Iniciativa Mír a spravedlnost si klade „za cíl vrátit do české veřejné debaty o válce na Ukrajině požadavek příměří a míru“. To je nesmysl, protože příměří a mír jsou v debatě od samotného počátku doteď. Iniciativě se jen nelíbí, jak se o příměří a míru hovoří. Zároveň – a to je hlavní – se s mnohými rozchází v tom, za jakých podmínek by k míru mělo dojít. (1) Podle iniciativy má česká vláda především ukončit podporu válce, ukončit dodávky zbraní Ukrajině, vyhodnotit dopad sankcí a pomoci českým občanům a podnikům.

O smysluplnosti pomoci českým občanům nikdo nepochybuje. V médiích i poradních skupinách vlády se vedou diskuse o vhodnosti a problémech jednotlivých kroků a opatření. Má však vláda přehodnotit svoji zahraniční politiku a pomoc Ukrajině? Pletou se všichni ti, kteří tuto politiku a svobodnou Ukrajinu podporují? (2)

I.
Iniciativa je podporou Putinova režimu a jeho zahraniční politiky včetně válečné agrese vůči sousedním státům. Ukončení podpory Ukrajiny nepovede k jejímu státnímu bankrotu, jak tvrdí Iniciativa. Ukončení podpory Ukrajině znamená likvidaci Ukrajiny jako nezávislého státu přesně tak, jak chce Vladimir Putin. Pokud teď skončí podpora Ukrajině, co Putinovi zabrání, aby dokončil to, co začal?

Jak dále píše Jan Rychlík: „Mírové jednání by bylo v této situaci zbytečné, už i proto, že prezident Putin není důvěryhodným partnerem: jeho podpis na jakékoliv smlouvě nemá žádnou cenu, protože zde není záruka, že takováto smlouva bude z jeho strany skutečně dodržena.“ (Rychlík 2023)

Putin tvrdí, že Ukrajina nemá nárok na samostatnou existenci – nikoli její východní část – ale celá Ukrajina, která je podle něj s Ruskem jednou zemí (viz jeho pamflet o historické jednotě obou zemí z července 2021). Už několikrát se v dějinách potvrdilo, co vidíme na troskách ukrajinských měst a na ruské praxi masového zabíjení, znásilňování a deportací: „tvrzení, že národ neexistuje, je rétorickou přípravou na jeho zničení.“ (Snyder 2022) Naopak Ukrajinci s Rusy nebojují proto, že jsou přesvědčeni o své výsostné odlišnosti: bojují proto, aby přežili, brání se ruské agresi, jejímž cílem je zničení Ukrajiny a její kolonizace ruským impériem (Roth 2022).

II.
Iniciativa je nespravedlivá a neférová. Základním znakem spravedlnosti je měřit všem stejným metrem. To iniciativa nedělá a zvýhodňuje ruskou stranu. Ondřej Slačálek už ukázal, že Iniciativa horem dolem zmiňuje bezpečnostní obavy Ruska, ale nechává zcela stranou bezpečnostní obavy Ukrajiny. Iniciativa dále neříká pravdu, když tvrdí, že ruské rozpoutání války následovalo po neúspěšném diplomatickém dialogu. Jak píše Slačálek: „Prohlášení neříká, kdy probíhal onen ‚konfliktní, neúspěšný dialog diplomatů‘ a kdy už začaly ‚fyzické boje na území napadeného státu‘, absence zmínky o ruské okupaci Krymu a ruském vojenském vměšování na východní Ukrajině od roku 2014 navozuje dojem, jako kdyby až do loňského února postupovalo Rusko pouze diplomatickou cestou. Ve skutečnosti u něj vojenská agrese diplomacii předcházela. Pochopení pro ukrajinské bezpečnostní obavy je přitom poněkud více na místě než pro obavy ruské: nebo snad ukrajinské jednotky v posledních dekádách obsazovaly ruské území a připojovaly je ke svému státu ve zmanipulovaných plebiscitech?“ (Slačálek 2023)

