Poznatky z arabských revolt
Zaprvé, arabští demonstranti potvrdili univerzálnost základních lidských práv a určitých hodnot a norem spjatých s konceptem demokratického státního zřízení. Rovnost před zákonem, možnost ovlivňovat politická rozhodnutí, zodpovědnost politických elit občanům, svoboda projevu a shromáždění, právo nebýt mučen nebo uvězněn bez řádného soudního procesu a celá řada dalších požadavků formulovaných arabskými demonstranty nezní západnímu uchu vůbec cize.
Zadruhé, předsudek o osudu odevzdaném, politiku se nezajímajícím, demokracií pohrdajícím a vlastních právech neuvědomělém Homo Arabicus značně utrpěl. Vyvrátila ho obrovská statečnost zvláště mladých arabských mužů a žen, kteří ve velkém zaplatili za svůj mnohdy první projev občanské angažovanosti životem.
Zatřetí, byla odhalena bláhovost, s jakou západní svět vsadil na arabské autoritářské režimy jako garanty regionální i vnitřní stability. Obchodní a strategické zájmy Západu převážily nad normativní politikou. Svoboda a stabilita se dostaly do protikladu. Logika toho, že z prvního vzniká druhé, byla ošklivě pokroucena. Výsledným produktem se staly nejen nestabilní režimy, ale i negativní bezpečnostní přínos pro euro-atlantickou společnost, která se stala terčem radikálů vytvořených právě těmi samými impotentními a represivními režimy, které Západ po dlouhá léta podporoval.
Začtvrté, ukázalo se, že volba mezi diktátory a islámskými radikály, kterou Západ dlouhodobě instinktivně cítil, je iluzorní. Černobílé katastrofické scénáře projektovali v myslích západní společnosti buď sami diktátoři, nebo je způsobovala jen prostá neznalost regionu. Iluze to ovšem byla do jisté míry sebenaplňující, neboť se s potlačením veškeré arabské opozice nalevo i napravo a s represemi vůči umírněným stoupencům politického islámu vytvořilo dokonalé podhoubí pro radikalizaci. Radikalizaci, které vychází z pocitu beznaděje, křivdy a selhání nenásilných metod.
Arabské občanské bouře sebou přinášejí příslib možnosti ovlivňovat politickou reprezentaci nenásilnými metodami a převedení fyzického konfliktu do roviny politických názorových střetů bez strachu z represe. A právě proto jsou naší největší nadějí v boji proti radikalismu.
Komentář vyšel v březnovém čísle měsíčníku Masarykovy univerzity v Brně