Volby prezidenta opět silně rezonují ve veřejném prostoru. Správně si vybrat je pro každého z nás velmi důležité. Měli bychom přitom ovšem respektovat, že někteří lidé kolem nás volí jinak.

To jistě neznamená přestat prezentovat své názory a obhajovat je. Nemusí to ale být doprovázeno snahou za každou cenu shodit, ponížit a urazit toho, kdo volí jinak. Říká se tomu vyspělá politická kultura.

K té mohou velmi přispět i sami kandidáti. Poukázat na chyby, neznalosti nebo amorálnost oponenta je přirozenou součástí této kultury. Snaha získat body tím, že uvedu veřejnost v omyl nepravdivým výrokem, by však měla být v každé civilizované společnosti nepřijatelná a zavrženíhodná. Akceptování takového způsobu boje politickou kulturu snižuje na úroveň nedemokratických a totalitních systémů, pro které je lež běžným nástrojem manipulace voličů.

Nepěkným příkladem je třeba prohlášení o tom, že protikandidát bude vracet majetek sudetským Němcům, vpustí do země davy uprchlíků a vyvlastní pro ně byty, bude mobilizovat vaše děti, nebo nás zavleče do války. Je to velmi hanebná hra se strachem lidí, která, přiznávám, zvláště v poslední fázi kampaně může být i účelná.

Je ovšem dobré si všimnout, že ti, kteří se k moci dostanou lží o svém protikandidátovi, nemají často rovněž problém s nedodržením slibů svým voličům. Připomínám slibované a poněkud nesmyslné budování kanálu Odra-Labe, Hedvábné stezky, miliardové investice z Číny, postavení stadionu pro Sáblíkovou, slib odvolat kancléře bez prověrky a podobně.

Pamatujme na to, že lež v demokratické společnosti není přirozenou součástí politického boje. A ten, kdo použije lež ve volbách, bude ji zřejmě používat i nadále. Vzpomeňme na případ smyšleného Peroutkova výroku. Vybírejme tedy s rozvahou.

Osobně bych doporučil klidného a přímého kandidáta s reálnými cíli. A může mít třeba i flanelovou košili.

Ale hlavně bych nám všem přál, aby nám jakkoli vyostřené volby nenarušily naše vztahy k přátelům, sousedům nebo kolegům. Přeji vám všem šťastnou ruku.