Putin ale nemá diplomatické cíle. Putin chce ovládnout Ukrajinu a udržet se u moci. Pokud by Putin chtěl například jen zamezit členství Ukrajiny v NATO, zřejmě by stačilo, aby v prvním kroku jen vypnul (či radikálně zdražil) přívod plynu a ropy do Evropy. Bez ruské agrese by se Evropa nesjednotila proti Rusku a podpora ukrajinského členství v NATO – pokud vůbec kdy nějaká existovala – by se rozdrolila. Není to tak, že Ukrajina byla vybrána jako náhražka boje mezi Západem a Ruskem. Ukrajina bojuje o své přežití napadená agresorem v nespravedlivé válce. Proto ji Západ začal podporovat.

III.
Iniciativa je obhajobou násilí a nespravedlnosti. Válka je jedním z největších zel, které člověk zná. Proto se po staletí rozvíjí úvahy o spravedlivé válce, tj. kdy je spravedlivé vést takové svinstvo, jako je válka. Ruská agrese vůči Ukrajině je učebnicovým příkladem porušení všech pravidel spravedlivé války (Walzer 2022a; 2022b). Ruský útok je nespravedlivý za prvé jako akt agrese bez spravedlivého důvodu. Za druhé, ruský útok porušuje pravidla spravedlivého vedení války. Základním pravidlem je, že civilisté musí být co nejvíce chráněni před dopady boje. Rusko ničí civilní cíle včetně škol a nemocnic od počátku útoku.

Francouzský filozof Étienne Balibar dodává, že „spravedlivá válka je taková válka, v jejíž souvislosti nestačí jen uznat legitimitu na straně těch, kdo se brání agresi (to je kritérium mezinárodního práva), nýbrž je nutné angažovat se po jejich boku. Je to válka, v níž si dokonce ani ti (mezi něž se počítám), pro něž je jakákoli válka (nebo jakákoli současná válka) nepřijatelná či katastrofická, nemohou zvolit zůstat pasivní. Neboť důsledek pasivity by byl ještě horší.“ (Balibar 2022) Iniciativa „Mír a spravedlnost“ navrhuje pravý opak: oslabit oběť a vyjít vstříc agresorovi.

Vyjít vstříc Putinovi, uzavřít s ním kompromis je přesně to, co izraelský filozof Avishai Margalit nazývá „prohnilý kompromis“ (Margalit 2010). Ke kompromisu – věci v politice tak důležité – může dojít, když se strany navzájem uznají jako legitimní partneři pro jednání. Prohnilým se kompromis stává ne kvůli svému obsahu, ale kvůli tomu, s kým je uzavřen. Například Mnichov byl prohnilý kvůli tomu, že šlo o pakt s Hitlerem, ne proto, že předmětem dohody byl mír. Pakt s Hitlerem byl paktem se zlem a prohnilý kompromis udržuje jako legitimního partnera nelidský režim, režim krutosti a ponižování. Kompromis s Putinem je kompromisem s režimem, který nezachází s lidmi jako s lidmi, proto by to byl prohnilý kompromis.

IV.
Jazyk, který autoři výzvy používají, je odporný a hanebný: „rodiny jsou rozdělené, životy přetržené, země je pustošena. Města se mění v trosky, elektrárny, mosty, silnice, školy i nemocnice jsou ničeny bombardováním.“ Města se nemění v trosky sama od sebe, životy se nepřetrhávají jen tak samy od sebe: Ruská armáda mění města v trosky. Ruská armáda na Putinův rozkaz vraždí, mučí, znásilňuje a bombarduje. Jak řekl ruský ministr Lavrov: „Rusko není bez poskvrnky. Rusko je tím, čím je. A nestydíme se ukázat, kdo jsme.“

Jazyk iniciativy je snahou omluvit agresora a učinit tak přitažlivější tu variantu appeasementu, kterou autoři nazývají „příměří a mír“. O takovém míru psal již před deseti lety Jiří Přibáň. Mír a humanita jsou podle něj slova, kterým z úst politiků (a dodejme i z úst politicky angažovaných občanů) vždy hrozí hromadné znásilnění (Přibáň 2012). V písničce „Man of Peace“ o tom zpívá Bob Dylan a Egon Bondy veršuje známé „Mír mír mír / jako hajzlpapír“.

