smysl se pouštět do detailů, pokud si čtenář vyhledá říjnové situační zprávy BISOP na www.bisop.cz, uvidí, že BISOP (se kterým Šmíd, Trnka i já spolupracujeme) předpovídali kulminaci počtu nemocných kolem 10. listopadu na úrovni cca 8.000 pacientů (skutečná kulminace nastala 6. listopadu na úrovni 8.283). Jakkoliv je náročné předpovědět změnu trendu, předpověď se vyplnila téměř přesně. Jistě, v datech je spousta šumu, ale s tímto šumem je možné, stejně jako s každou nejistotou, pracovat. Dobře nebo špatně. Obojí je možné. Jako příklad naprosto tragické práce s daty bych si dovolili Miroslavu Singerovi nabídnout jeho vlastní práci, kdy 2. října v Lidových novinách v článku “Covid je více než medicínský problém - je to signál o potížích naší západní civilizace” tvrdil, že “počty identifikovaných případů covidu v porovnání se stejným dnem minulého týdne v průměru stagnují.” Připomeňme, že počet detekovaných pozitivních byl v den publikace článku 3.795, o tři týdny později (abych srovnávali stejné dny v týdnu, tedy pátky) byl již více než čtyřnásobný a sice 15.253. Pokud považuje Miroslav Singer růst o 400 procent za 21 dnů za stagnaci, pak tedy přeji hodně úspěchů i jeho ekonomickým předpovědím.
Závěr
Vstoupil jsem do této diskuse nezván a všem jejím aktérům se za to omlouvám. Bude-li tato diskuse pokračovat, sám se jí dál účastnit nebudu. K osobě Miroslava Singera budu, co se týče epidemie, dodržovat ono zlaté pravidlo sociálních sítí, a sice “Don’t feed the troll.”
René Levínský