V televizi, rozhlase, ale i v dalších médiích se s tím v těchto dnech setkáváme takřka denně. V úvodu příspěvku nebo článku o počasí a jeho dopadech na každodenních nehod se dozvíme například toto:

„Počasí zavinilo několik nehod. Například v Boru na Tachovsku sjel řidič se silnice přímo do rybníka a auto se v něm částečně potopilo, v Meziboří na Lounsku řidič osobního vozu dostal na zasněžené vozovce smyk a sjel ze srázu.“

Jenže, skoro nikdy to není pravda. Ne, že by lidé na náledí, na sněhu, ať je čerstvý,uježděný nebo rozbředlý, nebourali. To samozřejmě ano a děje se to tak každou zimu, a přes čím dál větší rozšíření elektronických vymožeností v autech jako je stabilizační systém, city stop a podobně, mají klempíři a další specialisté v autoservisech od listopadu do března co dělat.

Pravým viníkem 99,99 procent nehod ovšem není příroda a její projevy, ale člověk sedící za volantem. Buď si za poškození svého auta případně zdraví může sám, nebo z toho může vinit dalšího příslušníka rodu homo sapiens sapiens, který měl ovládat další automobil nacházející se v okolí.

Soustrastně hlavou pokyvující přátelé, známí a další osoby, kterým člověk bourající v zimě vypráví, kterak dostal smyk, a že s tím opravdu nemohl nic dělat, by tak měli přestat činit a říci postiženému tvrdou, ale jednoznačnou pravdu – můžeš si za to sám.

Ano, může, buď nedodržel takovou vzdálenost za vozidlem vpředu tak, aby mohl zastavit i na nejledovatějším ledu, nebo nedával dostatečně pozor, případně příliš prudce brzdil, či příliš trhal volantem. Navíc, pokud v podobných podmínkách jezdit neumí, neměl vůbec vyjíždět. Není totiž nebezpečný jen sobě, ale i chodcům na chodníku a samozřejmě dalším řidičům.

Abych nezapomněl, příroda přece jen může každý rok za několik nehod. Pokud na vaše projíždějící auto spadne z nestabilní skály kámen, zřítí se při zemětřesení strop tunelu, nebo vás do moře spláchne vlna tsunami, nic proti tomu nenaděláte…