Přibáň zmiňuje i suchopárnější pozorovatele, když píše: „německý sociolog Max Weber v této souvislosti poznamenal, že ani zodpovědný křesťanský politik se nesmí ve svém úřadu nikdy zachovat tak, že by na násilí odpověděl nenásilím a raději nastavil druhou tvář svému nepříteli. Takové neodporování násilí by v politice paradoxně vedlo k rozpoutání ještě většího násilí, takže etika pacifistického přesvědčení by se ve světě reálné politiky jevila nejen jako krajně nezodpovědná, ale současně jako otevírající cestu ke kapitulaci vůči hrubému násilí, nespravedlnostem a porobě těch, za jejichž životy je politik odpovědný.“
„Šetříme, abychom mohli válčit“, stěžuje si Iniciativa. Válčíme, abychom mohli žít, odpovídají Ukrajinci. Tyto Ukrajince hází iniciativa přes palubu, jelikož „život nás všech zdražil“.

V.
Jan Rychlík připomíná, že nemožnost kapitulace (třeba po dobytí Moskvy) neznamená nemožnost vojenské porážky (Rychlík 2023). Rusko v posledních stoletích prohrálo hned několik zásadních a velkých válek – včetně té v Afghánistánu. Podle Rychlíka platí, že prohra vládnoucí ruské elity je výhrou ruského lidu a „vítězné války ruskému lidu v moderních dějinách nic dobrého nepřinesly, a to ani tehdy, když Rusko bojovalo za správnou a spravedlivou věc … Vítězství Ruska nad Ukrajinou by nebylo vítězstvím ruského národa nad „ukrajinskými nacisty“, ale naopak vítězstvím Putina a jeho kliky nad ruským národem. … Nepochybně i porážka Ruska v dnešní válce by byla pro ruský národ požehnáním: Putin a spol. by se museli pakovat z Kremlu, vznikla by naděje na obnovu demokratického režimu a návratu Ruska do Evropy.“ (Rychlík 2023) (3)

Zastavit válečný konflikt mohou jedině jeho dvě strany: ruský agresor nebo bránící se Ukrajina. Rusko může válku kdykoli o své vůli zastavit, stáhnout se zpět na své území. Kupodivu toto nikdo ze zástupců appeasementu nezmiňuje a nepožaduje. Pokud je Ukrajina rozhodnutá ve svém spravedlivém odporu vůči agresi pokračovat, pak lze (a) tvrdit, že máme morální povinnost ji podporovat, nebo (b) zvažovat nakolik a jaká podpora je přijatelná. Základem pro tuto morální povinnost není nějaká složitá spekulace, ale prostě pomoc slabšímu a podpora oběti proti útočníkovi. Myslím si, že (a) i (b) je správně a tato kombinace je problémem, o kterém se musíme bavit a který je třeba rozebírat. Potřebujeme diskusi o vztahu mezi našimi zájmy (ekonomickými zájmy, státními zájmy – máme vůbec něco takového?) a podporou Ukrajiny. Příspěvek iniciativy Mír a spravedlnost chce tuto diskusi zrušit a prostě ukončit podporu Ukrajiny.

Ano, koncem ozbrojeného konfliktu bude nejspíš jednání o míru. Nyní je důležité, za jakých podmínek se Ukrajina a Rusko ocitnou u jednacího stolu. Naším cílem má být, aby tyto podmínky co nejvíce odpovídaly našemu státnímu zájmu. Zároveň ale platí, že okamžik konce podpory Ukrajiny je i koncem Ukrajiny samotné. Pokud má naopak Ukrajina zasednout k jednacímu stolu mírových rozhovorů, musí existovat a musí být tedy Západem podporována.

