C. S. Lewis​e zná většina lidí coby autora sedmidílné fantasy ságy Letopisy Narnie​ a blízkého přítele stvořitele Pána Prstenů J.R.R. Tolkien​a. Mne osobně však z Lewisovy tvorby dostala nejvíc literární kompozice Rady zkušeného ďábla (angl. Screwtape Letters​).


Fiktivní korespondence mazaného satanáše s mladým zlodouškem v učení je vlastně plátnem, na které autor vrství věru nepěkný obraz lidské duše. O tu se totiž hraje. Nezkušený pekelník pokouší jistého mladíka, chybuje a dostává se mu všemožných instrukcí.

Tato nestárnoucí klasika z roku 1942 se dá číst jako křesťanská meditace, kritika modernismu i jako vysoce současná studie lidské bláhovosti a podlosti, s níž se lze běžně setkat třeba i tady v diskusích na Aktuálně. Nejde o povrchní text. Sám Lewis přiznal, že dílo jej v době psaní téměř pohltilo a musel vynakládat velké úsilí, aby neranilo i jeho vlastní duši. Tak tenká je někdy hranice mezi autorem a jeho uměním.

Pokud vám nevadí ta trocha křesťanské nadřazenosti, která je v textu znát, doporučuji jako vynikající čtení k meditaci o člověku, světě a skrytých silách za tím vším.

Tipy na další zajímavé knihy najdete na mém čtenářském blogu Co čtu.