Mnoho věcí je samo o sobě neutrálních a významu nabývají teprve v kontextu. Třeba taková obyčejná facka. Padne-li na správnou tvář, na správném místě a ve správnou dobu, je exekutor odměněn potleskem. Když mu okolnosti tak příznivě nevyjdou, může z toho být i kriminál. Ale i hodnotící soud, záležitost závažnější, podléhá tomuto zákonu. Že Gustáv Husák je vůl, věděli všichni, říkali všichni, jenom Škutina si vybral ke svému prohlášení nevhodné řečniště.
První vstoupila do ordinace „teta“, oděná do tepláků a pánského ušmudlaného tílka neurčité barvy, pod nímž viditelně chyběla podprsenka. Ta by ale stejně nezbrzdila pach nemytého těla, který mě praštil do nosu, sotva se otevřely dveře. Zkusila ze mne vydojit recept na buprenorfin, který prý „spotřebovala moc rychle“. Znalá zdejších pravidel se ani moc nezpěčovala, když jsem jí nevyhověl.
Velký lidský mozek vytvořila a zformovala řeč. Ne práce, jak se nám pokusil namluvit Engels, ale především vyprávění o ní (a nejen o ní) vedlo neurony, astrocyty a všechny další elementy k množení. Řeč nás udržuje v sociální síti, komunikace dále rozvíjí mozek. Jazyk umožňuje abstrakci, syntézu, definici, je cenným nástrojem paměti, prostředkem vyjádření myšlenek, přání a emocí, estetických pocitů.
Všechno to začalo před mnoha staletími, kdy lidé ještě věřili v Boha, milovali Ho, věřili Mu a báli se Ho. Proto ho také psali vždy s velkým písmenem. Boží služebníci v klášterech se starali o špitály, v nichž péče o duše nemocných byla mnohem pečlivěji propracována než péče o jejich těla, což jim rozhodně nelze vyčítat či klást za vinu, neboť taková byla tehdy úroveň medicínských znalostí a možností.