Z výše uvedeného je snad jasné, že Iniciativu pokládám za hloupou a špatnou. Hloupost se pozná mimo jiné tím, že si člověk nevidí dále než na špičku nosu. Pokud členové petičního výboru a prvosignatáři myslí svoji podporu vážně, pak to jsou hloupí a špatní lidé. Ono je totiž lehké něco napsat na papír (zvlášť když to člověka nic nestojí a jde o názor, který svojí radikalitou vzbudí vítanou pozornost), ale je dobré si uvědomit, že to, co člověk angažovaně píše o válce a utrpení, vypovídá nejen o dané věci, ale také o autorovi. Hloupé a špatné věci se píšou buď omylem, nebo je píšou hloupí a špatní lidé.

Autor přednáší na FF UK.


Poznámky:

(1) Dokladem jsou nejen četné texty Václava Hořejšího, ale i dosavadní veřejná, mediální vystoupení prvosignatářů včetně členky Evropského parlamentu, demonstrace „za mír“ atd.

(2) Téměř vše podstatné již asi bylo k tématu Iniciativy napsáno, často budu tedy odkazovat na texty jiných autorů (např. (Slačálek 2023) nebo (Rychlík 2023)), z nichž některé jsou i více než deset let starší než samotná Iniciativa (Přibáň 2012). Tyto texty zde obsáhle připomínám, protože jasně ukazují, co vše Iniciativa opomíjí a jaká témata ji nezajímají.

(3) Na straně jedné by čtenář Dopisů z Ruska Astolphe de Custina řekl, že takový pohled je až příliš optimistický; na straně druhé, vzpomeňme si, že dnešní Německo bylo celkem nedávno zemí s Adolfem Hitlerem v čele.

Zdroje:

BALIBAR, Etienne, 2022. Filozof Balibar: Ukrajina vede spravedlivou válku. Stát stranou teď nepřipadá v úvahu. A2larm [online]. [vid. 2023-01-10]. Dostupné z: https://a2larm.cz/2022/03/ukrajina-vede-spravedlivou-valku-stat-stranou-ted-nepripada-v-uvahu/

MARGALIT, Avishai, 2010. On compromise and rotten compromises. Princeton: Princeton University Press. ISBN 978-0-691-13317-1.

PŘIBÁŇ, Jiří, 2012. Dítě války, oběť míru? Novinky.cz [online] [vid. 2023-01-10]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/clanek/kultura-salon-jiri-priban-dite-valky-obet-miru-37451

ROTH, Andrew, 2022. Putin compares himself to Peter the Great in quest to take back Russian lands. The Guardian [online]. [vid. 2023-01-11]. ISSN 0261-3077. Dostupné z: https://www.theguardian.com/world/2022/jun/10/putin-compares-himself-to-peter-the-great-in-quest-to-take-back-russian-lands

RYCHLÍK, Jan, 2023. Naděje Ruska je v jeho vojenské porážce. Aktuálně.cz [online] [vid. 2023-01-10]. Dostupné z: https://blog.aktualne.cz/blogy/jan-rychlik.php?itemid=44180

SLAČÁLEK, Ondřej, 2023. Ano, potřebujeme spravedlivý mír. Kavan, Hořejší a Stropnický místo něj zdůrazňují naše ekonomické zájmy. A2larm [online]. [vid. 2023-01-10]. Dostupné z: https://a2larm.cz/2023/01/ano-potrebujeme-spravedlivy-mir-kavan-horejsi-a-stropnicky-misto-nej-zduraznuji-nase-ekonomicke-zajmy/

SNYDER, Timothy, 2022. The War in Ukraine Is a Colonial War. The New Yorker [online]. [vid. 2023-01-10]. ISSN 0028-792X. Dostupné z: https://www.newyorker.com/news/essay/the-war-in-ukraine-is-a-colonial-war

WALZER, Michael, 2022a. It’s No Crime to Be a Russian Soldier in Ukraine. Foreign Policy [online]. [vid. 2023-01-10]. Dostupné z: https://foreignpolicy.com/2022/12/04/russian-army-conscription-just-war-theory/

WALZER, Michael, 2022b. The Just War of the Ukrainians. Wall Street Journal [online]. [vid. 2023-01-10]. ISSN 0099-9660. Dostupné z: https://www.wsj.com/articles/the-just-war-of-the-ukrainians-11648214810