Egyptský režim se dnes připravuje na pravděpodobně největší protivládní protest za posledního půl století. Páteční polední motlitba je tradiční čas muslimské (a potažmo arabské) politické mobilizace. Od komunistů přes liberály až po náboženské konzervativce, od ateistů přes muslimy až po křesťany, Egypťané se chystají do ulic. Nechtějí Mubaraka a vše co reprezentuje, ani v reformované verzi. Chtějí svobodu, spravedlnost a úctu k lidskému životu.

Na scéně se znovu objevil laureát Nobelovy ceny Mohamed El-Baradaj a říká, že je připraven vést zemi ke změně. Muslimské bratrstvo vystoupilo ze stínu zdrženlivosti a ohlásilo, že dnešní protesty plně podpoří.

Vládní režim ale nehodlá následovat tuniského příkladu. V zemi nefunguje internet ani mobilní operátoři (včetně evropského Vodafonu, což minimálně na Facebooku vyvolalo ve světě iniciativu s cílem přesvědčit evropské vedení firmy o nespolupráci s režimem). Desetitisíce policistů zaplavilo ulice. Panují obavy, že egyptská armáda násilně zasáhne proti protestujícím.

Právě armáda může hrát v následujících událostech klíčovou roli. Pokud by například Spojené státy jasně naznačily, že za současné situace nejsou ochotny dotovat egyptské armádní a bezpečnostní složky 1,3 miliardou dolarů ročně, je pravděpodobně, že se egyptská armáda postaví na stranu demonstrantů a pokusí se nahradit Mubaraka nějakým kompromisním, ale v závěru "svým" mužem.

Od západních vlád ale takové jasné signály nepřichází. Mluví se jen o nutnosti reforem, o kterých se ale mluví již dlouho a které podle názoru Egypťanů vždy skončily kosmetickým přepudrováním nehybné tváře režimu. Den E otestuje odhodlání Egypťanů zlomit odpor režimu a vykročit novou, byť neznámou, cestou. Den E otestuje také to, zda Západ přistoupí na myšlenku, že skutečná dlouhodobá stabilita na Blízkém východě vychází ze skutečné svobody.